Epizoda 3.20 - "Ten, jenž váhá"

IRV (HLAS): V předchozích dílech…

[Bright a Hannah spolu mluví u ní v pokoji.]

BRIGHT: Přece si s Topherem nevyjdeš jen proto, že není tak hezkej jako já. A nesrší vtipy.

HANNAH: Vlastně se mi líbí. Je neuvěřitelně chytrý a zábavný...

BRIGHT: Chápu... žereš ho.

[Ephram a Amy se procházejí.]

EPHRAM: Nevím, co tu děláme. Už si podle mě nemůžeš dál plánovat život.

[Ephram a Amy sedí v kuchyni Brownových.]

EPHRAM: Vždycky jsem tě chtěl ve svém životě a pořád chci.

AMY: Myslíš jako přátelé.

[Dr. Brown a dr. Hartman spolu mluví v kuchyni.]

DR. HARTMAN: Chvíli mi to trvalo. Nejdříve jsem to neviděl, ale to, jak o ní mluvíte. To, jak jste si blízcí, teď už to chápu.

DR. BROWN: Co chápete?

DR. HARTMAN: Proč do vás byla Nina zamilovaná.

[Dr. Abbott mluví s Rose.]

DR. ABBOTT: Pořád tě bolí záda? To bude určitě jen stres.

[Onkoložka a dr. Abbott se dívají na scan Rose.]

DR. ABBOTT: Pro jistotu uděláme scan.

ONCOLOŽKA: Nádor má asi tři centimetry.

{Konec souhrnu předchozích dílů}

[Ordinace dr. Chaové – Rose a dr. Abbott sedí před stolem dr. Chaové a drží se za ruce.]

DR. CHAOVÁ: MRI nám potvrdilo, co jsme čekali. Když se podíváte sem, uvidíte, že vám nádor tlačí na míchu, proto vás bolela záda. Došlo také k narušení kostí--

DR. ABBOTT: Můžete ho odstranit?

DR. CHAOVÁ: Myslím, že ano. Ale nejdříve bych navrhovala chemoterapii.

ROSE: Chemoterapie? Takže je to určitě rakovina?

DR. CHAOVÁ: Ano, biopsie ukázala, že se jedná o vysokostupňový osteosarkom - stádium IIB.

ROSE: (k dr. Abbottovi) Nevím, co to znamená.

DR. ABBOTT: Nech ji domluvit, drahá.

DR. CHAOVÁ: Stádium II znamená, že buňky jsou abnormální a B znamená, že už se začal rozšiřovat mimo kost do okolních tkání.

DR. ABBOTT: A je chemoterapie jediná možnost?

DR. CHAOVÁ: V takovýchto případech dosahujeme nejlepších výsledků předoperační terapií - jde o sérii chemoterapií. Zmenší nádor. Snadněji se pak operuje.

ROSE: Takže půjdu na operaci? Kdy? Jak brzy?

DR. CHAOVÁ: To vám zatím nemohu říct. Kdy jste začala pociťovat symptomy?

ROSE: Neměla jsem žádné symptomy. Bolela mě záda, odkdy je to symptom rakoviny?

DR. ABBOTT: Jak brzy můžeme začít s tou léčbou?

DR. CHAOVÁ: Povídám se do kalendáře, uvidíme, zda vás budu moci vmáčknout na zítra.

[Dr. Chao odejde z ordinace. Dr. Abbott se otočí k Rose.]

ROSE: Na zítra?

DR. ABBOTT: Já vím, že je to narychlo...

ROSE: Ne. Ne. Zítra nemůžu. Mám pracovní oběd a dvě jednání rady. Řekla jsem Amy, že s ní půjdu koupit šaty na maturitní slavnost...

DR. ABBOTT: Zlato, to všechno můžeme odložit. Uděláme, co nám říká paní doktorka, ano?

ROSE: Tohle jsem nečekala.

DR. ABBOTT: Já vím... Já vím.

[Pauza]

ROSE: Bojím se, Harolde.

[Dr. Abbott a Rose se stále drží za ruce.]

{Úvodní titulky}

[Ephram a Bright jdou po nákupech po ulici.]

BRIGHT: Hele, kámo, musíš se zkusit utábořit v tom Clooneyho baráku v Itálii, nebylo by to super? Ty a George na motorovým člunu, hm? A musíš se stavit v Amsterdamu, co jsem slyšel, je to jak Vegas umocněný na druhou. Zeleně lampiony.

EPHRAM: Červené.

BRIGHT: To nedává smysl, zelená znamená jeď. Kámo, to bude taková sranda.

EPHRAM: Jo, měla by být, pokud vymyslím způsob, jak to zaplatit. Potřebuju dvě tisícovky na vízum. A to nepočítám jídlo nebo letenku.

BRIGHT: A proč nepoprosíš o peníze tátu? Jsem si jistej, že za pětiminutovej rozhovor by ti teď koupil i vlastní evropskej stát.

EPHRAM: Do toho nepůjdu. Ale přemýšlel jsem, že bych někoho vzal s sebou. Dva lidi, poloviční výdaje, myslíš, že by to byla sranda?

BRIGHT: Chceš, abych jel s tebou?

EPHRAM: Jo, pořád vykládáš, že jsi nikdy nebyl na východ od Iowy.

BRIGHT: Jo, no, tam se nemůžu vrátit od toho incidentu se sestřenkou Jenny.

EPHRAM: Tak co říkáš?

BRIGHT: Kámo, moc rád bych jel, ale už mám na léto plány.

EPHRAM: Máš další práci nebo co?

BRIGHT: Ne tak úplně, víš, jak se dají brát přednášky online? Je to super, bylo by to víc super, kdyby tě učil robot místo člověka, ale...

EPHRAM: A jaký přednášky bereš online?

BRIGHT: Jenom jednu. Ale přemýšlel jsem, že bych se v létě zapsal na pár přednášek na ECC. Abych se měl od čeho v zimním semestru odpíchnout...

[Ephram na Brighta jen hledí. Zastaví se před Brightovým autem.]

BRIGHT: Myslíš si, že jsem se zbláznil.

EPHRAM: Ne, já jen... jsem překvapenej.

BRIGHT: Zas tak o moc nejde.

EPRHAM: Pro tebe jde o dost, když si necháš ujít výlet do Evropy.

BRIGHT: Možná bych neměl. K čemu mi vůbec pár přednášek přes léto bude? Bude to nejspíš jen trénink.

EPHRAM: Není to tréninkovej kemp.

BRIGHT: Já vím, ale není to ani Evropa.

EPHRAM: Ne, zapomeň na to, měl bys do toho jít. Konečně se dáváš dohromady, tak si to teď nepokaž.

BRIGHT: Jo, asi máš pravdu. Není to divný? Já jsem najednou ten zodpovědnej, přemýšlím o budoucnosti a tak vůbec. A ty jsi ten, co nemá tucha, co si se sebou počít.

EPHRAM: Mevím, jestli jsem už připravenej tuhle ironii přijmout, ale díky, že jsi na to upozornil.

BRIGHT: Ne, ne, ne. Neboj, určitě udělám něco mnohem horšího než je zbouchnutí holky a zahození celý budoucnosti.

[Bright otevře dveře od auta a Ephram si jde sednout na sedadlo spolujezdce.]

BRIGHT: Na vtípky je ještě brzo?

EPHRAM: Jo, dej mi tu mapu.

[Kuchyně Brownových – dr. Brown si dělá snídani, když se objeví Nina.]

NINA: Ránko, sousede. Jak to jde?

DR. BROWN: Fajn. Dobře. Dobré ráno.

[Nina spatří kávu.]

NINA: To je čerstvý kafe? Co děláš zítra večer?

DR. BROWN: Ještě nevím. Čeká na mě nějaké papírování a pár šuplíků potřebuje uklidit. Proč?

NINA: Nerada bych tě ukradla šuplíkům, ale mám dva lístky do opery a napadlo mě, že bys třeba chtěl jít.

DR. BROWN: Myslíš jako s tebou?

NINA: Myslela jsem, že byste tam mohli jít s Ephramem. Dopřát si otcovsko-synovskou chvilku.

DR. BROWN: To je hezký nápad, ale...

NINA: Pořád s tebou nemluví?

DR. BROWN: Ne, už ne, vyvinuli jsme si systém, kde obýváme tentýž dům, ale nikdy tutéž místnost.

NINA: Andy, to je mi líto.

DR. BROWN: Aaahh.

NINA: Tu máš, vezmi si je. Považuj to za poděkování.

DR. BROWN: Čím jsem si vysloužil poděkování?

NINA: Jake mi řekl o vašem rozhovoru minulý týden. Musí přiznat, že jsem se začervenala.

DR. BROWN: Co říkal? Tedy co říkal, že jsem já říkal?

NINA: Nezacházel do detailů, jen že jsi mu otevřel oči ohledně toho, jak úžasná jsem. Je překvapující, jak dlouho tohle některým mužům trvá.

[Dr. Brown vstane. Zdá se být v přítomnosti Niny nervózní.]

DR. BROWN: Jo. No, znáš mě. Vždy připravený pomoct.

NINA: Není ti něco? Jsi nějak opocený.

[Nina se dotkne jeho čela. Dr. Brown znervózní ještě více.]

DR. BROWN: Ne, jsem v pořádku. Je mi jenom horko. To ten flanel. Vytváří teplo. Víš, co myslím. No, čeká na mě pacient.

[Dr. Brown se vydá an odchod.]

NINA: Jsi si jistý, že…?

DR. BROWN: Ne. Ne. Jsem v pořádku. Ale ty zůstaň, odpočiň si, nalij si ještě kafe. Uvidíme se později. Ahoj.

[Dr. Brown ve spěchu opustí dům, Nina je zmatená.]

[Kosmetička dělá Hannah makeup a Amy přihlíží.]

AMY: Je to její první ples, takže musí být dokonalá. Bude se fotit, takže jestli nás budete potřebovat v den...

HANNAH: Počkej, my sem půjdeme v den plesu znova?

AMY: Jestli si to dokážeš všechno zapamatovat. Malování obočí není žádná sranda.

HANNAH: Jsi si jistá, že bys teď nebyla radši doma a neutápěla se v porozchodové depresi? Vzít si pižamo a poslouchat písničky, ze kterých si chceš vyrvat vnitřnosti.

AMY: Jo, to už jsem dělala ráno a zopakuju si to večer, ale teď jde o Tophera.

KOSMETIČKA: Topher je tvůj kluk?

AMY: Jo, je Topher tvůj kluk?

HANNAH: Nejsem si jistá.

AMY: Musíš si být jistá. Já se právě rozešla. Ty mně musíš dělat radost.

HANNAH: Nechci pojmenovávavat něco, co ještě ani úplně nezačalo. Je to choulostivé.

AMY: Ne, chápu. Je to tvůj první. Nechceš mu ublížit.

HANNAH: Ještě jsem se ani nepolíbili. Tak jak mám vědět, jestli...?

AMY: Zadrž. Vy jste se ještě nepolíbili? Jak je to možný?

HANNAH: Nevím. Prostě nepolíbili. Ale mám z toho radost. Znamená to, že si mě váží. Pořád mluví o tom, jak mě obdivuje, ale ne jako sběratel zkameleniny. Je to sladké.

AMY: Jo, to určitě je.

HANNAH: Myslím, že jen čeká na správnou chvíli. Na dokonalý okamžik.

AMY: No, nic tak dokonalého jako tvůj první ples už nenastane. Být tebou vzala bych si zítra žvýkačku navíc.

HANNAH: Myslíš, že to zítra udělá?

AMY: Určitě. Určitě už má i vybranou písničku, kterou ti nechá zahrát.

HANNAH: A co když vybere něco děsnýho? Už vím, že má rád Maracanu.

AMY: Prostě si to užij, ano? Někdy si zapomínáme těhlech okamžiků vážit, a když se najednou ocitneme zpátky v normálním životě, pokoušíme si vzpomenout, jaké to bylo. Když na tebe určitým způsobem hleděl nebo, já nevím, když tě od občerstvení přinesl teplý lahodný preclík.

HANNAH: Nebreč. Přinesu ti preclík.

[Hannah podá Amy kapesník. Amy si povzdechne a pohlédne na makeup Hannah. Hannah ho má na sobě moc. Amy vykulí oči.]

HANNAH: Co je? Je to zlý?

AMY: Ehm..

[Hannah si nasadí brýle a pohlédne do zrcadla.]

AMY: To bude dobrý...

[Abbottovic kuchyně – Dr. Abbott přijde z práce domů a Rose se snaží dělat, že se nic neděje, a vaří večeři.]

DR. ABBOTT: Měla bys odpočívat.

ROSE: Je mi dobře. A myslím, že jsem přišla na něco, co uklidní všechny. Pečené kuře. Proti kuřetům nikdo nic nemá. Ani nebudu podávat zeleninu, jen brambory. Jako zákusek bude rýžový puding. Víš, že Bright potřebuje cukr, když je rozrušený.

DR. ABBOTT: Velmi nebojácné jídlo, Rose. Co by si pomyslela doktorka Adkinsová?

ROSE: Dr. Adkinsová mi může políbit šos. Chci, aby byli všichni pořádně najezení a spokojení, až jim to řekneme.

DR. ABBOTT: Jsi dobrá žena, Rose. Už jsem ti to v poslední době řekl?

ROSE: Klidně to můžeš zopakovat.

[Rose se pro ěnco sehne a ucítí bolest. Dr. Abbott k ní přijde.]

DR. ABBOTT: Zlato, prosím tě, posaď se. hmm?

[Rose přikývne a posadí se.]

DR. ABBOTT: Poradím si s tím.

[Dr. Abbott pohladí Rose po ruce a pak jde dodělat večeři.]

DR. ABBOTT: O něčem jsem přemýšlel. Nemusíš se mnou souhlasit, nemusíš mi hned odpovídat, je to jen nápad. Myslím, že bychom to dětem prozatím říkat neměli.

ROSE: A to proč?

DR. ABBOTT: Myslím, že by bylo lepší, kdybychom počkali, než budeme vědět více. Mluvím v řádu týdnů.

ROSE: Ale nevšimnou si, když mi začne být špatně a nebudu moct do práce?

DR. ABBOTT: Bohužel asi ne. Jsou mladí. Spíše si všimnou slevy v obchoďáku. Nemusíme se rozhodnout hned. Jen to zvaž.

[Rose posmutní. Dr. Abbott se jí pokusí utěšit.]

DR. ABBOTT: Zlato?

ROSE: Promiň. Je to hloupé.

DR. ABBOTT: Ne, vůbec ne.

ROSE: To jen... ani nedokážu dovařit jednoduché jídlo.

[Dr. Abbott ji obejme.]

DR. ABBOTT: Zaprvé. Na pečeném kuřeti není nic jednoduchého. Rose, vždycky ses o mě starala. Vždycky ses ujišťovala, že mám na stole oříšky a bílé košile správně visí. Teď jsem na řadě já. Nech mě, abych se pro změnu staral já o tebe.

ROSE: Tak to sebou radši pohni, jestli má být ta hostina na stole včas.

DR. ABBOTT: Ano. Ano. Ano. (dá se do práce) Tak na co ses chystala? Chtěla jsi ho dělat na citrónech nebo bilinkové omáčce?

ROSE: Vždycky dávám přednost citrónům.

DR. ABBOTT: Tak tedy citróny.

[Dr. Abbott začne vařit a Rose přihlíží.]

[Ephramova garáž – Ephram ukazuje vybavení v garáži Jaredovi. Pokouší se získat peníze na cestu do Evropy.]

EPHRAM: Jak stálo v inzerátu, pryč přijde všechno.

JARED: Tenhleten gauč taky? Protože už jsme se skamarádili.

EPHRAM: A já mám z vás radost. (ukáže na počítač) Je spojený s klávesami, takže když hraješ, vidíš noty na obrazovce.

[Jared vstane z gauče a jde to okouknout.]

JARED: Děláš si srandu?

EPHRAM: Ne, to nedělám.

JARED: Skvělý. A kolik za to chceš?

EPHRAM: Nevím, myslel jsem tak pět?

JARED: Skvělý. Skvělý. A kolik to bude, když přihodíš ten počítač?

EPHRAM: Pak to bude spíš tak patnáct.

[Jared vypadá překvapeně.]

JARED: Hezký. Hezký. Nevěřím, co tu máš za nádobíčko. Larry se zblázní.

EPHRAM: Takže rozjíždíte kapelu?

JARED: Jo, právě dáváme dohromady nějaký nahrávky. Jsme mix rocku, nové vlny a LeAnn Rimes, raná tvorba. Pěknej fičák.

EPHRAM: To zní skvěle.

JARED: Jo, je to skvělý. Myslím, že si to vezmu všechno. A tohle je taky moc hezký piáno. Je to baby g?

EPHRAM: Jo, ale to piáno není na prodej. Promiň.

JARED: V pohodě, kámo.

[Jared začne vypisovat šek.]

JARED: A proč to všechno prodáváš? Vzdal ses snu?

EPHRAM: Tak nějak. Vlastně razím do Evropy. Zavazadla s sebou nepotřebuju.

JARED: Na jak dlouho tam jedeš?

EPHRAM: Přemýšlím o tom, že se nevrátím.

JARED: Hustý. (pauza) Ale jestli se nevrátíš, tak proč si necháváš to piáno?

[Ordinace dr. Browna a dr. Abbotta – Dr. Brown si čte něčí chorobopis, když se objeví dr.Abbott.]

DR. BROWN: Podruhé za sebou jdete pozdě, Harolde.

DR. ABBOTT: Ano, vím. Musel jsem něco vyzvednout v lékárně.

DR. BROWN: Prošvihl jste paní Oliverovou v děvět. Vzal jsem to za vás.

[Dr. Abbott jde dál ke své ordinaci a pak se zastaví.]

DR. ABBOTT: Chcete poděkování? Já to za vás tenhle rok vzal milionkrát.

DR. BROWN: Mně to nevadí. Nevadí mi přebírat vaše pacienty. Loni byste...

DR. ABBOTT: Přestaňte. Na tohle teď nemám sílu. (pauza) Rose má rakovinu.

[Dr. Abbott vejde do své ordinace, a když to dr. Brownovi dojde, jde za ním.]

DR. BROWN: Nevím co říct, Harolde. Je mi to moc líto.

DR. ABBOTT: V páteři jí roste nádor. A dost velký. Představte si bolest, kterou musí trpět, protože já to nedokážu. Opravdu ne.

DR. BROWN: V jakém stádiu?

DR. ABBOTT: IIB. (ušklíbne se) IIB. Chudák Rose, myslel jsem, že je to stres, nic, s čím si je třeba dělat starosti. Proč také? Ta ženská uprostřed chřipkové epidemie sotva kýchne.

DR. BROWN: To je dobrá znamení. Svědčí to o tom, že je silná.

DR. ABBOTT: Jo. Nic ji nezastaví, ne mou ženu. Starostka Everwoodu, matka dvou dětí, dokáže se postarat o celý svět a ještě mít večeři na stole před šestou. Když jsme šli včera do postele, podívala se na mě. Viděl jsem ten strach v jejích očích. Nevěděl jsem, že ho v sobě má. Teď má. A není nic, co bych jí mohl říct. Protože znám jen fakta a ta mě k smrti děsí. Tak k čemu jsem? Hm? K čemu jsem? A je to moje vina.

DR. BROWN: Jakto? Proč by to byla vaše vina?

DR. ABBOTT: Přišla za mnou před týdny, před měsíci. Bolela jí záda. Necítila se dobře. Já nad tím mávl rukou.

DR. BROWN: Nevěděl jste to.

DR. ABBOTT: Samozřejmě, že jsem to nevěděl. Kdyby to byla pacietka, žena někoho jiného, postaral bych se, abych to věděl. Naordinoval bych testy. Vylučoval bych diagnózy, abych poskytl cizímu člověku klid v duši. Má vlastní žena... slíbil jsem s ní být v nemoci i ve zdraví. A ve chvíli, kdy mě potřebuje... jsem ji zklamal.

[Dr. Brown svěsí hlavu. Neví, co říct. Uslyší otevřít se dveře od ordinace.]

DR. ABBOTT: To bude můj pacient na desátou.

[Dům Abbottových – Amy fotí Tophera a Hannah, kteří jsou oblečení na ples.]

AMY: Řekněte sýr!

[Amy je vyfotí.]

AMY: Fajn, skvělý. A mohli byste blíž k sobě?

[Topher a Hannah jdou blíže k sobě.]

AMY: Jo, takhle. Fajn... Tophere, co kdybys kolem ní dal ruku?

[Topher dá stydlivě ruku kolem ramen Hannah.]

AMY: Výborně. Předstírejte, že tu nejsem.

HANNAH: Tak dobře.

[Hannah se otočí, aby jí Amy nemohla fotit, Topher ji otočí zpět. Amy je rychle vyfotí.]

TOPHER: Můžu od nich dostat kopie?

AMY: Určitě, Tophere. Co kdybys ji políbil na tvář?

HANNAH: Myslím, že takové věci patří do soukromí, ty ne, Amy?

AMY: A sakra, odešly mi baterky.

HANNAH: Bezva.

AMY: Žádné strachy, nahoře mám další. Nehýbejte se, nemluvte, protože nechci přijít ani o sekundu z tohohle kouzelného večera, ano? Hned jsem zpátky.

[Amy vyběhne nahoru.]

TOPHER: Je tak nadšená. Možná bychom jí měli něco přinést? Třeba tiaru.

HANNAH: Myslím, že to by bylo divný.

[Do domu vejde Bright.]

HANNAH: Ahoj, Brighte.

BRIGHT: Čau.

[Bright pohlédne na Hannah v šatech.]

BRIGHT: Takže ses do těch šatů nakonec nasoukala, co?

TOPHER: Znamená to, že jsou moc těsné? Můžeš dýchat?

HANNAH: Jsem v pořádku, Tophere.

[Bright se posadí na gauč.]

BRIGHT: A proč se vlastně chystáš tady? Nemáš vlastní schody, po kterých bys ve vší nádheře sešla?

HANNAH: Jsem tu kvůli Amy. A můžeš jí říct, že jí přejeme dobrou noc.

[Hannah popadne Tophera za ruku a táhne ho ke dveřím. Bright je sleduje.]

BRIGHT: Dobrou noc.

[Obývací pokoj Brownových – Delia schází ze schodů a dr. Brown si čte na gauči.]

DELIA: Tati, kde mám spacák?

DR. BROWN: Nevím, kotě. Podívej se do skříně na chodbě.

[Delia se do ní podívá. Dr. Brown se k ní otočí.]

DR. BROWN: Co bys řekla na kulturní večer?

DELIA: Co to znamená?

DR. BROWN: Nina mi dala dva lístky do opery a mě napadlo, že by bylo fajn, kdybychom tam šli spolu.

DELIA: Nemůžu, spím u Britney. Tady není.

DR. BROWN: Dobře. (vrátí se ke čtení) Asi zůstanu doma a něco si přečtu.

[Delia vejde do pokoje a posadí se na gauč.]

DR. BROWN: Pořád čteš, že jo, kotě? Protože to je moc důležité.

DELIA: Jsi v pořádku, tati?

DR. BROWN: Jo, v pohodě.

DELIA: Připadáš mi smutnej.

DR. BROWN: Neee. Ne. Ne.

DELIA: Proč nejdeš s Ninou?

DR. BROWN: Nina nemůže. Má práci, myslím.

DELIA: Ptal ses jí?

DR. BROWN: Ne, neptal. To ona mi dala ty lístky do opery, takže by bylo divné ptát se jí, víš? Zapomeň na to, je to jedno, jestli to víš nebo ne. Já to vím. Bylo by to divné.

DELIA: Tati, vím, že je tohle důležitá otázka a nechci tě ztrapnit, protože mně bylo trapně, když se mě Britney zeptala, jestli mám ráda Ethana...

DR. BROWN: Ty máš ráda Ethana?

DELIA: Máš rád Ninu?

DR. BROWN: Jestli…? (směje se) Co? Ne. Nina je má kamarádka a kromě toho chodí s Jakem.

DELIA: No a? Ethan má rád Maggie, ale to neznamená, že ho nemůžu mít ráda.

[Dr. Brown přikývne.]

DELIA: A nemyslím, že by bylo blbý, kdybys měl Ninu rád. Vždycky jsem si to přála.

DR. BROWN: Vážně?

DELIA: Hodí se k tobě. Tvý špatný vtipy jí připadají vtipný, i když nejsou. A je na všechny hodná - jako byla máma.

DR. BROWN: Jo, to ano, co?

[Zvenku se ozve zatroubení.]

DELIA (vstane): To je Britney. Přijeď pro mě zítra v deset. Nebo spíš v 10:30, byla jsem poslední dobou utahaná.

[Delia odejde a dr. Brown se vrátí ke čtení.]

[Brenda Baxworthová ukazuje Brightovi byt na pronájem.]

BRENDA: Je skvělý, že?

BRIGHT: Kde je ložnice?

BRENDA: Stojíš v ní.

BRIGHT: A kuchyně?

BRENDA: Přímo tady. 600 měsíčně. To je zadarmo. A ty jsi první, komu ho ukazujU. Takže než sem zítra přijdou všichni ostatní, jestli...

BRIGHT: Dáte mi minutku? Zavolám svému společníkovi. A...

BRENDA: Klidně.

[Bright vytáhne mobil a namačká číslo.]

HANNAH (v telefonu): Haló?

BRIGHT: Hele, je 600 za pidibyt zadarmo?

[Střih na Hannah na dívčích záchodcích na plese.]

HANNAH: Ahoj, Brightone.

BRIGHT: Protože v něm právě stojím a nedokážu si představit, že bych tu bydlel.

HANNAH: Nevím, jestli sis to v tom egomaniakálním poblouznění uvědomil, ale jsem teď na plese.

BRIGHT: Jasně. A proč neslyším žádnou hudbu?

HANNAH: Protože jsem na záchodcích.

BRIGHT: Na malý nebo na velký?

HANNAH: Ne, já… Brighte, na záchodové řeči si nejsme dost blízcí. Jasný?

BRIGHT: Fajn. Fajn. Beru na vědomí.

HANNAH: Proč mi voláš?

BRIGHT: Říkala jsi, že mi se sháněním bytu pomůžeš.

HANNAH: Zaprvé, chtěla jsem ti pomoct, ale určitě ne v době, kdy jsem na plese. A zadruhé, teď ti nepomůžu.

BRIGHT: Proč ne?

HANNAH: Nasoukala se? NASOUKALA SE? Co to je? Jako bych byla tlustá bečka.

BRIGHT: Mluvíš o těch šatech?

HANNAH: ANO. Mluvím o těch šatech. Proč... proč jsi řekl něco takového?

BRIGHT: Protože mi nepřipadaly jako šaty, který by sis pro sebe koupila.

HANNAH: Nikdy jsi mě v šatech neviděl, a když mě v nich vidíš poprvé, řekneš tohle?

BRIGHT: Hele, na těsných šatech ani na širších bocích není nic špatnýho, takže klídek.

HANNAH: Já... musím jít. Jo?

BRIGHT: Jo? Čau. Počkej, zadrž.

BRIGHT: A s Lauferem jste si na záchodové řeči dost blízcí?

HANNAH: Jmenuje se Topher. A ne... Nevím. Já... sbohem.

[Hannah naštvaně zavěsí. Bright se otočí k Brendě.]

BRENDA: No...

BRIGHT: Ukázalo se, že na rozmyšlenou budu potřebovat trochu víc času.

[Dům Brownových – Dr. Brown v obleku se dvěma lístky do opery v ruce zaklepe na Ephramovu garáž.]

DR. BROWN: Ephrame…

[Dr. Brown vejde dovnitř.]

DR. BROWN: Ephrame, napadlo mě, jestli bys nechtěl...

[Dr. Brown zjistí, že je garáž prázdná.]

[Před domem Niny – Topher pomáhá Hannah z auta. Dojdou k domu.]

TOPHER: Nebyl ten punč úžasný? Nevím, jestli ti chutnal, ale rád nalévám sklenice.

HANNAH: Jo, byl moc dobrý. Myslím, že ho ještě dochutili.

TOPHER: Jo, jo, taky myslím.

[Zastaví se a nervózně na sebe pohlédnou.]

TOPHER: Jo. Asi bych měl jít.

HANNAH: Dobře.

TOPHER: Jo.

[Topher se otočí a vydá se na odchod.]

HANNAH: Ne.

TOPHER: Ne?

HANNAH: Teda počkej.

[Topher znovu přistoupí k Hannah.]

HANNAH: Přemýšlela jsem, jestli tě nenapadlo mě třeba políbit... někdy.

TOPHER: Myslíš jako teď?

HANNAH: Nebo ne. Nevím. Měli jsme čtyři rande.

TOPHER: Jo.

HANNAH: A jedno zahrnovalo formální oblečení, což z toho dělá spíš šest rande.

TOPHER: Jasně.

HANNAH: A já si myslím, že byla všechna moc hezká, ale jestli mě nemáš rád...

TOPHER: Samozřejmě, že tě mám rád. Jsi jediný člověk, který chápe, že jsou vesty hloupost.

HANNAH: Samozřejmě, protože v nich mrznou ruce.

TOPHER: Přesně.

HANNAH: Co kdybychom prostě napočítali do tří?

TOPHER: Tak jo.

HANNAH: Dobře, jedna, dvě...

[Topher jí políbí dříve. Polibek Hannah překvapí.]

TOPHER: Páni.

HANNAH: Já vím.

TOPHER: Děkuju.

HANNAH: Ne, já děkuju.

TOPHER: Dobrou noc.

[Topher se s úsměvem vydá pozpátky na odchod.]

TOPHER: Zítra ti zavolám.

HANNAH: Dobře.

[Hannah stojí zaraženě přede dveřmi.]

[Ephramův pokoj – Dr. Brown si čte na Ephramově židli časopis, když přijde Ephram.]

EPHRAM: Jsi v mým pokoji.

DR. BROWN: Nechceš mi něco říct?

EPHRAM: Ne. Ani ne.

DR. BROWN: Nechceš se o něco podělit? Žádná velká změna? Nekoupil jsi nebo neprodal něco drahého?

EPHRAM: Viděl jsi garáž.

DR. BROWN: Jo, viděl. Kde je všechno?

EPHRAM: Prodal jsem to.

DR. BROWN: Co prosím?

EPHRAM: Prodal jsem to. Je to pryč.

DR. BROWN: Tak to dostaň zpátky.

EPHRAM: To nemůžu.

DR. BROWN: Můžeš a uděláš to.

EPHRAM: Ne, nemůžu. Vím, že si myslíš, že jsem to udělal, abych ti to oplatil, ale tak to není. Mám něco v plánu a potřeboval jsem peníze.

DR. BROWN: Nejsou to tvé peníze.

EPHRAM: Byl to dárek, ne? Už jsem to nepotřeboval a potřeboval jsem peníze, abych odtud mohl vypadnout.

DR. BROWN: Vypadnout? Kam chceš jet?

EPHRAM: Do Evropy. A než vybuchneš, ušetři si to, jo? Nech to být. Už dál nemůžu. Nemůžu tu bydlet a tolik tě nenávidět. Nedokážu tu nenávist potlačit. Každý ráno se vzbudím... Už mi tu nic nezbylo. Dokážeš to pochopit?

DR. BROWN: Chápu tvou frustraci, Ephrame, ale kdyby sis nechal pomoct...

EPHRAM: Nemůžeš mi pomoct a v téhle hádce už pokračovat taky nemůžeme.

DR. BROWN: Já vím, že ne. Mně se to taky nelíbí. Ale je ti 18. Nemáš vysokoškolské vzdělání, nemáš zkušenosti, co budeš dělat?

EPHRAM: Nevím. Budu potřebovat svůj pas. Budu potřebovat svůj pas.

[Dr. Brown odloží časopis a vstane.]

DR. BROWN: Promiň, Ephrame, ale tohle ti nemůžu dovolit.

EPHRAM: Nedokážeš mě zastavit.

[Dívají se na sebe a dr. Brown si uvědomí, že o svého syna přišel a odejde z pokoje.]

[Ephram a Bright si s Brendou Baxworthovou prohlížejí další byt.]

BRENDA: Lednice, skříň, koupelna.

BRIGHT: Zbláznil jsem se, nebo tenhle vypadá skoro stejně jako ten poslední?

BRENDA: Který? Ukazovala jsem ti jich už devět.

BRIGHT: Chci si nechat možnosti otevřené. Nechci kupovat zajíce v pytli.

EPHRAM: Technicky vzato si ho pronajímáš.

[Brendě zazvoní mobil.]

BRENDA: Omluvte mě, chlapci. Možná je to někdo, kdo mi za mé služby skutečně zaplatí. (do telefonu) Brenda Baxworthová…

BRIGHT: Tak co myslíš? Já nevím.

EPHRAM: Je v pohodě. Nesmrdí po párcích v rohlíku. Ten předtím...

BRIGHT: Já vím. A řízcích. Co budeš dělat? Určitě se mnou nechceš bydlet? 2-ložnicový jsou mnohem větší a levnější. Nebylo by to stylový?

EPHRAM: Nemůžu. Sehnal jsem peníze na Evropu.

BRIGHT: Páni, to bylo rychlý. Co jsi udělal? Prodal duši?

EPHRAM: Jo, bylo to snažší, než jsem si myslel. Myslíš, že to tu má klimatizaci?

BRIGHT: Nevím. Je to důležitý? Hannah mi sepsala otázky, na který jsem se měl zeptat, ale já je ztratil. Na nic si nepamatuju.

EPHRAM: Tak jí zavolej.

BRIGHT: Nemůžu. Je na mě naštvaná.

EPHRAM: A co jsi provedl tentokrát?

BRIGHT: Nic. Prý jsem ji urazil.

EPHRAM: A urazil?

BRIGHT: Neúmyslně. Já... Řek jsem jí něco k jejím šatům a ona pak začala hysterčit.

EPHRAM: Jo, to holky dělají. A proč si ty šaty vlastně brala?

BRIGHT: Na ples.

EPHRAM: Jasně, má teď kluka.

BRIGHT: On není její kluk.

EPHRAM: Chodí spolu. Vzal ji na ples a ona si oblékla šaty. Jak bys mu říkal?

BRIGHT: Já bych mu říkal idiot.

EPHRAM: Páni, žárlíš na Tophera Colea. To by mě nikdy nenapadlo.

BRIGHT: Jo, dostal jsi mě. Žárlím na Tophera Colea.

EPHRAM: Tak jo. Myslíš, že tohle je původní obložení?

BRIGHT: Asi bych se jí měl omluvit, co? Protože já... že jo?

EPHRAM: Půjdu to omrknout zvenku. Stojíme tu už pět minut a ještě jsi ani nezkontroloval kohoutky. Místo toho blázníš kvůli Hannah.

BRIGHT: Neblázním.

EPHRAM: Ne, myslím, že je to skvělý. Byl by z vás moc hezký páreček.

BRIGHT (směje se): Jo. Cože? Jasně.

EPHRAM:Nepřemýšlel jsi o tom?

BRIGHT: Jdi ty, kámo, zaprvý, přemýšlení mě nebaví. Jdi ty, kámo, zaprvý, přemýšlení mě nebaví. Dej pokoj s Hannah. Ona... Není můj typ. Je hezká, ale... Ale není to "Šup ke mně do postele, krásko." A mimoto je to moje kamarádka. A když mám kámošku, tak je to prostě kámoška. Když je to tak, tak... jo. Co je? Proč se usmíváš?

EPHRAM: Uvědomuješ si, že ty poslední věty nedávaly smysl, že jo?

BRIGHT: Zmiz už do Evropy.

[Rose si v koupelně češe vlasy. Dr. Abbott vejde do ložnice a pozoruje ji.]

DR. ABBOTT: Jak je ti?

ROSE: Dobře. Lépe než ráno. Nezapomněl jsi na aloe gel?

DR. ABBOTT (zlobí se na sebe): Sakra.

ROSE: Neboj. Vyzvedneme ho zítra.

DR. ABBOTT: Moc mě to mrzí.

ROSE: To nic. Není to konec světa.

DR. ABBOTT: Ne. Ne, Rose, mrzí mě to.

[Rose je zmatená.]

DR. ABBOTT: Že jsem tě neposlouchal, že jsem bagatelizoval tvé symptomy.

ROSE: Přestaň. Omluvy jsou k ničemu. Víš, o čem jsem ráno přemýšlela?

DR. ABBOTT: Hmmm…

ROSE: O naší první schůzce. Vzpomínáš si?

DR. ABBOTT: Samozřejmě. Slavnost tání.

ROSE: Chtěla jsem na čajové šálky, ale ty ses bál.

DR. ABBOTT: Čajových šálků? To těžko.

ROSE: Ale ano. Vymlouval ses, že je to o ničem. Přesvědčila jsem tě.

DR. ABBOTT: Tam jsme se poprvé políbili.

ROSE: Ano, přesně tak. A tehdy jsem poznala, že se zamilujeme.

DR. ABBOTT: Vážně? To jsem tak dobře líbal?

ROSE: Ne, drahý. Vzpomínám si, že jsem se další jízdy bála. Bylo to rychlejší, než jsem si myslela. Začal se mi houpat žaludek. Nemohla jsem ti to říct, protože jsem tě k tomu přemluvila. Tak jsem se chytla tvé paže a po pár minutách jsem se už nebála. Cítila jsem se v bezpečí. A tak jsem se od té doby cítila s tebou vždy. cítila s tebou vždy. Ani mě. Ani děti. Tahle rodina je taková, jaká je, díky tvé síle a lásce.

DR. ABBOTT (se slzami v očích): Všechna má síla pochází od tebe.

ROSE: A moje od tebe. A Bright a Amy mají svou od nás. Tvoříme spolu tým, Harolde.

DR. ABBOTT: Takže to dětem řekneme?

ROSE: Jen pokud jsi připravený. Jestli ne, počkám. Věřím ti.

[Amy zaplepe na dveře a vejde. Dr. Abbott a Rose na ni pohlédnou.]

AMY: Nemohli bychom si něco objednat? Umírám hlady a Bright vyhrožuje, že bude vařit.

[Amy si všimne, že jsou její rodiče vážní.]

AMY: Co se děje?

[Dr. Abbott a Rose na sebe pohlédnou.]

[Dr. Abbott a Rose sedí v obývacím pokoji a naproti nim sedí Bright a Amy. Chystají se ji říci o rakovině.]

[Nina zaplepe u Brownových na dveře. Dr. Brown je přijde otevřít.]

NINA: Ahoj.

DR. BROWN: Klepala jsi.

NINA: Jo. Klepala.

DR. BROWN: To je novinka.

NINA: Jo, napadlo mě, že to zkusím.

DR. BROWN: Vážně? Proč?

NINA: Nevím. Bylo to... Nevím. Bylo to...

DR. BROWN: A nechceš jít dál a dát si kafe?

NINA: To záleží. Zase odběhneš a necháš mě s ním samotnou? Protože tím ta divnost začala.

DR. BROWN: Omlouvám se. A...

NINA: Ty se na mě zlobíš?

DR. BROWN: Zlobím? Ne. Proč bych se na tebe měl zlobit?

NINA: Nevím. Možná jsem jen paranoidní. Zdálo se mi, že to mezi námi tuhle zaskřípalo. Blázním, nebo jsi byl divnější než normálně?

DR. BROWN: Ne, neblázníš. Jde o Ephrama. Odjíždí.

NINA: Myslím, že si to kafe dám.

DR. BROWN: Chce procestovat svět nebo já nevím co vlastně. Prodal piáno.

NINA: Ne.

DR. BROWN: Jo. Co mám dělat?

NINA: Bože, Andy, to je mi moc líto. Já... Cítím se jako pitomec. Myslela jsem jen na sebe.

DR. BROWN: Ne. Ne. To nic. Choval jsem se divně.

NINA: Pojď sem.

[Nina dr. Browna láskyplně obejme.]

NINA: Kdykoli. Víš to, že?

DR. BROWN: Já vím.

NINA: Vážně. Nechci, abys měl pocit, že jsi na to všechno sám. Ušel mi začátek toho dramatu, ale teď jsem tady. A nikam nejdu. Takže jsme na to dva, Andy.

DR. BROWN: Nino…

NINA: Ne. Nemusíš to říkat. Od toho jsou sousedé, ne? Takže jste asi ani nešli do té opery. To je škoda. Měli jsme jít my dva.

[Dr. Brown na ni vzhlédne. Nina ukáže na vajíčka.]

NINA: Omeletu nebo míchaná?

DR. BROWN: Omeletu. Díky.

[Ephramova garáž – Vejde tam Amy a vidí, že je úplně prázdná.]

AMY: Páni.

EPHRAM: Já vím.

AMY: Je to tu tak malý.

EPHRAM: Já vím.

AMY: Je to divný.

EPHRAM: Nemusela jsi chodit. Mohl jsem ti ty věci přivést.

AMY: To je dobrý, musela jsem vypadnout z domu.

EPHRAM: Ten pocit znám.

[Amy se usměje.]

EPHRAM: Nepamatuju si, kdo koupil to cd Liz Phairový, ty nebo já.

AMY: Ty.

EPHRAM: V tom případě ti ho dávám.

AMY: Díky.

[Ephram se zasměje.]

AMY: Znovu se podívám, ale nic tvého u mě asi nezůstalo. Až na to šedivé tílko, který jsem se rozhodla ti nevrátit.

EPHRAM: Tobě stejně sluší víc.

AMY: Koukni, musím ti něco...

EPHRAM: Poslyš, musím ti...

AMY: Promiň, povídej.

EPHRAM: Dobře. Jde o to, že... Odjíždím.

AMY: Kam jedeš?

EPHRAM: Do Londýna. Odjíždím příští týden. Abych mohl zaplatit za cestu a tak.

AMY: Hmm… Kdy se vrátíš?

EPHRAM: Nevím. Je to časově neomezená letenka, takže... Napadlo mě, že tam vyrazím a uvidím, co bude.

AMY: Zaskočil jsi mě.

EPHRAM: Já vím. A omlouvám se. Já... Nevěděl jsem, co jinýho udělat. Nechci s tebou ztratit kontakt. Mám email. Zavolám ti, jakmile budu mít mezinárodní telefonní číslo. Dobře?

AMY: Jasně, jo.

EPHRAM: Nemůžu tu teď být. Myslel jsem, že to pochopíš. Znáš mě nejlíp ze všech, ne?

[Amy potlačuje slzy.]

AMY: Jo, ne, nevím, co říct, ale myslím, že je to dobrý nápad. Opravdu, Ephrame.

EPHRAM: Děkuju. Co jsi mi chtěla říct?

AMY: Hmm?

EPHRAM: Předtím jsi... chtěla jsi mi něco říct?

AMY: Jo, sehnala jsem bydlení na příští rok.

EPHRAM: To je skvělý.

AMY: Jo. Je to blízko školy. Říkala jsem ti, že jsem se rozhodla pro Princeton, že?

EPHRAM: Jo, jo.

AMY: Myslím, že to bude fajn.

EPHRAM: Super, ještě jednou gratuluju. Je to úžasný.

AMY: Díky. (rozhlédne se) Asi bych měla jít.

EPHRAM: Jo. Ale nemusíš, jestli nechceš. Mohla bys zůstat, mohli bychom být chvíli spolu.

[Amy zvedne krabici se svými věcmi a pohlédne na něj.]

EPHRAM: Máš pravdu, to nejde. Zapomeň na to. Promiň.

[Amy se znovu rozhlédne.]

AMY: Sbohem, Ephrame.

EPHRAM: Sbohem, Amy.

[Amy odejde a nechá Ephrama samotného.]

[Pokoj Amy – Amy si prochází věic od Ephrama a Hannah leží na posteli.]

HANNAH: Bylo to jak líbat lososa.

[Hannah se na posteli posadí.]

HANNAH: Jedině tak se to můžu popsat. Ne, že bych kdy líbala rybu, ale víš, co myslím.

AMY: Byl mokrý?

HANNAH: Jo, ale nejen mokrý. Oliž si ruku.

AMY: Hannah, teď nemám náladu. Promiň.

HANNAH: Panebože, já tu blábolím o tý hloupý puse, zatímco ty... Myslela jsem, že o tom nechceš mluvit. Jenom jsem se snažila vyplnit čas.

AMY: To je dobrý. Já jen...

HANNAH: Bylo to hrozný? Co říkal? A co ty?

AMY: Ani jsme moc nemluvili. Bylo to dobrý.

HANNAH: Amy…

AMY: Jsem v pohodě.

HANNAH: Ne, nejsi. A nemusíš být. Byl tvá velká životní láska. A teď...

AMY: O to nejde, Hannah.

HANNAH: O co jde?

AMY: Víš, co je šílený? Míň než před měsícem jsme seděly v tomhle pokoji a mluvily o tvým tátovi a možnosti, že bys mohla mít Huntingtonovu chorobu, a bože, bylo to tak obrovský. A teď tu mluvíme o tvý první puse a zdá se to svým způsobem stejně obrovský.

HANNAH: Jo, svým způsobem.

AMY: Ale je to snažší. Jako... (potlačuje slzy) Nezabírá to tolik místa v hlavě a tolik místa v srdci, ale nesvazuje tě to, nesráží tě to na zem.

HANNAH: Řekni mi, co se děje, Amy. Řekni to rychle.

AMY: To máma. Má rakovinu.

HANNAH: Panebože.

[Amy se rozpláče a Hannah ji obejme.]

[Kuchyně Abbottových – Hannah vaří a objeví se Bright.]

BRIGHT: Děláš večeři?

HANNAH: Neboj, nebudeš to muset jíst, když ti to nebude chutnat.

BRIGHT: Určitě mi to chutnat bude.

HANNAH: Bude, ale chtěla jsem ti poskytnout výmluvu, kdyby sis chtěl radši objednat pizzu.

BRIGHT: Asi bych se měl omluvit.

HANNAH: Ne, to nemusíš. Teď to vypadá hloupě, co?

BRIGHT: No, nevím, řekla jsi mi Brightone.

HANNAH: Celkově to byl nepovedený večer. Co kdybychom na to prostě zapomněli?

BRIGHT: To beru. Nemůžu uvěřit, kolik toho umíš. Já neumím ukuchnit nic, možná až na sendviče.

HANNAH: Nic to není. Musela jsem se to naučit.

BRIGHT: Jo, to asi jo. Musela jsi pomáhat rodičům, co? Třeba bych se taky moh naučit vařit.

HANNAH: Chceš mě připravit o práci?

BRIGHT: Ne, jen se cítím blbě, musela jsi to dělat doma. Nepřijde mi správný, abys to musela dělat i tady.

HANNAH: Mně to správný přijde. Celý rok jste byli jako má rodina. Ne, že bych tě brala jako bratra.

BRIGHT: Já vím. Chápu. (pauza) Hmmm?

HANNAH: Co?

BRIGHT: Co?

HANNAH: Řekl jsi "hmmm?"

BRIGHT: Ne. Fakt?

HANNAH: Brighte…

[Zasmějí se.]

BRIGHT: Dej mi... můžu s něčím pomoct? Dej mi ňákou práci.

HANNAH: Dobře. Jo. Vydrž. Ochutnej to.

[Hannah dá Brightovi ochutnat polévku.]

HANNAH: Nechce to víc soli?

BRIGHT: Ne, je to dokonalý.

HANNAH: Hmmm.

[Ložnice Abbottových – O TŘI TÝDNY POZDĚJI. Rose sedí na posteli a má na hlavě šátek. Po chemoterapii jí vypadaly vlasy. Dr. Abbott se chystá v koupelně.]

DR. ABBOTT: Už budu, Rose. 761 Napadlo mě, že po dnešní prohlídce bychom mohli zaskočit na snídani. Oslavit poslední kolo chemoterapie pořádným přídělem palačinek.

[Dr. Abbott vyjde z koupelny.]

DR. ABBOTT: Máslo navíc, ptáš se? Proč ne, říkám já. Rozšoupneme se. Dnešek bude dobrý den, Rose. Cítím to v kostech.

ROSE: Harolde?

DR. ABBOTT: Co je?

ROSE: Necítím nohy.

KONEC