Epizoda 3.15 - "Překvapení"

{Z předchozích dílů...}

[Dr. Brown a Amanda sedí na verandě.]

DR. ABBOTT (HLAS): Z předchozích dílů...

AMANDA: Dokončím, co jsem před pěti lety začala. Opustím Johna.

[Ephram a Bright spolu mluví u Brightova auta.]

EPHRAM: Chtěl jsem s tebou mluvit.

BRIGHT: Jedu pozdě pro Hillary. Nebo Sashu? Nevím, poznám to, až ji uvidím. Sejdem se pozdějc.

[Ephram a Amy mluví o kalhotkách, které Amy našla v Ephramovo studiu.]

AMY: Počkám, než přijdeš s nějakým vysvětlením, co u tebe na gauči dělají dámské kalhotky.

EPHRAM: Dal jsem klíč Brightovi.

[Bright a servírka se muchlují ve skladu práci, načapá je Mikey.]

BRIGHT: Mikey, my jsme jenom hledali...

[Hannah a Amy ve školní jídelně.]

HANNAH: Ne, ne, o to nejde. Zítra ráno musím vstát brzy kvůli prohlídce.

AMY: Jaké prohlídce?

HANNAH: Myslím, že podstoupím ten test.

AMY: Na Huntingtona?

HANNAH: Myslím, že jsem připravená vědět.

[Hannah objímá Brighta před domem Niny.]

{Konec souhrnu předchozích dílů}

[Dům Brownových – Dům je vyzdoben na oslavu. Je tam spousta lidí. Rose připravuje občerstvení. Delia a Brittany jsou v pracovně. Brittany schválně praskne balónek.]

DELIA: Brittany!

[Brittany uteče.]

[Kuchyně – Hannah a Amy se objímají.]

AMY: Nevím co říct. Kéž bychom měli víc času.

HANNAH: Nedělej si s tím starosti. Promluvíme si později.

[Ozve se hvízdnutí a Delia vběhne do kuchyně.]

DELIA: Právě volal Bright. Jsou dva bloky odtud, pojďme. Pohyb.

[Delia vyběhne z kuchyně.]

AMY: S tou píšťalkou jsem si to měla rozmyslet.

[Usmějí se na sebe. Amy vstane.]

AMY: Jdeš?

HANNAH: Myslím, že tu chvíli počkám, ale ty jdi.

AMY: Můžu tu počkat s tebou.

HANNAH: Neblázni, mazej. Musíš být první, koho uvidí. To je dobré.

DELIA (z obýváku): Na místa.

[Amy se otočí a pak zhasnou světla. Amy vyjde z kuchyně k ostatním.]

[Dr. Brown se objeví v kuchyňských dveřích. Dr. Abbott ho přivítá.]

DR. ABBOTT: Konečně. Daváme si na čas, co?

DR. BROWN: Nechtějte, abych začal, Harolde. Dvě hodiny jsme bezdůvodně kroužili nad letištěm.

DR. ABBOTT: Andy, musíme si promluvit.

DELIA: Tati, pšššt. Schovejte se.

[Dr. Brown a dr. Abbott se odmlčí a schovají se.]

[Ephram a Bright vejdou do domu.]

EPHRAM: Není ti pomoci, víš to?

[Delia rozsvítí a vyskočí.]

VŠICHNI: Překvapení!

[Delia přiběhne k Ephramovi a obejme ho.]

EPHRAM: To ty?

BRIGHT: Neměl ani tucha. Jsem boží, co? Měl bych být herec.

EPHRAM: Počkej, takže to o tom, že tě vyhodili?

BRIGHT: Ne, to se fakt stalo.

[Ephram spatří Amy. Usměje se a přijde k ní.]

EPHRAM: To je tvoje práce. Viď?

AMY: Měla jsem pomocníky.

EPHRAM: Jsi úžasná, víš to? Hrozněě tě miluju.

[Amy se usměje. Obejmou se. Amy má slzy v očích.]

AMY: Já vím, že ano. Já vím.

{Úvodní titulky}

[Dům Abbottových – Ephram běží k domu. Na obrazovce se objeví "O týden dříve". Amy vyjde z domu.]

AMY: Zrovna odcházíme. Co se děje?

EPHRAM: Hádej.

AMY: Co?

EPHRAM: Jen hádej.

AMY: Jsi zpocenej.

EPHRAM: Ne, jsem v extázi, což znamená úplně jinej druh potu.

AMY: Ale stejně nevoní. No tak, nemám to ráda. Chceš, abych hádala, pak neuhodnu a ty si myslíš, že ti nerozumím, protože ti neumím číst myšlenky. No tak.

EPHRAM: Pozvali mě na konkurz.

AMY: Co? Na Juilliard?

[Ephram přikývne.]

AMY: PANEBOŽE!

[Amy ho obejme.]

AMY: To snad není možný. Teda je to možný, protože jsem to věděla. Pověz mi všechno.

[Ephram vytáhne dopis a podá ho Amy.]

EPHRAM: No, tenhle dopis to tak nějak shrnuje. Přihlásilo se 10 000 děcek, jenom 60 pozvali na konkurz.

AMY: A ty jsi samozřejmě jeden z nich.

EPHRAM: Což znamená, že za týden touhle dobou musím být v New Yorku.

[Z domu vyjde Dr. Abbott.]

DR. ABBOTT: Tady si. Myslel jsem si, že slyším pištět nějaký vysoký hlas.

EPHRAM: To jsem byl já.

AMY: Tomu neuvěříš, tati. Pozvali ho na závěrečný konkurz na Juiliardu. Porazil dalších 10 000 lidí.

EPHRAM: Ve skutečnosti jen 9940.

AMY: Je to neuvěřitelný.

DR. ABBOTT: To gratuluji, Ephrame. Je to ohromný úspěch. Opravdu musíme jet. Přijedeme s Hannah pozdě na kliniku.

[Dr. Abbott projde kolem nich k autu.]

AMY: Dobře.

EPHRAM: To je dneska? Úplně jsem zapomněl.

AMY: To nic.

EPHRAM: Je tady? Je nervózní?

AMY: Jedeme ji teď vyzvednout. Řeknu jí o tom konkurzu.

[Vydají se po chodníku.]

EPHRAM: Ne. Ne. Ne. Ne. O nic nejde. Nic jí neříkej.

AMY: Děláš si srandu? To tedy jde.

EPHRAM: Jenom jí řekni, že jí držím palce a že na ni myslím.

AMY: Vyřídím. Zavolám ti, až se vrátíme.

[Zastaví se. Amy ho obejme a políbí ho na tvář.]

AMY: Jsem na tebe moc hrdá, Ephrame.

[Amy jde k autu a Ephram ji sleduje.]

[Brightův pokoj – Bright si čte na posteli časopis, když se ozve zaklepání na dveře.]

BRIGHT: Dále.

[Vejde Rose.]

ROSE: Nerada tě vyrušuji od čtení, ale můžeš mi vysvětlit, proč mi kvůli tobě volali z personálního?

BRIGHT: Zase se vztekaj?

ROSE: Vlastně ne. Nějaká Jillian tě obvinila ze sexuálního obtěžování.

BRIGHT (šokovaně): Cože?

ROSE: Neznám podrobnosti, ale podle všeho sepsala stížnost. Víš, o koho jde?

BRIGHT: Jo, párkrát jsme si vyšli. O nic moc nešlo.

ROSE: Uvědomuješ si, že bys neměl chodit s lidmi z práce, že?

BRIGHT: Vím, že to není v kurzu, ale nemyslel jsem, že je kurz tak důležitý.

ROSE: No, je.

BRIGHT: Pokud je to proti pravidlům, nemělo by to být v pokynech? Co s tím mám jako dělat?

[Rose začne přecházet po místnosti.]

ROSE: Ještě nevím. Svolávají ohledně toho formální jednání. Budeš tam muset být a já rovněž.

BRIGHT: To snad ne. Proč z toho dělají rodičovskou schůzku?

ROSE: Pro případ, že jsi zapomněl, technicko vzato jsem tvůj nadřízený.

BRIGHT: Já vím. Já vím. Nic jsem neudělal... tak o čem jednání?

ROSE: O nic nejspíše nepůjde, ale odteď už s kolegyněmi nechoď, ano?

BRIGHT: Neboj, nebudu. Už tam zbývá jen jedna svobodná a ta je tvýho věku.

[Rose na Bright a pohlédne a pak za sebou zavře dveře.]

[Klinika – Hannah a sociální pracovnice jdou k její kanceláři.]

SOCIÁLNÍ PRACOVNICE: Jen ti položím pár otázek, jestli to nevadí.

HANNAH: A pak můžu jít na ten test?

SOCIÁLNÍ PRACOVNICE: Obávám se, že to není tak jednoduché.

[Vejdou do kanceláře a posadí se.]

SOCIÁLNÍ PRACOVNICE: Podívej, Hannah, test na Huntingtona je neuvěřitelně komplexní problém. A chápeš, že na tu nemoc neexistuje v současné době lék, takže jestli bude výsledek pozitivní, nemůžeme s tím nic udělat?

HANNAH: Já vím.

SOCIÁLNÍ PRACOVNICE: Vzhledem k tomu může mít výsledek hluboký emocionální dopad, ať je jakýkoli, i když bude negativní.

HANNAH: Myslíte vinu přeživšího?

SOCIÁLNÍ PRACOVNICE: Vidím, že sis studovala.

HANNAH: Jsem velká fanynka googlu.

SOCIÁLNÍ PRACOVNICE: Vidím, že k tomu přistupuješ vážně. Vidím. Takže začneme souborem předběžných vyšetření.

HANNAH: Jakých vyšetření?

SOCIÁLNÍ PRACOVNICE: Existuje neurologický test, který vyloučí časné symptomy. Po krevních testech se setkáš se sociálním pracovníkem, který pomůže rozhodnout, zda zvládneš či nezvládneš unést výsledkem. A po tom všem, jestli rozhodneme, že jsi vhodnou kandidátkou na ten test, teprve pak na něj půjdeš.

HANNAH: A to si nemůžu všechno odbít hned?

SOCIÁLNÍ PRACOVNICE: Teď si projdeme tyhle formuláře. A pak si dohodneme další vyšetření na zítra.

[Amy a dr. Abbott sedí v čekárně na klinice. Amy si frustrovaně povzdechne.]

AMY: Přemýšlela jsem, že uspořádám Ephramovi oslavu toho konkurzu.

DR. ABBOTT: Hmm. To zní jako výborný nápad.

AMY: Jo, začala jsem se seznamem hostů. Zatím mám obvyklé podezřelé - Brownovy, nás, Hannah. Přemýšlela jsem, že bych pozvala Madison.

DR. ABBOTT: Proč bys to dělala? Je to přece jeho bývalá přítelkyně.

AMY: Ano, ale loni ho v hraní hodně podporovala.

DR. ABBOTT: No, to bylo loni. Když se s ní chtěl setkat letos, málem to skončilo vaším rozchodem, pokud si dobře vzpomínám. Což určitě ano, díky tomu, kolikrát jsi mi o to říkala.

AMY: Já vím, a proto se mi její pozvání zdá být správná věc.

DR. ABBOTT: Jak jsi na to přišla?

AMY: Očividně se s ní chtěl vidět a já bych měla být schopna jejich přátelství zvládnout. Žárlivost jsem nechala v roce 2004. Na druhou stranu Amy roku 2005 se snaží být lepší. A kromě toho nemá moc přátel. Na seznamu mám asi tak 5 lidí. Jenom nevím, jak ji najdu. Vím, že není na ECC a že nevystupovala s kapelou.

DR. ABBOTT: Možná tomu nejsou hvězdy nakloněny.

AMY: Asi bych se mohla spojit s její kapelou, určitě by mi mohli říct, kde je, ne?

DR. ABBOTT: Teď když o tom přemýšlím, pan Knight, jeden z mých pacientů, vede studijní oddělení na ECC, takže jestli Madison přestoupila na jinou školu, určitě o tom bude vědět. Můžu mu zavolat.

AMY: Udělal bys to?

DR. ABBOTT: Samozřejmě.

AMY: Bezva.

DR. ABBOTT: Ty se postarej o občerstvení a já najdu Madison.

AMY: Díky, tati.

[Dr. Abbott přikývne.]

[Dům Hayesových – Amanda telefonuje s právníkam a dr. Brown uklízí nákup.]

AMANDA: Takže bod 29b - "Žalobce o rozvod žaluje žalovaného". Předpokládám, že žalobce jsem já.

DR. BROWN (drží anglické vdolky): Kam patří tyhle?

AMANDA: Do ledničky.

[Dr. Brown otevře ledničku. Amanda dále telefonuje.]

AMANDA: Promiň, mohl bys to zopakovat? (poslouchá) Aha. Takže budu potřebovat vyjádření Johnova zástupce, kterým se zřekne práv. (poslouchá) Dobře, to půjde. (poslouchá) Zítra ti zavolám dalších 20 otázek. (poslouchá) Byl jsi úžasný, Bobe. (zavěsí telefon) Díky moc. (k dr. Brownovi) Tohle je počáteční žádost o rozvod a je tlustší než Moby Dick. A aby bylo jasno, nedokázala jsem se tím prokousat. Něco ohledně toho, že John není fyzicky schopen podepsat formuláře. Ale proč dáváš burákové máslo do ledničky?

DR. BROWN: Jelikož jsi chtěla dát do ledničky ty vdolky, myslel jsem, že když dostaneš na výběr mezi chladem a teplem, zvolíš si chlad, což, jak si teď uvědomuji, byla špatný úvaha.

AMANDA: Burákové máslo se nedává do ledničky.

DR. BROWN: Ach ne. Stejně jako se nechodí plavat po obědě?

AMANDA: Burákové máslo se nedává do ledničky, protože by ztuhlo a nedalo by se namazat a z chleba bys mě sekanou, takže... Máš se toho ode mě tolik co učit.

[Amanda svůdně přistoupí k dr. Brownovi. Políbí se a zazvoní telefon.]

DR. BROWN: Zvedneš to?

AMANDA: Nechce se mi.

[Pokračují v líbání. Spustí se záznamník.]

DR. BASS (do záznamníku): Dobré odpoledne, paní Hayesová.

[Amanda a dr. Brown přeruší líbání.]

DR. BASS: Tady je dr. Bass. Stav vašeho muže se změnil. Musíte okamžitě přijet na kliniku.

[Záznamník pípne a Amanda a dr. Brown na sebe znepokojeně hledí.]

[Pokoj Amy – Amy pracuje na počítači a Hannah stojí ve dveřích.]

AMY: Možná bychom si na tu oslavu mohli nějaký lidi najmout. Nabídnout pět babek na hlavu.

HANNAH: Jak je to zlý?

AMY: Nina, Jake a Sam jedou na výlet. Motorkářský klub babičky ten večer pořádá každoroční opékání a pes Willa Clevelenda bude na soutěži, takže Will taky nebude moct přijít.

[Amy vyjde z pokoje a Hannah jde za ní.]

HANNAH: Páni. To je jak z nějakého špatného nezávislého filmu. Možná by nám to mohl zreřírovat Zach Braff.

[Amy a Hannah scházejí po schodech.]

AMY: A táta ještě nedokázal najít Madison, takže jediní lidé, co na tu oslavu přijdou, je má rodina, Ephramova rodina a samozřejmě ty.

[Zastaví se.]

AMY: Ale ty samozřejmě chodit nemusíš, jestli se na to necítíš. To už budeš mít výsledky testu?

HANNAH: Ani nevím, jestli mi ten test do té doby povolí.

[Hannah zamíří ke kuchyni a Amy ji následuje.]

HANNAH: Ukázalo se to být složitější, než jsem si myslela.

AMY: Ale je dobře, že jsi s tím začala. Máš z toho radost, ne?

HANNAH: Jo. Určitě.

[Dr. Abbott si dělá něco k jídlu, když vtom vejdou dívky. Hannah se opře o pult a Amy nakoukne do ledničky.]

DR. ABBOTT: Co určitě? Jak to dnes šlo se sociální pracovicí, Hannah?

HANNAH: Dobře. Docela záběr. Měla spoustu otázek.

DR. ABBOTT: Ano? A jakých?

HANNAH: Základy. Jak si umím poradit v těžkých situacích. Jak reaguji na stres. Jakou mám v okolí podporu. Takové věci.

AMY: Ano. A ty si umíš poradit se vším. Můžu ti to dát písemně, jako názor dcery lékaře. Tak to bude oficiální, ne?

[Dr. Abbott se zasměje.]

DR. ABBOTT: Může se to zdát jako základní otázky, ale ve skutečnosti jsou velmi důležité. Byla jsi na ně schopna odpovídat upřímně?

AMY: Nebude jim přece lhát, tati.

HANNAH: Nejde o to, že bych jim lhala. To spíš, že jsem sama odpovědi neznala. Což mi nedělalo dobře. Pravda je, že nevím, jestli si umím poradit. Vím, že se umím vyhýbat. Do nedávna jsem skoro nikomu o svém tátovi ani neřekla.

AMY: Jo, ale to jenom proto, že jsi nechtěla, aby tě lidi litovali.

HANNAH: Nebo to možná byla jen výmluva, abych tomu nemusela čelit.

DR. ABBOTT: To je dost dobře možné.

[Amy střelí po dr. Abbottovi pohledem.]

AMY: Půjdem teď nahoru.

[Amy si vezme potí a zamíří z kuchyně.]

HANNAH (hledí na dr. Abbotta): Vy si nemyslíte, že bych měla ten test podstoupit?

[Amy se zastaví a otočí se.]

AMY: Hannah, on nemá tušení, čím procházíš. Nemůže ti odpovědět.

DR. ABBOTT: Má pravdu, nemohu. Je to jen na tobě.

[Před klinikou – dr. Bass vítá Amandu a dr. Browna.]

DR. BASS: Dr. Browne. Paní Hayesová. Jsem rád, že jste to stihli tak rychle. Vím, že sem není snadná cesta.

AMANDA: Je John v pořádku?

[Dr. Bass potřese Amandě rukou.]

DR. BASS: Je mu dobře. Vlastně lépe než dobře. Paní Haysová, myslím, že budete ohromená, jakého pokroku váš manžel za poslední dva měsíce dosáhl. Ale musíte poděkovat dr. Brownovi. On odvedl všechnu černou práci.

[Vejdou do čekárny.]

DR. BASS: Vlastně, pokud by vám to nevadilo, svolal jsem menší seminář. Nejméně 50 lékařů vám chce potřást rukou a nasát vaše vědomosti.

AMANDA: Nerozumím. Kde je John teď?

DR. BASS: V této chvíli pracuje s dr. Linvillem, ale brzy skončí.

AMANDA: Tak mi řekněte, co se stalo. Proč jsme tady?

DR. BASS: Raději bych počkal.

AMANDA: Já ne. Do telefonu jste nic neřekl, tak jsem se rozletěla do Oregonu bez sebemenšího ponětí, co očekávat. A teď jsme tady a vy se upejpáte. Řekněte mi, co je s mým manželem, sakra.

DR. BROWN: Říkal jste, že došlo k významnému pokroku. Jak se projevuje?

DR. BASS: To nemůžu říct.

AMANDA: Proč?

DR. BASS: Protože vám to chtěl říct sám.

[Amanda je v šoku.]

[Pokoj Amy - dr. Abbott zaklepe na dveře a vyjde. Amy si čte na posteli.]

DR. ABBOTT: Tak se mi konečně ozval pan Knight z vysoké. Podle všeho v záznamech o přestupu Madison nic nemají.

AMY: O co ti jde?

Dr. ABBOTT: Prosím?

AMY: Všechno, co jsi dneska Hannah říkal, bylo špatně.

DR. ABBOTT: Mrzí mě, že si to myslíš, ale...

AMY: Máš ponětí, jak dlouho jí trvalo, než k tomu rozhodnutí dospěla? A to jí pleteš hlavu.

DR. ABBOTT: Nechci ji poplést hlavu, jen chci, aby si dopřála na čas. Až to rozhodnutí učiní, nebude cesty zpátky a není to něco, do čeho by se měla nechat nutit.

AMY: Nenutím ji.

DR. ABBOTT: Určitě?

AMY: Hannah se rozhodla sama. Se mnou to nemělo nic společného. Nikdy bych jí ničím neublížila.

DR. ABBOTT: To vím. Ne, zlato, poslouchej. Její otec je v posledním stádiu té noční můry. Musela se dívat, jak chřadne, až to bylo tak zlé, že musela odejít. Nemyslíš, že by pro ni bylo lepší, kdyby počkala, až její rodina uzavře tuto kapitolu, než...

AMY: Už nechce dál čekat. Život jí utíká pod rukama.

DR. ABBOTT: A jak jí pomůže získání výsledků?

AMY: Hele, tati, vím, že to myslíš dobře, ale Hannah je má nejlepší kamarádka. Vím líp než ostatní, s čím si poradí a s čím ne.

DR. ABBOTT: Ano, ale to neznamená, že musí. Co kdyby ti někdo řekl, co se stane s Colinem, chtěla bys...?

AMY: Nezneužívaj Colina...

DR. ABBOTT: To nemám v úmyslu...

AMY: Prostě nech Hannah být. Nepotřebuje tě jako otcovskou figuru. Jestli ji nechceš podpořit, tak se do toho nepleť.

[Amy vstane a odejde do koupelny, kde za sebou práskne dveřmi.]

[Konferenční místnost – Bright, Rose, Jillian, pan Perch a paní z personálního sedí kolem konferenčního stolu.]

PANÍ Z PERSONÁLNÍHO: Chci jen připomenout, že toto je předběžné jednání. Neurčujeme, zda je ta stížnost oprávněná či ne. Jen se pokoušíme zjistit, co se přesně stalo.

BRIGHT: Nic se nestalo. Je to nesmysl.

[Rose střelí po Brightovi pohledem.]

PANÍ Z PERSONÁLNÍHO: Jak jsem říkala, zjišťujeme, o co jde. Jillian, tvrdíte, že Bright vytvořil "nepříjemné pracovní prostředí" na základě nějakého sexuálního obtěžování, je to tak?

JILLIAN: V podstatě ano.

BRIGHT: Ale jdi.

ROSE: Brighte…

PANÍ Z PERSONÁLNÍHO: Ve své stížnosti zmiňujete, že vám Bright v pracovní době posílal e-maily se sexuálním obsahem.

JILLIAN: Ano, posílal.

PANÍ Z PERSONÁLNÍHO: Máte ty e-maily s sebou?

JILLIAN: Ano, mám.

[Jillian vytáhne štůsek vytištěných e-mailů.]

BRIGHT: A co ty e-maily, co jsi mi posílala ty? Ty určitě nemáš. Ty jsi nevytiskla a nepřinesla s sebou, co?

MR. PERCH (pročítá e-maily): Ty jste všechny napsal v pracovní době?

BRIGHT: Většinu o přestávce na oběd.

MR. PERCH (čte e-mail): V 15:07?

BRIGHT: V čase na svačinu? Koukněte, je mi to líto. Nechtěl jsem pro nikoho vytvořit nepříjemné pracovní prostředí. Myslel jsem, že je to normální kancelářské flirtování.

JILLIAN: Prosím tebe, přesně totéž jsi dělal v bývalé práci a vyhodili tě za to. (k paní z personálního) Jde o vzorec jednání.

ROSE: Jaký vzorec?

PANÍ Z PERSONÁLNÍHO: Když jsme se kvůli Jillianině stížnosti informovali u bývalého zaměstnavatele vašeho syna, zjistili jsme, že byl Bright propuštěn, protože ho nachytali polonahého s kolegyní ve skladu.

[Rose na ni šokovaně hledí a pak pohlédne na Brighta, který by se nejraději propadl do země.]

ROSE: To jsi mi neřekl, říkal jsi, že...

BRIGHT: Existovala spousta důvodů, proč to nevyšlo. A to s tou holkou bylo jiný, protože jsem s ní nechodil. A bylo to v restauraci. Pravidla v restauraci jsou úplně jiná než v kanceláři...

JILLIAN: Ale tady ses jimi rovněž neobtěžoval řídit. Přijímám plnou zodpovědnost za přijetí pozvání na rande. Ale aby bylo jasno, nikdy bych to neudělala, kdybych si nemyslela, že to se mnou nemyslí vážně. Nikdy bych neohrozila celou svou kariéru kvůli bezmyšlenkovité...

PANÍ Z PERSONÁLNÍHO: Dobrá. Myslím, že musíme přesunout Brighta do jiného oddělení.

[Rose přikývne, pohlédne na Brighta a pak naštvaná vstane.]

PANÍ Z PERSONÁLNÍHO: Doufejme, že už se to nebude opakovat.

[Rose se dostane ke dveřím a pohlédne an Brighta, jako by se za něj styděla, a pak odejde z místnosti.]

[Klinika – Dr. Bass, Amanda a dr. Brown vejdou do Johnova pokoje. John leží na posteli a zdá se, že jako obvykle hledí do prázdna.]

AMANDA: Nechápu to. Vypadá stejně.

DR. BASS: Jen mu dejte chvíli, aby si vás našel. (k Johnovi) Johne, máte tady návštěvu.

[John párkrát zamrká. John pohlédne na Amandu.]

DR. BASS: Johne, podívejte, kdo je tady.

AMANDA: Zlato, to jsem já.

[John pohlédne na Amandu a usměje se.]

AMANDA: Usmívá se.

DR. BASS: Přesně tak.

AMANDA: Panebože...

[Dr. Brown udělá krok blíže k Johnovi.]

DR. BROWN: Zdravím, Johne. Já jsem dr. Brown, pracovali jsme spolu.

DR. BASS: On to ví.

AMANDA: Jak to myslíte, že to ví?

JOHN (pamalu): Děkuji vám, dr. Browne.

[Amanda je omráčená a dr. Brown se usměje.]

[Před klinikou – Amanda telefonuje.]

AMANDA (do mobilu): A let 703 přistane kdy? (poslouchá) Aha. (poslouchá) Aha.

[Dr. Brown vyjde z kliniky a přijde k Amandě.]

DR. BROWN: Tady jsi. Nemohl jsem tě najít.

AMANDA (do mobilu): Dobrá. Takže první ranní let. (poslouchá) Vím, že je to strašně rychlé. (poslouchá) Nevím, co to všechno znamená. (poslouchá) Můžeš se zeptat doktorů, až tu budeš. (poslouchá) Šťastný let, maminko.

[Amanda zavěsí a otočí se k dr. Brownovi.]

AMANDA: Johnova máma. Prvním ranním letem přiveze Charlieho.

DR. BROWN: Dobře. To je skvělé. Musí být velmi...

AMANDA: Radostí se může zbláznit. Řekla jsem jí, aby Charliemu nic neříkala, jen pro jistotu. Nechci ho poplést víc, než už je.

DR. BROWN: Fajn. Tak to bude nejlepší. Jak ti je?

AMANDA: Dobře. Divné, viď? To s Johnem.

DR. BROWN: Já vím.

AMANDA: Myslel sis, že k něčemu takovému dojde? Čekal jsi to?

DR. BROWN: Upřímně jsem nevěděl, co můžeme čekat, ale to je krása lidského mozku. Každý případ je jiný. Někdy je pokrok pomalý a metodický a jindy to je jako přepnutí přepínače.

AMANDA: Cvak. A všechno se změní.

DR. BROWN: Poslouchej...

AMANDA: Musím rozšířit rezervaci v hotelu, aby...

DR. BROWN: Jasně. Zapomeň na to. Jelikož se sem Charlie dostane zítra brzy ráno, bude asi nejlepší, když si vezmu jiný pokoj. Nechci ho ještě více poplést.

AMANDA: To je dobrý nápad. (odmlka) Odstěhuju si věci z pokoje, jakmile tohle vyřídím.

DR. BROWN: Ne, já se přestěhuju. Vlastně je to jedno. Určitě jsi v pořádku?

AMANDA: Jo. Jsem jen...

DR. BROWN: Omráčená?

AMANDA: Ne. Ne. Jenom… omráčená.

[Dr. Brown ji vezme za ruku.]

[Brightův pokoj – Bright poslouchá hlasitou hudbu. Rose ho sleduje ze dveří. Bright si jí všimne a hudbu vypne.]

BRIGHT: Čau, mami. Mrzí mě, co sis musela dneska vyslechnout.

ROSE: Kolik takových dívek jsi měl?

BRIGHT: Cože?

ROSE: Kolik?

[Rose vejde do pokoje.]

BRIGHT: Chceš mý skóre?

ROSE: Chci vědět ke kolika ženám ses tak choval.

BRIGHT: Mami, chápeš to špatně. Tý holce přeskočilo. Je naštvaná, protože jsem ji nepožádal o ruku nebo něco a tak přišla s těma kravinama. Myslím, že je to docela sprostý, jestli...

[Rose dá Brightovi facku.]

ROSE (rozzlobeně): Kdo jsi? Čím ses stal? Viděl jsi její tvář? Ublížil jsi jí. A ani ti to není blbé.

BRIGHT: Je mi to blbé.

ROSE: Ne, není. Je ti líto jen sebe. Ani nevíš, co jsi udělal špatně.

BRIGHT: Pravda, nevím, co jsem udělal špatně.

ROSE: Takhle se k lidem nechová, Brighte. Ženy se neberou jako nahraditelné předměty. Člověk nespí s někým, komu nemá v úmyslu zavolat.

BRIGHT: Do mýho milostnýho života ti nic není.

ROSE: Na tom není nic milostného. Je to jen morálně zkažené chování. Jakto, že nevidíš ten rozdíl? Kolikrát sis s Jillian vyšel, třikrát? Řekni mi o ní něco. Co ráda dělá? Má nějaké sourozence? Má koníčky?

BRIGHT: Ale jdi ty.

ROSE: Nic o ní nevíš, že? Ale spal jsi s ní.

BRIGHT: Tak nejsem romantik, no.

ROSE: Nemusíš být romantik, ale alespoň buď čestný. Buď dobrý člověk.

[Bright neodpoví.]

ROSE: Je to moje vina. Zklamala jsem tě.

BRIGHT: Cože? Ne, nezklamala...

ROSE: Vždycky jsem podlehla tvému šarmu, tvé energii. Nikdy mě nepadlo, že se za tím může skrývat něco tragického.

BRIGHT: Ale jdi. Na tom není nic tragickýho.

ROSE: Čteš si tyhle časopisy a porovnáváš skutečné ženy s těmi fotkami. (zvedne z postele časopis) Nevidíš dále, než co máš přímo před očima, a to je tragédie. Že nevidíš rozdíl mezi skutečností a tímhle brakem. (odhodí časopis) A já tě nenaučila myslet jinak.

[Rose se vydá ke dveřím.]

BRIGHT: Mami, hele, mami, můžu se změnit, jo? Možná je to takhle dobře, můžu přejít do jinýho oddělení s novým přístupem. Zapracuju na tom.

ROSE: Ne. Nepůjdeš do žádného nového oddělení.

BRIGHT: Cože?

ROSE: Ukázalo mi to, že jsem ti neměla se sehnáním téhle práce vůbec pomáhat. Nenechám tě dál špinit otcovo jméno, zatímco na tom budeš pracovat.

BRIGHT: Co to znamená?

ROSE: Znamená to, že máš výpověď, Brighte.

[Rose odejde. Bright je v šoku.]

[Ordinace dr. Abbotta – Dr. Abbott sedí za stolem, vzhlédne a spatří stát ve dveřích Hannah.]

HANNAH: Jdu nevhod? Sestřička říkala, že můžu...

DR. ABBOTT: Ne. Ne. Ne. Vůbec nejdeš nevhod. Pojď dál.

[Dr. Abbott vstane a Hannah vejde dál. Dr.Abbott za ní zavře dveře.]

DR. ABBOTT: Je všechno v pořádku?

HANNAH: Dneska jsem měla na klinice poslední vyšetření. Prošla jsem. Všechny zkoušky a vůbec. Nechají mě podstoupit ten test, jestli pořád chci.

DR. ABBOTT: Velké rozhodnutí.

HANNAH: Já vím.

[Dr. Abbott se posadí ke stolu a Hannah se posadí na židli před stolem.]

HANNAH: Volala jsem mámě. Je to vůbec poprvé, co jsme o tom mluvily. O tom, že to mohu mít. Když jsem byla doma, obě jsme věnovaly tolik energie tátovi, že jsme si nikdy nepromluvily o možnosti, že to mám. Netušila jsem, jak ji sžírá vina. A ona netušila, jak mi je, protože jsem jí to nikdy neřekla.

DR. ABBOTT: To zní jako rozhovor, který byl třeba.

HANNAH: Jo. Bylo to úžasné. Díky němu jsem si uvědomila, že na ten test chci.

DR. ABBOTT: Protože to chce tvá matka?

HANNAH: Ne. Ne, protože poprvé za dlouhou dobu se cítím spojená se životem, budoucností a svou rodinou. Nechci ten test, abych znala výsledek, ale protože chci znovu žít. Chci žít naplno, ať už to mám nebo ne.

[Dr. Abbott na ni jen hledí.]

HANNAH: Zklamala jsem vás?

DR. ABBOTT: Ne. Ne. Samozřejmě, že ne, Hannah. A nemusela jsi mě o svém rozhodnutí přesvědčovat, to, doufám, víš.

HANNAH: Vím. Ano. Ale nežádala bych vás o něco, co by bylo proti vašemu přesvědčení, takže...

DR. ABBOTT: O co?

HANNAH: Pan primář na klinice říkal, že s sebou na ten test potřebuji dospělý doprovod. Doufala jsem, že to budete vy. Nina se nabídla, že zruší ten výlet, a vím, že vám Amy řekla, abyste se mi nepletl do života. Ale fakt, že jste se vůbec obtěžoval plést, mi připomněl, jaký býval táta. Taky prosazoval svou - milým způsobem.

DR. ABBOTT: Samozřejmě, že tě na ten test vezmu, Hannah. Kdykoli budeš chtít.

HANNAH: Děkuji, dr. Abbotte.

[Usmějí se na sebe.]

[Seminární místnost na klinice – Dr. Brown stojí na pódiu a odpovídá na otázky přítomných lékařů.]

DR. BROWN: Nemyslím si, že to bylo zázračné uzdravení. Pan Hayes měl bohatý vnitřní život, který nemohl vyjádřit. V důsledku ischemie byl zamčený uvnitř a já se ho jen snažil znovu spojit se světem a lidmi, které miloval.

DR. BASS: Dr. Liu?

DR. LIU: Ani nejlepší rodinný lékař nemá neurochirurgické znalosti a určitě netráví 800 hodin studováním terapeutických metod u pacientů po mrtvici, aby nasál vědomosti.

DR. BROWN: No, všichni jsme přiložili ruku k dílu. Úspěch rehabilitace je souhrnem tisíce rozhodnutí, jen se snažíme dělat správná.

DR. LIU: Ale můžete vypíchnout jedno rozhodnutí, které bylo u Johna Hayese klíčové?

DR. BROWN: Myslíte, jestli tu byl jeden zákrok, nebo jedna terapie či jeden článek, který jsem přečetl? Nemyslím si. Jen mám malou praxi a spoustu volného času. A má žena by vám řekla, že jsem velmi tvrdohlavý.

[Všichni se zasmějí.]

DR. BASS: Takže jste věřil?

DR. BROWN: No, tak bych to nikdy neřekl, ale možná. Ano, asi jsem věřil.

[Střih na Hannah, které berou krev.]

DR. BROWN (HLAS): Nejsem připraven akceptovat svět, kde nejsou vyhlídky na lepší budoucnost.

[Dr. Abbott sleduje, jak Hannah berou krev.]

[Střih na Amandu, která sleduje spícího Johna. Vejdou Charlie a jeho babička. Amanda se jich všimne a jde přivítat Charlieho. John otevře oči a Charlie k němu přijde a obejme ho.]

[Bright si v práci sklízí věci ze stolu. Zvedne fotku z maturitní slavnosti, na které je s Rose a dr. Abbottem.]

[Střih na zpět na dr. Browna.]

DR. BROWN: Na lidském duchu mě ohromuje, že jakkoli zničující byl včerejšek, vždy dokážeme jít dál.

[Dr. Abbott, Hannah a Amy vejdou do kostela a pokleknou k modlitbě.]

[Střih zpět na dr. Browna.]

DR. BROWN: Pro Johna Hayese jsem udělal jen to, že jsem ho postavil na cestu. Za zbytek vděčí vám. Děkuji.

[Lékaři tleskají.]

[Kuchyně u Abbottových – vejdou dr. Abbott a Amy.]

AMY: Byla jsem moc ráda, že jsi tam s Hannah šel.

DR. ABBOTT: Sice jsem rád, že jsem jí mohl pomoci, ale to neznamená, že s jejím rozhodnutím souhlasím.

AMY: Proč nemůžeš pro jednou říct: "Měla jsi pravdu, já se mýlil" a nechat to tak?

DR. ABBOTT: Proč musí vždy jít o pravdu a omyl? Proč si nemohu uchovat své názory a přesvědčení bez toho, abys chtěla změnit můj názor?

AMY: Protože jsem jako ty.

DR. ABBOTT: Bingo.

[Amy se vydá pryč z kuchyně, ale pak se otočí.]

AMY: Kdybych to byla já, na ten test bych určitě šla.

DR. ABBOTT: Vážně?

AMY: Přemýšlela jsem o tom, jak ses mě ptal na Colina. Všechno, co s ním stalo, změnilo způsob, jakým teď žiji svůj život. Prožívám vše plněji, více oceňuji. Tak to předtím nebylo.

DR. ABBOTT: U většiny z nás to tak není.

AMY: A to jsem chtěla pro Hannah.

DR. ABBOTT: Nevím, jestli ti rozumím.

AMY: Sledovala jsem, jak jí život míjí, a šílela jsem z toho. Takže jsi měl asi pravdu.

DR. ABBOTT: Vážně?

AMY: Jo, možná jsem na Hannah tlačila, aby na ten test šla, dotlačila ji k tomu. Myslím, že existuje rozdíl mezi poznatelnými pravdami a úplným neznámem. Vem si Ephrama a mě. Nevím, co s námi bude, možná se vezmeme, možná ne, kdo ví. Ale kdyby bylo něco, co by věděl a bránilo by mi to v informovaném rozhodnutí o nás, nebylo by to totéž

DR. ABBOTT: Totéž jako co?

AMY: Existují věci, které neovlivníš, a pak je tu nevědomost. Osobně bych radši věděla všechny strašné pravdy a čelila jim hned, než aby mě zaskočily později. Proto jsem nakonec byla ráda, že mi řekl o Madison.

DR. ABBOTT: O čem?

AMY: Že se šel podívat na její kapelu. Protože tak jsem se mohla rozhodnout, co s tím chci dělat. Jestli mi za to stojí nebo ne. A stál.

[Dr. Abbott vypadá nervózně a zdá se, že něco zvažuje.]

AMY: Ale kdyby mi to neřekl, nevím, když je něco, co mám vědět, chci to vědět. To je celé. Všechno ostatní je v božích rukách.

[Dr. Abbott hledí na Amy.]

AMY: Co?

[Dr. Abbott na ni dál hledí.]

AMY: Tati?

DR. ABBOTT: Musím ti něco říct.

AMY: Dobře.

DR. ABBOTT: Vůbec jsem se nepokoušel Madison najít. Nikdy jsem neměl v úmyslu ji hledat. Řekl jsem ti, že ano, lhal jsem.

AMY: Dobře. Ale proč? Vím, že sis myslel, že je to špatný nápad, ale...

DR. ABBOTT: Myslel jsem si, že je to špatný nápad, ale ne z důvodu, který jsem ti řekl. Nechtěl jsem, aby Madison přišla na Ephramovu oslavu, protože...

AMY: Protože...?

DR. ABBOTT: Loni jsem se dozvěděl něco, co jsem ti měl říct, ale neřekl jsem. V mé hlavě jsi stále byla má nevinná holčička, ale... Nevinnost jsi ztratila s Colinem, co jsi získala, je mnohem cennější. Měl jsem si to uvědomit. Omlouvám se. Zlato, Madison odjela z Everwoodu, když zjistila, že čeká Ephramovo dítě.

[Amyna tvář zvadne.]

DR. ABBOTT: Netuším, kde je. Netuším, jestli to dítě vůbec měla. Vím jen, že Ephram o ničem z toho neměl ani ponětí.

[Amy sjede po tváři slza.]

[Dům Jillian – Bright zazvoní a Jullian přijde otevřít.]

JILLIAN: Co tady děláš?

BRIGHT: Ahoj.

JILLIAN: Hele, nepodám oficiální stížnost, takže už nemáme o čem mluvit.

BRIGHT: Máme. Všechno se to událo tak rychle, že jsem neměl příležitost se nad tím zamyslet. A pak jsem se zamyslel a zalitoval. Lituju toho. Omlouvám se, Jillian.

JILLIAN: Vážně?

BRIGHT: Ano. Měl jsem ti zavolat potom, co jsme... (odkašle si) Nejspíš jsem tě nikdy neměl zvát ven. Já... asi jsem se nikdy nezamyslel nad tím, jak se musíš cítit, a to není správné. Tak to je. Jsem blbec a omlouvám se.

JILLIAN: Nevím, co na to říct.

BRIGHT: Nemusíš říkat nic, nic neříkej, je to na mně. Takže hodně štěstí v životě. Tak...

JILLIAN: Jo, tobě taky.

[Bright odejde.]

[Klinika – Amanda a dr. Brown spolu sedí na gauči a povídají si.]

AMANDA: Mám to kafe 20 minut a pořád je vařící. Třikrát jsem si spálila pusu. Asi ho přestanu pít.

DR. BROWN: To se zdá být jako dobrý nápad.

AMANDA: Ale na co bych si pak stěžovala? O čem bychom mluvili?

DR. BROWN: Omlouvám se, v čekárnách mi to moc nejde.

AMANDA: To nic, to nikomu. Teď vidíš, jak je na tom druhá půlka.

[Dr. Brown pohlédne na hodinky.]

DR. BROWN: Radši půjdu, jestli mám stihnout ten let. Amy naplánovala pro Ephrama oslavu, ještě než...

AMANDA: Jdi. Určitě. O tom kafy bych mohla vyprávět ještě dlouho, ale nechceš přece zmeškat mecheche svého syna.

DR. BROWN: Jak dlouho tu zůstaneš? Mohl bych tě vyzvednout na letišti, až se vrátíš domů.

AMANDA: Nevrátím se domů, Andy. Pořád nevím, jak jsi to dokázal, ale přivedl jsi Johna zpět. Možná jen částečně, ale dost na to, aby poznal svého syna. Když jsem s ním Charlieho viděla, došlo mi to. Už nemám na vybranou. Tohle je má rodina. Tak jsem to alespoň kdysi dávno slíbila.

DR. BROWN: Chápu.

AMANDA: Od chvíle, co na tebe John promluvil, čemuž pořád nevěřím, jsem si přála, abych se s tebou dokázala rozloučit stejně výmluvně jako prostě. Vrátil jsi mi rodinu. Ať už jsi chtěl, nebo ne. Ale i předtím jsi vrátil do života mě.

DR. BROWN: A ty mě. Všechno jsi mi vrátila. Věci, o kterých jsem si myslel, že se už vrátit nemohou. A nejde jen o nás, ale...

AMANDA: Ale... vím, že jsem ti řekla, že jsi nejlepší doktor, kterého jsem kdy poznala, a na to nikdy nezapomeň, jinak si tě zase najdu a uvidíš.

[Dr. Brown vstane.]

AMANDA: Děkuju. Z celého svého velmi smutného srdce ti děkuju.

[Dr. Brown se nakloní, políbí Amandu na vlasy a odejde.]

[Večer. Bright a Ephram jdou k Ephramovo domu.]

EPHRAM: Kámo, pořád nevěřím, že ti paní Abbottová dokázala vytřít zadek.

BRIGHT: Mohl bys s tím přestat?

EPHRAM: Ne, vážně. Byla by hrdá, kdyby ses vyčůral na podlahu. Tohle je velký. Jsem na ni hrdej.

BRIGHT: Jo, dobře, už takhle se cítím jako idiot. Hrozný je, že když si odmyslím tu košili a kravatu, tak se mi ta práce líbila a byl jsem v ní dobrej.

EPHRAM: No, mohlo být hůř. Mohla tě zažalovat a z tebe by byl sexuální maniak.

BRIGHT: Místo toho jsem jenom nezaměstnanej. Ani nevím, co teď budu dělat, a nejde jen o peníze, čím teď vyplním svůj čas.

[Dojdou na verandu.]

EPHRAM: Mohl bys dělat gigola.

BRIGHT: Kámo, nezapomínáš, že jsem dvakrát silnější než ty?

EPHRAM: Ne, vážně, profesionální milovník. Dej průchod svým přirozeným předpokladům. A žádná kravata. Volná pracovní doba.

BRIGHT: Možná bych měl vstoupit do kláštera.

EPHRAM: To sotva.

[Ephram otevře dveře a vyjde dovnitř. Je tam tma.]

BRIGHT: Já vím.

EPHRAM: Není ti pomoci, víš to?

[Bright za sebou zavře dveře. Delia rozsvítí.]

VŠICHNI: Překvapení!

[Delia přiběhne k Ephramovi a obejme ho.]

EPHRAM: To ty?

BRIGHT: Neměl ani tucha. Jsem boží, co? Měl bych být herec.

EPHRAM: Počkej, takže to o tom, že tě vyhodili?

BRIGHT: Ne, to se fakt stalo.

[Ephram spatří Amy. Usměje se a přijde k ní.]

EPHRAM: To je tvoje práce. Viď?

AMY: Měla jsem pomocníky.

EPHRAM: Jsi úžasná, víš to? Hrozně tě miluju.

[Amy se usměje. Obejmou se. Amy má slzy v očích.]

AMY: Já vím, že ano.

[Odtáhnou si a Ephram si všimne, že má Amy slzy v očích.]

EPHRAM: Co se děje?

AMY: Nic, plánování oslavy je překvapivě stresující.

EPHRAM: Uvědomuješ si, že mě na tu školu ještě nevzali, že jo?

AMY (přikývne): Ale vezmou.

EPHRAM: Můžu se zeptat, kdo jsou všichni ti lidi?

AMY: Měla jsem potíže se seznamem hostů.

[Stále oslava. Dr. Abbott přijde k dr. Brownovi.]

DR. ABBOTT: Andy?

DR. BROWN: Jo?

DR. ABBOTT: Jak je Johnovi?

DR. BROWN: Dobře. Mluví.

DR. ABBOTT: Prosím? Mluví?

DR. BROWN: Jo.

DR. ABBOTT: Ale muž, který byl v posledních pěti letech schopný pouze spontánního dýchaní, najednou verbalizuje myšlenky? Říkáte, že promluvil?

DR. BROWN: Jo. Poděkoval mi.

DR. ABBOTT: No, to muselo být neuvěřitelné.

DR. BROWN: Jo, to bylo. A pak zase ne.

DR. ABBOTT: Amanda?

DR. BROWN (přikývne): Zůstala v Oregonu.

DR. ABBOTT: Ach, Andy.

DR. BROWN: Do toho, Harolde. Teď je správný čas na "Říkal jsem vám to."

DR. ABBOTT: Chtěl jsem jen říct, že mě to mrzí.

DR. BROWN: Děkuji.

DR. ABBOTT: Uvědomuji si, že to asi není vhodná doba, s vámi asi nikdy není, ale musíme si promluvit.

DR. BROWN: Dobře, ale já se potřebuji napít a pak chci oslavit svého syna, nemohlo by to počkat do zítra?

DR. ABBOTT: Naliji vám.

[Střih na zasmušilou Hannah sedící na schodech. Přijde k ní Bright.]

BRIGHT: Jak je, samotářko? Ráda jíš o samotě?

[Hannah na něj pohlédne a pak na svůj tác s jídlem.]

BRIGHT: Takový lidi jsou, mimochodem. Jsi v pořádku?

HANNAH: Budu.

BRIGHT: Počkej, volali? Už to víš?

HANNAH: Jo, mám výsledky.

BRIGHT: Panebože.

HANNAH: Jsou negativní. Ten gen nemám. Jsem zdravá.

[Bright zvedne Hannah do pevného objetí.]

HANNAH: Brighte, nemůžu dýchat. Hrtan.

[Bright ji postaví.]

BRIGHT: Takže je všechno v pohodě. Ty vole. To musíme oslavit. Myslím, že jsem tamhle zahlíd flašku šampaňskýho. Je sice pro mýho malýho kámoše, ale můžu ji čmajznout.

HANNAH: To je dobrý, myslím, že chci být ještě chvíli sama. Je to divný?

BRIGHT: Ne. Ne. Úplně to chápu. Tak jo. Odcházím. Už tu nejsem.

[Bright odejde, aby mohla být Hannah sama. Na odchodu si radostí vískne.]

BRIGHT: Jo!

[Střih na Hannah, která vyjde před dům. Dojde ke schodům a upře zrak na oblohu.]

[Kuchyně Brownových – Amy je u dřeze, vejde Ephram.]

AMY: Na svý párty nesmíš uklízet.

EPHRAM: Ani jsem nechtěl. Bez tvý pomoci bych takhle daleko nikdy nedošel.

AMY: O čem to mluvíš? Jenom jsem seděla na tvým gauči.

EPHRAM: Věř mi, byla jsi se mnou pořád. Nechala jsi mě bláznit, vyvádět, skuhrat a stěžovat si. Kdykoli jsem zlenivěl, popohnala jsi mě, a nenechala jsi mě ani na vteřinu zapochybovat, že se tam nakonec dostanu. A víš co? Měla jsi pravdu.

AMY: To není pravda. Jsi nechutně nadanej.

[Ephram k ní přijde.]

EPHRAM: Nadání není bez silné opory nic.

[Ephram otočí Amy k sobě.]

EPHRAM: Já měl tebe. Pojeď se mnou do New Yorku.

AMY: Cože?

EPHRAM: Ne, vážně, je to stejně tvoje jako moje. Chci tě tam. Byla jsi se mnou celou dobu. Pojeď.

AMY: Ephrame, to je šílený.

EPHRAM: Jo, já vím, že je to šílený, ale my jsme šílení. Šílenství nám sedí. Nemyslíš?

AMY: Jo. Ano. Ale...

EPHRAM: Máš nějaký dobrý důvod, abys nejela?

[Amy neodpoví.]

EPHRAM: Co? Zdálo se mi, že chceš něco říct.

[Ephram čekána odpověď. Vypadá nervózně.]

AMY: Ne. Nic.

[Amy si k sobě přitáhne Ephramovu hlavu a políbí ho na čelo.]

KONEC