Epizoda 3.21 - "Ach ta místa před tebou"

(Z předchozích dílů)

IRV (HLAS): Z předchozích dílů...

[Dr. Abbott a Rose mluví s dr. Chao o její nádoru]

DR. CHAOVÁ: Můžete vidět, jak vám nádor tlačí na míchu.

ROSE: Takže je to určitě rakovina?

DR. CHAOVÁ: Doporučila bych vám chemoterapii.

ROSE: Bojím se, Harolde.

ANDY: Vím…

[Ephram zametá v garáži. Amy si přichází vzít své věci]

AMY:  Kam odjíždíš?

EPHRAM:  Do Londýna.  Yeah, Odlétám příští týden. Proto jsem všechno prodal. 

AMY:  Kdy se vrátíš?

EPHRAM:  Nevím. 

[Ephram mluví s dr Brownem.]

EPHRAM:  Vím, že si myslíš, že jsem to udělal, jen abych ti to oplatil, ale není to tak. Mám plán. Potřeboval jsem peníze, abych mohl vypadnout.

DR. BROWN:  Kdybys mě nechal ti pomoct...

EPHRAM:  Už tady není nic, co by mě tady drželo. 

(Konec souhrnu předchozích dílů)

[Kuchyně Brownových - dr. Brown a Delia večeří.]

DELIA:  A budu se učit o přírodě.  Pořádají výlety, kde učí o stromech a květinách ...a hlíně.

DR. BROWN:  Ale my tu máme stromy, můžeš výletit tady. Můžu ti ukázat spoustu tras, a když nebudeš chtít to...

DELIA:  Dobře. Nezajímám se o stromy. Na ten tábor jedou všichni, tati. Jako všichni od nás ze třídy, a jestli nepojedu, budu příští rok sociální vyděděnec.

DR. BROWN:  Ty víš, co je vyděděnec?

DELIA:  Ani nevím, co je sociální. Nech mě jet. Prosím.

[Ephram vejde zadními dveřmi.]

EPHRAM:  Už jste dojedli?

DR. BROWN:  Jídlo je na sporáku, mohl jsem to ohřát pro oba.

EPHRAM:  Ne, to je dobrý. Dám si později.

DELIA:  Oh, Ephrame, mohl bys prosím vysvětlit tátovi, že tábory jsou důležitým krokem v dospívání.

EPHRAM:  Já nikdy na táboře nebyl.

DELIA:  A podívej se, co z něho je?

DR. BROWN:  To je první slušný argument, který jsi řekla. (Ephramovi)  Máš nějakou poštu.

[Ephram se podívá na pult a začne rozlepovat obálku.]

DR. BROWN: Letenka?

EPHRAM:  Jo.

DELIA:  Letenka? Kam?

EPHRAM:  Do Londýna.

DR. BROWN:  Tam začneš?

EPHRAM: Napadlo mě, že začnu se zemí, kde se alespoň domluvím. A pravděpodobně tam budu vypadat opáleně.

DELIA: Pojede až do Londýna. To je dál než tábor Wakkumah.

DR. BROWN:  Jo, ale určitě ne taková zábava.

[Dr. Brown vstane a odnáší talíř.]

DELIA:  A vsadila bych se, že tam bude dýl než šest týdnů, co?

EPHRAM:  Nejspíš.

DR. BROWN:  Jak dlouho tam budeš?

EPHRAM:  Nevím.

DELIA: Co myslíš tím nevím? Podívej se na letenku? Máš to tam napsaný, ne?

EPHRAM:  Je to časově neomezená letenka, můžu se vrátit, kdy budu chtít.

[Delia si uvědomí důležitost toho, co Ephram řekl.]

DELIA:  A kdy odlétáš?

EPHRAM:  V pátek.

DR. BROWN:  Tenhle pátek? 

EPHRAM:  Jo.

DR. BROWN: A co zakončení studia? 

EPHRAM:  Co s ním?

[Delia rozčileně odejde z kuchyně.  Ephram se otočí a vidí ji odcházet a dr. Brown přejde kuchyni a zastaví se naproti pultu u kterého stojí Ephram.]

DR. BROWN:  Měl bys s ní promluvit.

EPHRAM:  Bude v pořádku.

[Dr. Brown neodpoví a napije se kafe.]

EPHRAM:  Co?

DR. BROWN:  Nic. Jsem jen překvapený.

EPHRAM:  Opravdu sis myslel, že bych tu zůstal kvůli slavnosti? Vypadám snad jako někdo, kdo se rád prochází ve směšným taláru?

DR. BROWN:  Ne, to ne. Ale to s Abbottovými. Vím, že ses s Amy rozešel...

EPHRAM:  Co je s Abbottovými?

DR. BROWN:  Ty to nevíš?

[Ephram upřeně hledí na dr. Browna.]

DR. BROWN: Myslel jsem, že ti to Bright řekne. 

[Ephram ho pobízí, aby pokračoval.]

DR. BROWN:  Rose má rakovinu. 

[Ephram je šokován tím, co dr. Brown řekl.] (ÚVODNÍ TITULKY)

[Nina přijíždí k Tetě a vidí na svém místě ceduli. Vystoupí z auta.]  

NINA:  Oh, výborně.  

[Teta Běta – Nina si obléká zástěru.]

NINA:  (volá ven)  Arte…  Stojíš na mém místě.   

[Nina jde k pultu pod kterým ale leží muž.]  

NINA:  Whoa!  Promiňte. Nečekala jsem, že tu bude někdo na podlaze odpojovat spotřebiče. Proč to odpojujete?

MUŽ:  Pozor. Procházím.

[Muž odchází s kávovarem.]

NINA:  Kdo jste? Haló? 

[Nina přijde k Artovi, který sedí u pultu a jí, vypadá zmateně.]

NINA:  Arte... Někdo je v kuchyni.  (poté, všímaje si)  A vynáší věci ven. Kdo ti to odnáší kávovar?

ART:  Ten není můj, Feeneová. Banka mi ho pronajala, jako všechno ostatní..

NINA:  Fajn, pane Doslovný. Kam jde s tím bankovním kávovarem?  

ART:  Je konec, Nino. Teta Běta dosmažila poslední omeletu, udělala poslední salát.

NINA:  O čem to mluvíš? Zavíráme?

ART:  Tak nějak. Tržba klesá, náklady rostou. Nevydělali jsme dost, abychom pokryli hypotéku v šesti měsících.Světlá stránka je, že jsem právě koupil bistro ve Vegas. Skoro zadarmo.

[Nina je vším šokována.]  

NINA: Já tomu nerozumím. Věděla jsem, že moc nevyděláváme, ale...

ART:  To se stává, Nino. 

[Art vstane a přejde k Nině za pult. Podává jí obálku.]  

ART:  Tohle je pro tebe. Dvoutýdenní plat a celé spropitné ze včerejška. Jsi jednička, Feeneyová. Skvělá holka.

NINA (dotčeně):  Arte ...  

ART:  Ostatním nic neříkej, jo? Dal jsem jim jenom 20 dolarový dárkový poukazy.

[Nina kývne na souhlas a pokouší se vzpamatovat. Stále stojí na místě a zhluboka dýchá. Co teď bude dělat?]  

[Nemocniční čekárna v Denveru – dr. Abbott přechází po čekárně, Irv telefonuje a Amy, Bright a Edna netrpělivě čekají na pohovce.]  

BRIGHT:  Jak dlouho ji tam budou ještě držet?

EDNA:  Nevím. Jak dlouho tu jsme?

AMY:  Věčnost.  

[Irv se vrací k Edně, Amy a Brightovi.]  

EDNA:  Co říkala?  

IRV:  Redakce v New Yorku je nadšená. Mají mě za kousavého.

AMY:  Počkej, takže ti tu knížku vydají?

IRV:  Vypadá to tak.

[Dr. Chaová přiváží Rose v kolečkovém křesle.]

DR. ABBOTT (spěchá ji přivítat):  Rose?  Jsi v pořádku?

ROSE:  Je mi dobře. Jsem jen trochu unavená.

DR. ABBOTT:  Tak co ukázaly testy?

[Rose váhá s odpovědí a dr. Chaová ji utěšuje.]

ROSE:  Amy, zlatíčko, mohla bys mě vzít k automatu? Viděla jsem tam předtím zázvorové pivo a měla jsem na něj od té doby chuť.

[Amy přijde pomoct Rose.]

AMY:  Jsi si jistá, že ho můžeš? S tím oxidem uhličitým?

[Bright vstane a rychle přejde k Amy a Rose]

BRIGHT:  Vezmu ji sám.

AMY:  Udělám to já. Jen jsem se ptala.

[Amy tlačí Rose a Bright jde s nimi.  Dr. Abbott se otočí k Dr. Chaové.]

DR. ABBOTT: Jak zlé to je?

DR. CHAOVÁ:  Není to dobré. Nádor se zvětšil…

EDNA (vstává):  Zvětšil?  Jak se to stalo?

IRV:  Myslel jsem, že chemoterapie měla růst zastavit.

DR. CHAOVÁ:  To měla, ale bohužel chemoterapie ne vždy splní účel.

DR. ABBOTT:  Tak tedy naplánujeme operaci. Hned. Dnes, jestli to bude možné.

DR. CHAOVÁ:  Dnes to nepůjde. Od poslední MRI se situace změnila a potřebujeme najít specialistu.

DR. ABBOTT:  Proč? Jak se změnila?

DR. CHAOVÁ:  Předtím nádor zasahoval k míšnímu kanálu. Ale teď, když vyrostl, se dotýká přímo míchy. Tlačí proti nervu. To vysvětluje, proč necítí nohy.

DR. ABBOTT:  Takže ještě bude potřebovat křeslo?

DR. CHAOVÁ:  Ano. Ale neznamená to, že nemůžeme operovat. Znamená to jen, že rizika jsou větší. A existuje možnost ochrnutí.

DR. ABBOTT: Fajn. Fajn. Budeme...

[Amy a Bright se vrací s Rose od automatu.  Přou se.]

BRIGHT:  Co? 

AMY:  Co? Dej mi to. 

BRIGHT:  Co?

DR. ABBOTT:  Naplánujeme další návštěvu, abychom... vyřešili podrobnosti.

[Dr. Abbott odejde a převezme od Amy kolečkové křeslo a začne tlačit Rose.]

DR. ABBOTT:  A teď bych rád vzal manželku domů, aby si mohla odpočinout.

DR. CHAOVÁ: Samozřejmě.

ROSE:  Děkuju.

[Dr. Abbott tlačí Rose pryč, Edna a Irv je následují s Amy, a Bright jde poslední.]

DR. CHAOVÁ:  Promluvíme si později.

[Bright se otočí k dr. Chaové.]

BRIGHT: Promiňte. 

[Dr. Chaová se k němu otočí.  Bright k ní přijde a podá jí ruku.]

BRIGHT:  Děkuju.

DR. CHAO:  Nemáte zač.

[Bright vypadá rozrušeně. Otočí se a odchází.]

[Teta Běta – z okna je vidět dav.  Uvnitř – pánové Jensen a Thurman se přetahují o držák na ubrousky.]

THURMAN:  Měl jsem ho první

MR. JENSEN:  Neměl.

THURMAN:  Ale ano.

MR. JENSEN: To je stůl, kde jsem požádal o ruku Jenny, a vezmu si ho domů, i kdyby mě to mělo zabít.

[Pan Jensen vezme držák na ubrousky Thurmanovi, vyjde ven, následován Thurmanem. Dr. Hartman, Dr. Brown a Nina sedí v buňce.]

DR. BROWN:  Nechápu to. Jen za poslední rok jsem tu sám nechal tisícovku za kuřata a knedlíky.

DR. HARTMAN:  Vítej v Americe, správně? Říkám vám, že jestli schválí ten Wal-Mart u mezistátní nebude tohle jediný zavřený podnik. Hlavní ulice bude vypadat jako město duchů.

DR. BROWN:  Je to hanba.

DR. HARTMAN:  Tohle místo bylo památečné.

NINA:  Nechte toho, vy dva dohromady jste sem chodili sotva tři roky.

DR. BROWN:  Jo, ale můžeme být pyšní na historii. Nebyli jste tu s Carlem na své první schůzce?

NINA:  Díky za připomenutí homosexuálního manžela, nebyla jsem dost deprimovaná, že jsem přišla o práci.

DR. HARTMAN:  Bude to dobré, kotě. Vím, že je to hrozný. Musíš to ze sebe dostat. Správně? (zhluboka se nadechne a vydechne.)

NINA:  Prosím nechoď na mě teď s jógou.

DR. HARTMAN:  Dobře.

DR. BROWN:  Bude to dobré, Nino. Postavíš se na vlastní nohy.

NINA:  Jasně. Povíme si to za tři týdny, až budu muset splatit hypotéku.

DR. BROWN:  Počkej chvíli, jestli je problém tohle…

DR. HARTMAN:  Mohu ti pomoct...

NINA: Ne, ne, to jsem nemyslela.

DR. BROWN:  Ne. Ne. Skutečně si s tím nemusíš dělat starosti.

NINA:  Andy, loni jsem tě nenechala zaplatit právníky, opravdu si myslíš, že tě nechám platit za můj dům? Nepotřebuju charitu.

DR. BROWN:  To není charita. Mysli si, že je to půjčka.

DR. HARTMAN Řekla, že nepotřebuje vaši pomoc.

DR. BROWN:  Nemluvil jsem s vámi, Jakeu.

NINA:  A dost. Opravdu teď nemám čas na tyhle řeči. Vážím si té nabídky, ale jsem velká holka. Pomůžu si sama.

[Nina se zvedne.]

DR. HARTMAN:  Samozřejmě, že ano

[Dr. Hartman sklouzne z buňky.]

DR. HARTMAN :  Uvidíme se večer?

NINA:  Jo.

[Nina a dr. Hartman se políbí, i když je dr. Brown vidí.]

[Kuchyně u Abbottů – Hannah rovná věci v ledničce za pomoci Tophera..]

HANNAH:  Potřebuju jablko.

[Topher drží spoustu koláčů.]

TOPHER:  Mám třešně, broskve a rebarboru.

[Topher upustí koláč.]

TOPHER:  Mám třešně a rebarboru.

[Topher podá Hannah koláče, aby je dala do ledničky.]

HANNAH:  Zkouším udělat v ledničce systém aby, když budou mít hlad, nemuseli ani přemýšlet. Jen sáhnou a vezmou.

TOPHER:  Už jsem ti řekl, jak mě ohromují tvé organizační schopnosti?

HANNAH:  Tophere, není čas na flirtování.

[Hannah a Topher zvedají upuštěný koláč.  Dr. Abbott, Rose, Bright, a Amy vejdou do dveří.]

DR. ABBOTT:  Jsme tu...

AMY:  Jsme doma.

DR. ABBOTT:  To není možné. Byli jsme v nemocnici dvanáct hodin. A někdo už dal inzerát do Borové šišky?

[Topher se hlasitě směje a frká.]

BRIGHT:  Není ti něco, kámo? Jestli jsi nemocný, neměl bys tu být.

HANNAH: Ne. Ne. Není nemocný, jen frká, když je nervózní.

TOPHER:  Je to nová věc. To frkání. Ne nervozita.

AMY:  Je opravdu hezké, že jsi nám přišel pomoct, Tophere. Díky.

BRIGHT:  Jdu nahoru.

HANNAH:  Máš hlad? Můžu ti něco ohřát.

BRIGHT:  Díky, já...

ROSE:  Myslím, že se k tobě přidám, zlatíčko. Jsem moc unavená.

[Rose odjíždí, ale najednou se zastaví.]

ROSE:  Nebesa, já zapomněla. Zase ty schody.

DR. ABBOTT:  Tady…

[Dr. Abbott jí jde pomoct.  Bright ho předběhne.]

BRIGHT:  Ne, já to udělám. Pomůžu ti, mami. Jedna, dva a tři.

[Bright zvedne Rose a odnáší ji z kuchyně. Hannah ho pozoruje.]

TOPHER: Asi bychom měli jít.

HANNAH:  Ano, ano, půjdeme.  (k Amy) Kdybys mě potřebovala…

AMY:  Zavolám ti zítra.

[Hannah a Topher odcházejí.]

DR. ABBOTT:  Díky, Briane.

TOPHER:  Jsem Topher.

DR. ABBOTT:  Jo, to je fuk.

TOPHER:  Chápu.

[Dr. Abbott se dívá po kuchyni. Amy si sedá ke stolu.]

AMY:  Talár jsem si měla vyzvednout zítra. Myslíš, že musím?

DR. ABBOTT:  Slavnost je v pátek, ne? Chceš ho mít před tím vypraný.

AMY:  Já vím, ale myslím, že bychom tam neměli chodit. Pro mámu by to mohlo být těžké.

DR. ABBOTT:  Nebuď směšná. Ona se na to těšila. My oba.

AMY:  Co říkala doktorka?

DR. ABBOTT (váhá):  Je to…  Je to dobré. Bude to v pořádku. Nedělej si starosti.

AMY:  Tati?

DR. ABBOTT:  Tati? Zlatíčko, máma si na to koupila šaty už před týdny. Chceš být ta, co jí řekne, že si je neoblékne?

AMY: Tak dobře. Chtěla jsem se jen ujistit.

[Amy jde nahoru. Dr. Abbott se snaží dostat přinesené jídlo pryč.]

DR. ABBOTT:  Běž si lehnout. Byl to dlouhý den.

AMY:  Dobrou noc, tati.

DR. ABBOTT:  Dobrou.

[Amy odejde z kuchyně.]

[Amy jde do svého pokoje.  Sundá si boty a zaleze pod přikrývku..  Zvoní jí telefon.  Podívá se kdo volá, poté dá telefon zpátky, aniž by ho zvedla.]

[Ephram sedí na posteli a čeká až mu Amy zvedne telefon.]

[Dům Niny – Nina sedí v kuchyni a pracuje na laptopu, když vejde dr. Hartman.]

DR. HARTMAN:  To jsem já.

NINA:  Ahoj. Myslela jsem, že včera přespíš u mě.

DR. HARTMAN:  Já vím. Zdržel jsem se. Dodělával jsem nějaké materiály a bylo pozdě ti volat.

[Dr. Hartman si odloží věci a políbí Ninu.]

DR. HARTMAN:  Ty už děláš na počítači? Ještě není ani osm.

NINA:  Byla jsem od pěti vzhůru, dělala jsem na odstranění škod. Podle všeho přijdu na buben do 4.července.

[Dr. Hartman se široce usměje.]

NINA:  Proč se tak usmíváš? 

DR. HARTMAN:  Pamatuješ, když tu byl Brian?

NINA:   Tvůj bratr, který ti řekl, ať mě necháš? Ne, na to jsem lehce zapomněla.

DR. HARTMAN:  Ta rada byla hloupá, ale v jednom měl pravdu. Mé investice jsou žalostné. Říkal, že bych vydělal víc, i kdybych dovážel teplo na Floridu.

NINA:  Je barvitý. 

DR. HARTMAN:  Jedna z jeho rad byla nemovitost. Něco o vyhnutí se ztrát z inflace a daňových úlevách. Od té doby jsem o tom přemýšlel. A…

[Nina ho pobízí, aby pokračoval.  Dr. Hartman vytáhne z bundy papíry.]

DR. HARTMAN:  Včera večer jsem udělal nabídku. Art ji před hodinou přijal.

[Dr. Hartman podává papíry Nině.]

NINA:  Koupils Tetu Bětu?

DR. HARTMAN:  Ještě lépe, koupil jsem budovu, kde byla Teta Běta. Takže teď tam může být, cokoli chci.

NINA:  Ale… Myslela jsem, že Brian říkal, že máš problémy s penězi.

DR. HARTMAN:  To je jen účetní mluva. Vždycky zveličuje. Poslyš, neznáš náhodou někoho, kdo má zkušenosti s restauracemi, protože já někoho hledám.

NINA:  Myslíš jako servírku?

DR. HARTMAN:  Mám na mysli někoho, kdo by to řídil, blondýnko.

NINA:  Co?

[Nina vyskočí z křesla a obejme dr. Hartmana.]

DR. HARTMAN:  Budu to brát jako ano.

NINA:  Ano. Ano, samozřejmě. Můj bože, čím mám začít? Co mám udělat?

DR. HARTMAN:  Klid, právě jsme uzavřeli smlouvu.

NINA:  Jsem na to připravená, Jaku. Nemáš ponětí. V posledních 10-ti letech jsem sledovala, jak Art voře jedno za druhým, mám miliony nápadů.

DR. HARTMAN Já vím, chci je všechny slyšet, ale nejdřív...

[Dr. Hartman vytáhne z tašky 2 kafe a podá jí je.]

NINA:  Jo. Dobře. To je zadruhé. Zaprvé...

[Nina mu vezme kafe a políbí ho.]

NINA:  Je nahoře? DR. HARTMAN (zazubí se):  Moc šťastný?

[Nina sundá dr. Hartmanovi kabát a poté zmizí ze záběru.]

[Ephram a Bright čekají v lékárně na léky.]

EPHRAM:  Můžu ti s něčím pomoct?

BRIGHT:  Říkám ti, chlape, není tady nic, co bys mohl dělat. Jeď do Evropy. Pošli pohledy. Dej mi vědět jestli Brazilský vosk opravdu pochází z Brazílie.

EPHRAM:  Brazílie je v Jižní Americe.

BRIGHT:  A ta není v Evropě?

[Lékárnice přijde k pultu.]

LÉKÁRNÍK:  Brighte, tvoje léky jsou připravené.

[Bright and Ephram si je jdou vzít.  Je to spousta tašek, Bright je vezme.]

BRIGHT:  To je všechno pro mámu?

LÉKÁRNÍK:  Jo.  Jestli bude mít nějaké otázky, ať mi zavolá.

BRIGHT:  Táta jí určitě všechno vysvětlí. Díky.

[Bright se otočí k odchodu. Ephram se na něj podívá a následuje ho.]

EPHRAM:  Jsi v pohodě?

BRIGHT (téměř pláče):  Je mi dobře. Nemůžu přestat brečet, chlape. Cítím se jak holka.

EPHRAM:  Myslím, že je to normální.

BRIGHT:  Pomohlo by mi, kdybych nebyl jediný, který to u nás dělá.

[Ulice v centru – Bright a Ephram jdou k jeho auto.]

EPHRAM:  Jak to Amy snáší?

BRIGHT:  Zpočátku byla úplně mimo, ale teď dělá… jakoby nic.

EPHRAM:  Zapírá to?

BRIGHT:  Asi. Buď to nebo je tak necitlivá. Hannah mi vysvětlila, jak lidi procházejí stádii žalu.

EPHRAM:  Tak Hannah?

BRIGHT: Nezačínej, chlape. Od tý doby, co jsi mi tuhle promluvil do duše, mám v hlavě děsnej zmatek. Nemůžu se na tu holku ani podívat, aniž bych nezačal myslet spodkem. To není normální.

[Přejdou ulici k Brightovu autu.]

EPHRAM:  Tím myslíš, že se ti líbí a rád by ses s ní muchloval.

BRIGHT:  Jo. Je to zvrácený?

EPHRAM:  Ne, to je v pohodě. Jen jí to musíš říct.

BRIGHT:  Nemůžu. Nalepila se na ni ta církevní opice. Když je s ní, frká. Je to odporný. Jestli byla předtím do mě zabouchlá, tak teď už rozhodně není. Ačkoli, máma má naštěstí rakovinu. To drží mou mysl někde jinde. Můj bože, já… nemůžu uvěřit, že jsem to řek.

EPHRAM:  To je v pohodě. To se stane. Zkoušel jsem volat Amy.

BRIGHT:  Jo?

EPHRAM:  Jo, několikrát. Ještě mi nezavolala zpátky.

[Bright otevře dveře od auta.]

BRIGHT:  No, možná bys jí měl přestat volat.

EPHRAM:  Možná. . .  

[Ephram také otevře dveře od auta.]

[Ordinace dr. Browna a dr. Abbotta – Dr. Chao vstoupí čekárny se snímky v ruce..  Dr. Brown vyjde ze své ordinace a pozdraví ji.]  

DR. BROWN:  Jak vám můžu pomoci?

DR. CHAOVÁ:  Já jsem dr. Chaová.

[Podají si ruce.]

DR. BROWN: Ano, samozřejmě. Čekají na vás. Jsem Andy Brown.

[Dr. Abbott vyjde ze své kanceláře, aby Dr. Chaovou.]

DR. ABBOTT:  Dr. Chaová, myslel jsem, že vás slyším. Děkuji, že jste přišla.

DR. CHAOVÁ:  Žádný problém. Rose je… ? (ukazuje do jeho kanceláře)  

DR. ABBOTT:  Ano. Je v mé ordinaci. Tudy...  

DR. CHAOVÁ:  Promiňte.

DR. BROWN:  Těší mě, že jsem vás poznal.

[Dr. Chaová a Dr. Abbott vejdou do ordinace.  Dr. Chaová se otočí.]

DR. CHAOVÁ:  Možná by se dr. Brown rád zúčastnil naší konzultace. Tři hlavy ví víc než dvě.

DR. ABBOTT:  Samozřejmě.

[Dr. Brown je následuje do kanceláře.  Rose na ně čeká v kolečkovém křesle.]

DR. CHAOVÁ:  Jak se cítíte, Rose?

ROSE:   Dobře. Je to trochu nepohodlné na zadek. Bylo mi řečeno, že je to Mercedes mezi invalidními vozíky. Ale upřímně, moje prdel už z toho sezení zdřevěněla. Já můžu říct prdel, mám rakovinu.

DR. ABBOTT:  Miláčku, doufám, že ti nevadí, když se k nám Dr. Brown připojí.

DR. BROWN:  Budu mluvit, jen když to bude k věci. Slibuji.

[Dr. Chaová dá snímky na tabuli, aby je viděli všichni.]

DR. CHAOVÁ:  Tak tady je. Teď je velký pět centimetrů. Umístěný vzadu v L3 obratlu. Ráda bych viděla nějaké zmenšení po chemoterapii, ale operace stále připadá v úvahu.

DR. ABBOTT:  Takže je to naše jediná možnost?

DR. CHAOVÁ:  Ne nutně. Můžeme ještě zkusit...

ROSE:  Chci to ven.

DR. ABBOTT:  Rose, zlatíčko, myslím, že potřebujeme probrat všechny možnosti. V tvém věku může být operace velmi riskantní.

DR. CHAOVÁ:  Má pravdu. A tenhle nádor není zrovna příznivě uložen.

ROSE:  Rozumím, ale je mi to jedno. Chci tu věc vyříznout z mého těla tak rychle, jak jen to bude možné.

DR. CHAOVÁ:  Dobrá. Také jsem to chtěla doporučit. Takže nejdříve bychom měli nalézt toho nejlepšího možného chirurga.

ROSE:  A co dr. Brown?

DR. ABBOTT:  No.

DR. BROWN:  Ne, Rose, nemyslím si, že je to dobré.

DR. ABBOTT:  Ne, není to dobrý nápad. Onehdy jste se zmínila o specialistovi.

DR. CHAOVÁ:  Chystám se dát dohromady celý tým onkologů a ortopedů.

[Dr. Brown se zvedne a pozorně se zadívá na snímek.]

DR. BROWN:  Chtějte Henry Valledora.

DR. CHAOVÁ:  To je přesně ten, koho jsem myslela.

DR. BROWN: Neznám ho osobně, ale slyšel jsem o něm, že je na to nejlepší. Bude chtít udělat postlaterární přístup. Půjde dovnitř zezadu namísto břichem, tak může endoskopem vidět, co dělá. Vím, že jich Valledor udělal stovky. Mohu mu zavolat, jestli chcete.

DR. ABBOTT:  Děkuji. Ceníme si toho.

[Dr. Brown přikývne.]

DR. CHAOVÁ:  Takže dám vaše záznamy Valledorovi. Zařídím konzultaci a vyřídíme to co nejrychleji. Ano?

[Rose trochu vyděšeně přikývne.]

DR. ABBOTT:  Ano. 

[Dr. Brown sundá snímky z tabule.]

DR. BROWN:  Doprovodím vás 

DR. CHAOVÁ:  Uvidíme se později, Rose.

[Dr. Brown and Dr. Chaová odejdou z kanceláře Dr. Abbotta. Rose vezme obrázek ze stolu Dr. Abbotta a podívá se na něj.  Je to obrázek z Brightovy promoce..]

ROSE:  Měli bychom zavolat advokáta, drahý.

DR. ABBOTT:  Advokáta?

ROSE:  Ano, ráda bych upravila poslední vůli.

[Stará Teta Běta – Dr. Hartman a Nina jsou uvnitř s dodavatelem – pravděpodobně jim dělá odhad, co by měli koukat a opravit.]

DR. HARTMAN:  Nechápu, co bychom měli probírat. Je v nich deset druhů ošklivosti. Nemluvě o zastaralosti.

NINA:  Nejsou staré, jsou retro. A to frčí. Stačí je nově potáhnout.

DODAVATEL:  (jednu zkouší)  To není dobrý nápad. Většina výztuží už dosloužila.

NINA:  Nemůžete je předělat?

DODAVATEL:  Mohl bych, ale doporučuju je vyházet. Alespoň posadíte víc zákazníků ke stolu.

[Dr. Hartman souhlasně přikývne a podívá se na Ninu pohledem „já ti to říkal“]

NINA:  Jako bys to věděl.

Dr. HARTMAN:  Jsme ve stejném týmu. Jen jsem se pokusil pomoct.

NINA:  Já vím….  

DODAVATEL: (přechází) Co s pultem?

NINA:  Ten zůstane. Přemýšlím, že bychom udělali vrchní desku ze žuly a pak to změníme na bar.

JAKE:  Ze žuly? Není to moc nákladné?

NINA:  Chceš, aby to tady zase vypadalo jak ve starým jídelním voze?

JAKE:  To ty jsi chtěla buňky  

NINA:  Ne, lavičky. To je rozdíl.

DODAVATEL:  Co s tím sběračem tuku?

NINA:  Co je s ním?

DODAVATEL:  Neodpovídá normě. Ale hlavně bude potřeba předělat toalety a východy. Podle zákona sem musí být přístup pro invalidní vozík. Ale jsem si jist, že to všechno už máte v rozpočtu. Viďte?

[Dr. Hartman a Nina se na sebe na sebe dívají v šoku z toho, co dodavatel řekl.]

[Obývací pokoj u Abbottů – Amy se dívá na televizi, když někdo zaklepe na dveře..  Zvedne se a jde otevřít.]

EPHRAM: Volal jsem.

[Ephram jde za ní dovnitř.]

AMY:  Vážně?

EPHRAM:  Jo. Několikrát. Nezavolala jsi mi zpátky. Tak jsem přišel.

AMY:  Zajímavý způsob, jak si vyložit, že ti nevolám zpátky. 

[Vejdou do obývacího pokoje a posadí se na gauč.]

AMY:  Musíme být potichu. Máma spí nahoře.

EPHRAM:  Jo.

[Nepříjemné ticho]

AMY:  Ne zas tak potichu.

EPHRAM:  Dobře, omlouvám se. Je trochu divný. Nevím co říct..

AMY:  To ty jsi přišel.

EPHRAM:  Jo, protože jsem se chtěl ujistit, že jsi v pořádku.

AMY:  Jo. Jsem v pohodě.

EPHRAM:  Nemůžeš být v pohodě. 

AMY:  Jsem, věř mi. Vím, že se to zdá zlý, ale táta říkal, že to zjistili včas...

EPHRAM:  Opravdu? Protože Bright mi říkal, že je to to stupeň IIB.

AMY:  Dobře, nezjistili to brzy, ale včas.

EPHRAM:  Dobře, podívej. Vím, že jsme se rozešli a je to teď divné, ale musíš vědět, že jsem stále tvůj nejlepší přítel. Kdybys mě potřebovala, kdykoliv, jsem tu pro tebe. Skutečnost, že spolu už nechodíme, je nepodstatná. Nikdy bych tě nenechal v takovouhle chvíli samotnou.

AMY:  Neodjíždíš v pátek do Londýna?

EPHRAM:  Chtěl jsem, ale nemusím. Pokud mě potřebuješ, můžu změnit let. Můžu tu cestu zrušit. Nebo odložit? Cokoliv potřebuješ.

AMY:  Ne. Ne, nemyslím, že bys to měl udělat. Měl bys jet. Cením si té nabídky, ale nepotřebuju tě.

EPHRAM:  Dobře. Dobrá, já…  Radši půjdu… ne?

[Ephram se zvedne. Amy se zvedne taky a chce ho jít doprovodit.]

EPHRAM:  Ne, to je dobrý, vyprovodím se sám. Nedělej si starosti.

[Amy přikývne jako kdyby říkala “Okay.”  Ephram odejde a Amy jde dál sledovat televizi.]

[Ložnice Niny – Nina leží v posteli a dr. Hartman se chystá do postele.]

NINA:  Dnešek byl zajímavý.

DR. HARTMANN: Nemohu uvěřit, že ta střecha netěsní. Ty jsi o tom věděla?

NINA:  To není to, co jsem myslela. Řekneš mi, co měly znamenat všechny ty připomínky a návrhy?

DR. HARTMAN:  Nic. Jen připomínky a návrhy.

NINA:  Chtěl jsi přece, abych to tam vedla.

DR. HARTMAN:  To chci.

NINA:  Dobře, možná máme různé definice, protože jsem myslela, že "vedení" znamená dělat rozhodnutí.

DR. HARTMAN:  Nechal jsem tě vést.

NINA:  Ale pokaždé, když jsem něco řekla, tak jsi mě neposlouchal. Když nevěříš mým úsudkům, proč jsi mi nabízel tu práci?

DR. HARTMAN:  Věřím tvým úsudkům, zlato, ale tohle je pro mě dost velká investice. Takže nebudu jen potichu sedět vzadu, když si myslím, že děláš chybu, jen proto, že spolu...

NINA:  Tak to potom možná není tak dobrý nápad.

DR. HARTMAN:  Jo, možná máš pravdu

[Nina se udiveně podívá.]

DR. HARTMAN :  Je to moje chyba, já jen... Byl jsem vzrušený a načasování vypadalo perfektně, ale vidíš, jak jsme na tom.

[Nina přikývne.]

DR. HARTMAN :  Vypadá to na pořádnou katastrofu. Nevím, jestli je někdo z nás schopen se s tím vypořádat.

NINA:  Takže chceš, aby to tam vedl někdo jiný?

DR. HARTMAN:  To asi bude chytřejší. Ne?

[Dr. Hartman skočí na postel, aby Ninu utěšil.]

DR. HARTMAN:  Myslím, že bychom kvůli tomu neměli riskovat náš vztah. Podívej, nemusíme to rozhodnout dnes večer. Brenda říkala, že o ty prostory je velký zájem. Takže si s pár zájemci sednu a uvidíme.

NINA:  Ty myslíš, že to nezvládnu.

DR. HARTMAN:  Ne, v tom to není...

NINA:  Mluvil jsi s Brendou, což znamená, že jsi už přemýšlel, že to pronajmeš někomu jinému.

DR. HARTMAN:  Až po odpoledním souboji žula versus kachličky.

NINA:  To nebyla zas tak velká hádka!

DR. HARTMAN:  Ne, ale tohle je.

NINA:  Jasně. Dobře teda. Dělej si, co chceš.

[Nina se otočí.]

DR. HARTMAN: Ne. Ne. Ne. Ne, nedělej to. Nesnáším, když tohle děláš...

NINA:  Je to přece tvoje restaurace. Takže to se mnou nemá co dělat. Dobrou noc, Jakeu.

[Nina zhasne světlo a jde spát.]

[Nemocniční pokoj – Rose nervózně sedí na posteli a dr. Brown sedí na židli vedle postele.]

DR. BROWN:  Můžu vám něco přinést? Nějaký časopis? Nebo vodu?

ROSE:  Ne, Harold se brzy vrátí s kávou. To vydržím.

[Dr. Valledor vejde do pokoje.  Vypadá, že spěchal. Zvedne kartu pověšenou na posteli.]  

DR. VALLEDOR:  Rose Abbottová?

ROSE:  Ano. Zdravím. Ráda vás poznávám.

DR. VALLEDOR:  Kolik cisplatinových infůzí jste už měla? Nepíšou to tady...

ROSE:  Nevzpomínám si přesně.

DR. VALLEDOR:  Stačí hrubý odhad

ROSE:  Byla jsem tu třikrát týdně v posledních čtyřech týdnech.

DR. VALLEDOR:  Dobrá.

[Dr. Brown vstane, aby se představil.]

DR. BROWN:  Doktore Valledore? Jsem Andy Brown, mluvili jsme spolu po telefonu.

[Potřesou si rukama.]

DR. VALLEDOR:  Ano. Ano. Ano. Jste starší, než jsem si představoval. Rád vás poznávám. Dobrá. Mohu vás vmáčknout do příštího pondělí. Chaová chce ještě pár testů, ale od středy budu pryč z města, takže sebou musíme hodit. Potřebuji, abyste tady ještě pár hodin zůstala. Dobře?

ROSE:  Dobře. Mohl byste mi říct, co mám od operace čekat? Nebo po operaci...?

DR. VALLEDOR:  Po pěti letech je pravděpodobnost přežití mezi šedesáti a sedmdesáti procenty, samozřejmě za předpokladu, že se operace povede a je radikální. A také to předpokládá zdárnou pooperační chemoterapii.

ROSE:  Takže to znamená...? Promiňte, co to znamená?

DR. VALLEDOR:  Chemoterapie. Další kolo, pooperační. Také budete potřebovat další proceduru na instalaci žilního katetru pod klíční kost, aby vám pořád nemuseli napíchávat kapačky. Mimochodem, já tu operaci nedělám. Dobře? Bezva. Uvidíme se příští týden.

[Dr. Valledor odchází, ale s otázkou se otočí.]

DR. VALLEDOR:  Budete na sále, až to budeme dělat?

DR. BROWN:  Zvažoval jsem, že se vetřu...

DR. VALLEDOR:  Bezva. Nashle tam.

[Dr. Valledor vyjde z místnosti.  Dr. Brown se podívá na Rose, která vypadá vyděšeně.]

DR. BROWN:  Chirurgové mluví rychle. Učí se mluvit co nejstrašidelněji.

ROSE:  Musel být nejlepší ze třídy.

DR. BROWN:  Pokud máte nějaké otázky, Rose, jsem vám k dispozici.

ROSE:  Budete na sále, až to budou dělat?

DR. BROWN: Budu, když to budete chtít.

[Rose přikývne a vypadá, že se jí ulevilo.]

DR. BROWN:  Potom budu. (odsune židli) Teď si promluvíme o tom žilním katetru. Není to ani z poloviny tak strašné, jak to zní. Celé to zabere okolo hodiny. Vůbec to nebolí. Za šest měsíců budete moc ráda, že ho máte.

[Stará Teta Běta – Thurman a pan Jensen mluví s dr. Hartman o jejich představě o staré restauraci.]

THURMAN:  Křížový marketing, tak se tomu říká.

DR. HARTMAN:  Chlapi, nemůžete mít striptýzový klub ve fit-centru.

JENSEN:  Preferujeme název: Go-go fitness.

THURMAN:  Správně. Napadlo nás, že zatímco chlapi sedí na rotopedu, co jim dát něco na koukání?

DR. HARTMAN:  Dobře. A co ženy?

THURMAN: No, ty budou tancovat.

[Pan Jensen přikvýne.]

[Dr. Hartman se zvednu v náznaku, že rozhovor skončil.]

DR. HARTMAN:  Víte co? Je to velice zajímavý nápad, opravdu, ale doufal jsem, že zůstanu u restaurace. Byla to restaurace. Bylo to tak postaveno a pravda je, že…

[Vejde Nina.  Je oblečena na pohovor.]

NINA:  Hlavní třída potřebuje restauraci.

DR. HARTMAN:  Ahoj, Nino. Mám ještě jednu schůzku a pak můžeme…

NINA:  Marcie Matthewsová?

DR. HARTMAN:  Jo, jak to...?

[Nina se zašklebí “Překvapení”.]

DR. HARTMAN:  Aha, úskok. To se mi líbí. No, pánové, děkuji. Děkuji, že jste přišli. Děkuji za váš čas.

THURMAN:  Jo, jistě.

DR. HARTMAN:  Hodně štěstí.

[Thurman a Jensen odejdou.  Nina si sedne ke stolu a ukáže dr. Hartmanovi svoje návrhy]

DR. HARTMAN:  Co to je?

NINA:  Moje obchodní plány. Všechno je to v souhrnu. Základní koncept je pohoda. Jednoduché menu. Přátelská atmosféra. Taková směska Hiltonu a McDonalda. Znám jídlo, Jakeu, a vím, jak servírovat. A lidi tady mě znají a jsou mi věrní. Může to fungovat, když mi dáš šanci. A myslím, že to může i prospět našemu vztahu. Tvůj bratr měl pravdu ve více věcech než jen v tvých investicích. Potřebuješ někoho, kdo tě vyzívá. Chci, abys byl na mě pyšný, Jakeu.

DR. HARTMAN:  Jsem na tebe pyšný.

NINA:  Ale já ne. Zatím ne. Chci v životě dělat víc, než jen vychovávat Sama a nosit lidem jídlo. Myslím, že to ve mně je, ale potřebuju pomoc. Tvou pomoc.

DR. HARTMAN:  Určitě?

NINA:  Jo. 

[Upřeně se na sebe dívají. Dr. Hartman se postaví a Nina udělá to samé.]

DR. HARTMAN:  Víte co? Obstarala jste si dohodu, slečno Feeneyová.

[Dr. Hartman natáhne ruku a Nina si s ním potřese.]

NINA:  Díky, dr. Hartmane. Nebudete litovat.

[Dr. Hartman odchází. Nina ho zastaví.]

NINA:  Mohla bych dostat malý polibek?

DR. HARTMAN: No, já nevím. Mohla byste mě obvinit ze sexualního obtěžování.

[Nina mu položí ruce na krk a políbí ho. Zasmějí se a Nina odejde.]

[Ephramův pokoj – Ephram si balí oblečení. Dr. Brown zaťuká a vejde s dárkem.]

DR. BROWN:  Měla by ti stačit jedna mikina, méně nákladu. Budeš chtít zítra hodit na letiště?

EPHRAM:  Ne, to je dobrý, pojedu autobusem.

DR. BROWN:  Tohle je dárek k ukončení studia.

[Dr. Brown ukáže dárek Ephramovi, a pak ho položí na postel.  Otočí se k odchodu.]

EPHRAM:  Tati?

DR. BROWN:  Není ode mě. Koupila to před lety máma. Ten balící papír je ze začátku 90ých let.

EPHRAM:  Proč? Proč máma něco takovýho udělala?

DR. BROWN:  Svým způsobem, já – já myslím, že to bylo kvůli mně. Jedna z mých prvních pacientek. Na sklonku čtvrté desítky, tři děti. Měla nakažlivý smích. Ten den byla tvá matka v nemocnici pomáhat, přišla mě navštívit a slyšela z mé ordinace její smích. Chtěla se s ní seznámit. Od začátku si rozuměly.

[Ephram vezme dárek.]

EPHRAM:  Co jí bylo?

DR. BROWN:  Aneurysma na odstupu basilárky. Tyhle operace dělávají mladí neurochirurgové, protože si tak mohou procvičit techniku s přiměřeným výsledkem. Jinýmy slovy, pokud jsi z poloviny zručný chirurg, pacient by neměl zemřít. Ale Tina zemřela. Všechno, co se mohlo pokazit, se pokazilo, a já ji ztratil na stole. Tvoje matka byla zničená. Nemohla přestat myslet na ty tři děti, které budou vyrůstat bez mámy. Tak začala plánovat. Začala vám kupovat drobnosti. Balit je. Jen pro jistotu, říkala. Říkal jsem jí, že je morbidní, ale když má žena za muže chirurga, naučí se mít vždy náhradní plán. Nikdy mě nenapadlo, že by se jí mohlo něco špatného stát. Nebylo to součástí mého plánu, víš.

[Ephram přemýšlí o tom, co dr. Brown řekl.]

DR. BROWN:  Nechám tě se sbalit.

[Dr. Brown se otočí k odchodu.]

EPHRAM:  Díky, tati.

[Dr. Brown se na Ephrama usměje a odejde.  Ephram drží dárek a dívá se na něj.]

[Deliin pokoj – Delia v laptopu hledá informace o Londýně, když Ephram vejde s batohem.]

EPHRAM:  Můžu dál?

[Delia přikývne a zavře laptop.  Ephram odloží batoh a sedne si na postel naproti Delii.]

EPHRAM:  Zaprvé. Tohle není loučení. 

DELIA:  Proč máš teda batoh?

EPHRAM:  Fajn, technicky vzato je to loučení, ale budeme celou dobu v kontaktu. Myslím tím nejenom e-mail, budu ti psát, budu ti posílat pohledy a všechno. A ty na ně musíš čekat, ano?

DELIA:  Budu. Ty se nevrátíš ani na Díkuvzdání?

EPHRAM: Ještě nevím. Můžu lhát a říct, že tady budu, ale... jedna z věcí, kterou jsem se tenhle rok naučil je, že lhát někomu, aby se cítil líp, nefunguje.

DELIA:  A co lži, které vzniknou tím, že neřekneš celou pravdu?

EPHRAM:  Lži z opomenutí? Ty jsou taky špatné.

DELIA:  I Vím, že se něco špatného stalo. Vím, že ho nenávidíš. Jenom nevím proč.

EPHRAM:  Slibuju, že ti to jednou řeknu.

DELIA:  Až budu připravená?

EPHRAM:  Ne, až já budu připravený. Ty bys to zvládla. Jsi silnější, než vypadáš. Já? Já...

DELIA:  Pořád to moc bolí?

EPHRAM:  Jo. Něco takového.

DELIA:  Jenom mi řekni jedno. Je to nejhorší otec na světě? Protože bych ho možná měla nenávidět taky.

EPHRAM:  Ne. Ne, děláš si srandu? Ne, nemáš k tomu důvod. Je to dobrý otec. Přes všechno, co se stalo, má dobré srdce. Slíbíš mi něco?

DELIA:  Co?

EPHRAM:  Poslouchej ho. Dělej, co říká. Postarej se mi o něj.

[Delia přikývne a začne brečet.  Ephram si jí přitáhne k sobě.]

EPHRAM: Pojď sem.

[Ephram ji políbí na hlavu.  Ephram vstane, vezme si batoh a naposledy se podívá na Delii. Ta stále pláče.]

DELIA:  Sbohem, Ephrame.

[Ephram odejde.]

[Ordinace dr. Browna – Dr. Brown si balí batoh. Rose vjede do ordinace.]

ROSE:  Vy doktoři máte dobrou pracovní dobu.

DR. BROWN:  Dnes přetahuju. A nemyslím, že Harold přijde, tak…

ROSE:  Já vím, jen jsme se s Brightem procházeli. Požádala jsem ho, aby mě tu vysadil. Máte minutku?

DR. BROWN:  Jistě, tady, dovolte, pomůžu vám.

[Dr. Brown jí chce pomoct.]

ROSE:  Ne, v pořádku. Myslím, že už jsem se do toho dostala. Ačkoliv mě ruce tak nebolely od doby, kdy byl Bright malý. Byl hodně velký.

[Rose přijede ke stolu.  Dr. Brown si sedne za psací stůl.]

DR. BROWN:  Tak co se děje? 

ROSE: Přemýšlela jsem o vašem příteli. Jak mu je? Starší pán, pracoval jste s…

DR. BROWN:  Aha, Donald. Je v pořádku. Víte, pořád výstřední, ale proto ho máme rádi.

ROSE:  Ale už je mu lépe od té operace? Pamatuju si, že to byla složitá operace.

DR. BROWN:  Ptáte se mě na důvod? 

ROSE:  Já jen nemám ráda toho Valledora. Nestrávil se mnou víc jak 20 minut a teď mě má kuchat jako rybu bez jakéhokoliv "Jak se máte?". Zdá se mi to nesprávné.

DR. BROWN: Ego a odměřený postoj s tím jdou ruku v ruce. Většina chirurgů je taková.

ROSE:  Nezajímám se o většinu chirurgů. Nechci... vám to ztěžovat.

DR. BROWN:  Nemohu vás operovat, Rose. 

ROSE:  Mohla bych se potarat o Harolda. 

DR. BROWN:  Jsem si jist, že ano, ale on má pravdu. Já jen…  Jsme si příliš blízcí.

ROSE:  Byl jste si blízký i s Donaldem. Proto jste ho operoval. Protože vám na něm záleželo.

DR. BROWN:  Operoval jsem Colina, protože mi na něm záleželo. To není recept na úspěch.

[Rose je rozrušená.]

ROSE:  Ve skutečnosti nemám žádnou představu o tom, co se mnou bude, a jsem vyděšená – panebože, doopravdy vyděšená. Možná, že je dr. Valledor pravý chirurg pro tu operaci, ale... věřím, že vy jste pravý chirurg pro mě.

DR. BROWN:  Proč?

ROSE:  Protože máte rád moji rodinu stejně jako já. A proto vám svěřím i svůj život.

[Dr. Brown přemýšlí o Roseině žádosti.]

[Dům Niny – Nina sedí na gauči a čte noviny, když vejde dr. Hartman. Telefonuje.]

DR. HARTMAN (telefonuje):  Ne, rozumím. (poslouchá) Jo, jen (vzdychne)  nechej mě o tom přemýšlet.  (poslouchá)  Zavolám ti později.  (poslouchá)  Fajn. Díky.

[Dr. Hartman odloží tašku a vypne telefon.] 

NINA:  Věděl jsi, že existuje 534 různých druhů ubrousků? Nevím, jestli je to úžasný, nebo děsivý.

DR. HARTMAN:  Máme problém. To byl Bri. Banka mi zarazila půjčku. To mé příjmy. S tím, co dlužím Halovi za pronájem a tím měsíční nájemným tady, si myslí, že jsem předlužený. Brian říká, že by tom mohlo ohrozit smlouvu.

NINA:  A to říká až teď? 

[Dr. Hartman sits on the chair next to Nina on the couch.]

DR. HARTMAN:  Je to taky moje chyba. Přeplácím to tu. V tomhle si nedám poradit.

[Nina vstane a obejme Dr. Hartman.]

NINA:  Dobře, to vyřešíme. 

DR. HARTMAN:  Je to frustrující. Když jsem prodal dům v L.A., myslel jsem, že peníze už problém nebudou.

NINA: Ty jsi prodal dům v L.A.?

DR. HARTMAN:  Nemohl jsem ho déle držet, trh je teď neuvěřitelný. (podívá se na Ninu)  Nedělej si starosti, kotě. Vyřeším to. Najdu si cestičku…

NINA:  Nestarám se o pitomou restauraci. Já jen nemohu... Ty jsi opravdu tady. Myslím tím v Everwoodu. Nemáš záložní plán.

DR. HARTMAN:  Jo. Co ty na to?

NINA:  Já nevím. Nevím.

[Podívají se na sebe.]

DR. HARTMAN:  Cítím, jako bych tě táhl dolů.

NINA:  Blázníš? Právě naopak.

DR. HARTMAN:  Sakra... bez úsilí.

NINA:  Mám nápad.

[Nina si dřepne před dr. Hartmana.]

DR. HARTMAN:  Do toho.

NINA: Proč se ke mně nenastěhuješ? Sám jsi říkal, že jsi tu pořád, a je šílený, abys platil nájem ještě někde jinde.

DR. HARTMAN:  Jo, ale...

NINA:  Co? Nejsi připravený, je to moc brzo. Blázním, že?

DR. HARTMAN:  Ne. Ne. Ne. Ne. Nic z toho. To jen... Co když se celá ta záležitost s restaurací nepovede? Budeš i potom chtít, abych tady byl s tebou a Samem? Protože nechci, aby to bylo jen kvůli obchodu.

NINA:  Neptám se kvůli obchodu. Ptám se, protože tě miluju. A Sam tě má rád a vím, že by z toho byl nadšený, a když jsi tu tuhle nespal, moc jsi mi chyběl.

DR. HARTMAN:  Taky jsi mi chyběla.

[Usmějí se na sebe, rozhodnuti žít spolu.]

NINA:  Ale musíme stanovit nějaká pravidla. Nebudeš používat moje věci na vlasy.

DR. HARTMAN:  Ale to tužidlo je úžasné.

NINA:  Dobře, dostaneš vlastní. A ne, že budeš zneužívat kávovar. Když si budeš dělat kafe, vytáhneš hrnec.

DR. HARTMAN:  Nebudeš používat moje žiletky na svoje podpaží.

NINA:  To ti přijde nechutné?

DR. HARTMAN:  Ne, něco jsem si musel vymyslet. Tak takhle by to mohlo být?

NINA:  Ano. Co myslíš?

[Dr. Hartman si k ní sedne a políbí ji.]

[Horní chodba u Abbottů– Dr. Abbott potichu zavírá dveře od ložnice, když Amy vyjde ze svého pokoje v taláru.]

AMY:  Hej. 

DR. ABBOTT:  Vypadáš nádherně. 

AMY:  Díky. Mám tam být dvě hodiny předem, měli bychom vyrazit.

[Dr. Abbott se podívá na hodinky, a pak si obleče kabát.]

DR. ABBOTT:  Jo, samozřejmě. Jdeme.

AMY:  Je máma…?

DR. ABBOTT:  Spí. Zlatíčko, cítila se unavená.

[Amy je zklamaná, ale přikývne na souhlas.]

DR. ABBOTT:  Naléhal jsem, aby si zdřímla, a…  Nemyslím, že bychom ji měli budit.

AMY:  Ne, samozřejmě, že ne.

DR. ABBOTT:  Bright tu zůstane, kdyby se probudila a něco potřebovala. Ale my dva můžeme klidně…

[Dr. Abbott zadržuje slzy.]

AMY:  Tati…

DR. ABBOTT:  Už ani nevím, co říkám.

[Amy obejme dr. Abbotta a začne plakat.]

DR. ABBOTT:  Promiň. Promiň, srdíčko.

[Stále se objímají.]

[Letadlo – Ephram si sedá k oknu.  Drží dárek od mámy.  Rozbaluje ho.  Je to kniha dr. Seussové “Ach, ta místa před tebou!”.  Otevře knihu a začne listovat stránkami.  Narazí na stránku, kam mu máma napsala vzkaz. Začne číst.]

JULIA (HLAS):  Můj nejdražší Ephrame, poslední půl hodinu jsem seděla v kuchyni a představovala si tě. Přemýšlela jsem, na co musíš myslet. Jak se musíš cítit. Jak ti musí slušet talár.

[Slavnostní ukončení studia – ředitel Ackerman předává studentům diplomy.]

ŘEDITEL ACKERMAN:  Amy Abbottová…

[Vstupní hala u Abbottů – dr. Abbott natáčí Amy scházející ze schodů. Edna, Bright a Rose jsou tu také. Tleskají, když Irv předá Amy její diplom a vyhodí čepec.]

JULIA (HLAS):  Jestli myslíš na mě, přestaň. Pošli polibek k nebi a pak soustřeď myšlenky na to, co máš před sebou. Ne na to, co zůstalo za tebou. Jsem navždy spojená s tvou minulostí, přítomností a budoucností. Nemusíš mě hledat. Jsem tady.

[Slavnostní ukončení studia –ředitel Ackerman předává studentům diplomy.]

ŘEDITEL ACKERMAN:  Ephram Brown…

[Dr. Brown je v publiku a když se ozve Ephramovo jméno, začne tleskat.]

[Ephram v letadle dočítá vzkaz.]

JULIA (HLAS): Jestli jsi vystrašený z toho, co bude dál, nebuď. Využij nejistoty. Dovol, aby tě vedla. Buď odvážný, když tě vyzve, abys zaměstnal své srdce a mysl, zatímco si budeš tvořit vlastní cestu ke štěstí. Neztrácej čas lítostí. Vrhni se hned do další akce. Užívej každého momentu, který přijde, protože všechny jsou jedinečné. A kdyby ses někdy ztratil, popadni dech a začni znovu. Sleduj svoje kroky a vrať sek nejčistšímu místu ve svém srdci, kde žije naděje. A opět najdeš cestu. S láskou, máma.

[Ephram dočte, zavře knihu a podívá se z okna.]

Pokračování příště...