Epizoda 3.14 - "Zatímco jsi tu nebyl"

{Z předchozích dílů...}

[Dr. Hartman a Nina se baví před jejím domem.]

DR. ABBOTT: (HLAS) V minulých dílech...

DR. HARTMAN: Od chvíli, kdy jsme se potkali, jsem chtěl být člověk, který si tě zaslouží. A nemyslím si, že jsem, ale teď alespoň vím. za čím směřuju.

NINA: Nemusíš nikam směřovat. Jsi dobrý člověk, Jakeu.

[Políbí se.]

[Amanda v ložnici dr. Browna.]

[Dr. Brown a Amanda v Amandině kuchyni.]

DR. BROWN: Chci tě, Amando. Chci s tebou být a chci to teď. Chci, cokoli můžeme mít.

[Hannah, Amy, Ephram a Bright jdou sněhem.]

HANNAH: Táta je nemocný. Od mých osmy trpí Huntingtonovou chorobou.

BRIGHT: Moc mě to mrzí.

[Amy mluví s Hannah v jejím pokoji.]

AMY: Fakt, že existuje krevní test, který ti může říct, jestli ten gen máš nebo ne, to je obrovský. Dala sis ho udělat, že?

HANNAH: Ne. A ani to nemám v plánu.

{Konec souhrnu předchozích dílů}

[Dům Hayesových – Amanda je v kuchyni a dr. Brown utírá linku.]

DR. BROWN: To, jak jsi mluvila o dnešku, byla klamavá reklama.

AMANDA: Nebavíš se?

DR. BROWN: Jasně, že bavím. Skoro jako při své poslední endoskopii.

AMANDA: Zkus mamogram, pak si promluvíme.

DR. BROWN: Umírám hlady, dáš si něco?

AMANDA: Překvap mě, cokoli z menu v šuplíku bude fajn.

[Dr. Brown zatáhne za šuplík příliš silně a jeho obsah se vysype na podlahu.]

DR. BROWN: Jejda.

AMANDA (směje se): To bylo báječné. Doufám, že na operačním sále ti to jde líp.

DR. BROWN: O moc ne.

AMANDA: Ať vybereš cokoli, pospěš si. Za dvě hodiny se Charlie vrátí z karate, takže musíš zmizet.

DR. BROWN: Jasně.

AMANDA: Jestli hledáš čínu, nejspíš se schovává v pracovně.

DR. BROWN: Fajn.

[Dr. Brown odejde do pracovny. Amanda začne uklízet rozsypaný šuplík. Zvedne vizitku a pohlédne na ni.]

DR. BROWN (křičí z pracovny): Určitě je tady? Nevidím ji.

[Amanda neodpoví, dál hledí na vizitku. Je na ní: Stephen Sharlet, advokát, rodinné právo.]

DR. BROWN: (křičí z pracovny) Amando?

{VZPOMÍNKA: Amanda stále upírá zrak na tu vizitku, ale do kuchyně vstoupí její manžel John.}

JOHN: Amando? Napadlo mě, že dneska přinesu večeři, abys nemusela vařit. Máš na něco chuť?

[Amanda hodí vizitku do šuplíku a zavře ho.]

AMANDA: Nevím, Johne, je půl deváté ráno, nemám myšlenky na večeři.

JOHN: Mohli bychom předstírat, že se včerejší večer neodehrál? Je to možné?

AMANDA: Jistě, a poslední týden, a vlastně posledních šest měsíců bylo ráj na zemi, takže bychom je mohli vymazat taky.

JOHN: Fajn, k snídani se dneska podává sarkasmus.

AMANDA: Veselé úsměvy jsou spíš tvá specialita.

JOHN: Víš co? Zapomeň na to. Uvař, mně je to jedno.

[John se vydá pryč.]

AMANDA: Cokoli, jen ne čínu. Stává se ze mě nok.

[John se otočí.]

JOHN: Večer to můžeme znovu probrat, jestli chceš. Nevím, kdy se vrátím, ale...

AMANDA: Jasně. Jestli chceš.

JOHN: Fajn. Když se zpozdím, zavolám ti.

[Amanda sleduje, jak John odchází do práce.]

{KONEC VZPOMÍNKY}

DR. BROWN: Jsem ztracený. Nemůžu se rozhodnout mezi wontons a empanadas.

[Dr. Brown se vrátí do kuchyně. Amanda stále hledí na vizitku.]

DR. BROWN: Amando? Amando?

AMANDA: Co?

DR. BROWN: Jsi v pořádku?

AMANDA: Vezmi empanadas. Zavolám tam.

[Amanda vstane a vezme si menu od dr. Browna.]

{Úvodní titulky}

[Střední škola - Ephram, Amy a Hannah scházejí ze schodů.]

EPHRAM: Už je červen?

AMY: Překvapivě ne.

EPHRAM: Sakra, k čertu s tím...

HANNAH: Právě jsi zaklel. Což znamená, že po zbytek týdne můžeš už jenom dvakrát, jinak mi dlužíš dolar.

EPHRAM: Zaprvý, tu hru nehraju. Zadruhý, "sakra" není klení.

HANNAH: Jo, ale "k čertu" je - Á! Sakra.

[K Hannah nervózně přistoupí Topher Cole.]

TOPHER: Hannah?

[Amy a Ephram přihlížejí jejich hovoru.]

HANNAH: Ahoj, Tophere.

TOPHER: Páni. Nevěděl jsem, že znáš mý jméno.

HANNAH: Máme spolu tři předměty. Na všechny poctivě chodím. Chceš mé poznámky z Historie umění?

TOPHER: Ne. Všiml jsem si, že ráda píšeš, protože si pořád škrábeš do sešitu, tak mě napadlo, že máš možná ráda poezii. V Burkově kavárně je tehle víkend čtení. Nebo jestli máš ráda staré filmy, v Retru dávají Kasablanku. Bruslení je zábava.

[Ephram se rozhodne vyklidit pole, protože vidí, že to Topherovi nejde.]

EPHRAM: (ukáže na plakátek na skříňce) Hele, Amy, Afroasiatský klub má schůzi.

AMY: Ummhmm…

[Amy sleduje Hannah a Tophera a nevěnuje Ephramovi pozornost.]

EPHRAM: Tady?

AMY: Jasně, jo. Měli bychom to omrknout, protože je důležité, že spolu tak vycházejí. Můžu se podívat?

[Amy si od Ephrama vezme plakátek a poodejdou stranou.]

TOPHER: Ahoj. Pořád jsem tu.

HANNAH: Jasně. Promiň, takže ty mě zveš na rande?

TOPHER: Jo. Nevím, jak to zatím jde.

[Hannah na něj jen hledí.]

TOPHER: No... slíbil jsem si, že se zeptám... a zeptal se. Ale nemusíš odpovídat hned. Neomezená nabídka, ano? (Hannah mlčí) Kývni, jestli rozumíš.

[Hannah přikývne a Topher se usměje a odejde. Omráčená Hannah se otočí k Amy a Ephramovi.]

AMY: Panebože, je k sežrání!

HANNAH: Jo. Díky, že to nebylo trapný.

EPHRAM: Pod tlakem jsem nejlepší.

AMY: To je takový mezník.

HANNAH: Zmlkni a jdi.

[Hannah se rozejdou chodbou a Ephram a Amy ji následují.]

[Ordinace dr. Browna – dr. Brown si pod stolem prochází složky. Pak zvedne telefon.]

DR. BROWN: (do telefonu) Ahoj, mám báječný nápad.

[Dům Hayesových – Amanda ustýlá postel.]

AMANDA: Když říkáš, že je báječný, tak nejspíš nebude.

DR. BROWN: Měli bychom se sejít u večeře.

AMANDA: No, to není nový nápad. Pokud nemyslíš venku.

DR. BROWN: No, napadlo mě...

AMANDA: Ne. Ne. Skvělé. Můžeme se držet za ruce, sledovat šíření drbů a pak se hezky oháknout na veřejné bičování. Bude černá vázanka stačit? Mohla bych vyhrabat pásku na spaní.

DR. BROWN: U mě. Stůl pro čtyři. Ty, já, Charlie a Delia.

[Amanda je v šoku.]

DR. BROWN: Jsi tam?

AMANDA: Zpracovávám to.

DR. BROWN: Hele, Amando, musíme jim něco říct, než se to dozvědí odjinud.

AMANDA: Jak by se to dozvěděli?

DR. BROWN: Stejně jako jsem se já dozvěděl o odchodu paní Leahyové a že syn Tima Joye není jeho. Říká se tomu drbačka.

AMANDA: Ronnie není Timům syn?

DR. BROWN: Myslím to vážně... Když už, měli by se to dozvědět od nás. A Delia se poslední dobou dost vyptává.

AMANDA: A na co?

DR. BROWN: Na to, na co nemůžu popravdě odpovědět.

AMANDA: A co bychom jim jako řekli?

DR. BROWN: Myslím, že stačí říct, že spolu trávíme čas a že jsme dobří přátelé, kterým na sobě záleží, a u toho bych skončil.

AMANDA: Dobře, ale uděláme to u mě. Jelikož jsem to já, kdo je pořád v manželství, mám výhodu domácího hřiště.

DR. BROWN: Souhlasím. Dobře. Takže jdeme do toho. Zavolám ti později.

[Amanda mlčí.]

DR. BROWN: Nezavěšuješ. Co je?

AMANDA: Nic, to jen...

DR. BROWN: Co?

AMANDA: Charlie má svého tátu moc rád.

[Dům Niny – Dr. Hartman a Sam hrají Twister.]

SAM: Spadneš.

DR. HARTMAN: Ani náhodou, mladý muži.

[Objeví se Nina a roztočí kolo pro další pozici.]

NINA: Levá noha na zelenou. Půjde to?

[Dr. Hartman spadne.]

DR. HARTMAN: Ne, to není fér, zmátla mě. Chci odvetu.

[Dr. Hartman začne Sama lechtat.]

SAM: Jo, ještě jednou.

NINA: Po večeři, Same, jdi se umýt.

[Dr. Hartman vstane z podlahy.]

DR. HARTMAN: Můžu zůstat na večeři?

NINA: Nevím, neřekl jsi kouzelné slůvko.

DR. HARTMAN: Jaké kouzelné slůvko?

[Nina na něj hledí.]

DR. HARTMAN: Masáž nohou. Počkat, už vím. Den v lázních.

NINA: Jo...

[Políbí se.]

NINA: Můžeš se tu navečeřet.

[Vejdou do kuchyně. Dr. Hartman začne prostírat stůl.]

NINA: Jenom tři talíře, Hannah bude dneska jíst u Amy.

DR. HARTMAN: Umm, hmm…

[Dr. Hartman vezme talíře a začne je dávat na stůl.]

DR. HARTMAN: Tak co Carl chtěl?

[Nina se na dr. Hartmana podívá.]

DR. HARTMAN: Křičela jsi do telefonu. Nedalo se to přeslechnout. Ne, že bych poslouchal.

NINA: Jako vždycky. Ne, vlastně jsem si myslela, že když se soudil o péči, tak opravdu chce být otcem. Ha!

DR. HARTMAN: Pověz mi víc.

NINA: Sam má ve škole den otců a synů. Carl má najednou služební cestu. Sam se na to těšil, což znamená vysoká očekávání, což znamená naštvané dítě, ale co nadělám.

DR. HARTMAN: Mohl bych jít já.

NINA: Kam?

DR. HARTMAN: Se Samem do školy.

NINA: Ne.

DR. HARTMAN: Proč ne?

NINA: Nejsi jeho otec a on není tvůj syn. To jsou dva důvody.

DR. HARTMAN: No tak. V dnešní době svobodných rodičů, umělého oplodnění, poručníků, dvou matek, tří otců. Nemyslím si, že si někdo sedne na zadek z mámina přítele.

NINA: Vážím si té nabídky, ale se Samem jsme si tím prošli tisíckrát a poradím si.

SAM: (z koupelny) Nedosáhnu na kohoutek.

NINA: Už jdu, zlato.

SAM: (z koupelny) Já chci Jakea.

DR. HARTMAN: Už jdu, mladý muži.

[Dr. Hartman jde pomoct Samovi a Nina zůstane v kuchyni.]

[Pokoj Amy – Hannah sedí na Amyně posteli a Amy prochází skříň.]

AMY: Tohle.

[Amy ukáže Hannah oblečení.]

AMY: Je to dívčí, ale sexy, ale ne moc sexy, protože nechceme, aby si to Topher špatně vyložil.

HANNAH: Vzhledem k tomu, že jde o mě, o tom silně pochybuju.

AMY: Hannah, ocenila bych trochu nadšení, půjčuju ti tu výběrový kousky.

HANNAH: Já vím a vážím si, že jsi otevřela svý módní oddělení, ale ještě jsem se ani nerozhodla, jestli s ním půjdu nebo ne.

AMY: Hannah, musíš jít, i pokud se ti nelíbí, což líbí, protože bys měla, protože je to přesně ten, kdo by ti vyšel v osobnostním testu na Yahoo. Je to...

[Amy se posadí na postel.]

HANNAH: …milník. Já vím. Já vím. Říkáš to pořád. Ale nenapadlo tě, že to bylo divný, že mě požádal takhle na veřejnosti.

AMY: A co jsi čekala? Že pro tebe přijede uprostřed noci s kočárem taženým koňmi?

HANNAH: Já nevím.

AMY: Ale víš. Vymlouváš se a já vím proč.

[Hannah na ni pohlédne.]

AMY: Kvůli mýmu bratrovi. Pořád na něj čekáš, že jo?

HANNAH: Čekání není správný slovo. Dávám přednost toužení. Možná soužení.

AMY: Hannah…

HANNAH: Nemůžu za to, kdo se mi líbí. Je to chemie. Jsem chemicky posedlá tvým bratrem.

AMY: Jo, protože nikomu jinýmu nedovolíš, aby se k tobě dostal. Ty si nemyslíš, že je Topher milej?

HANNAH: No... jo, ale...

AMY: Dobře, tak na tom stav. Je to jeden večer. Dvě hodiny tvýho života.

HANNAH: Což odpovídá čtyřem skvělým epizodám Laguna Beach.

[Amy si frustorevaně lehne.]

HANNAH: Ještě nejsem připravená, Amy. Vím, že chceš, abych byla, a já to chci taky, ale asi potřebuju víc času. Jo? Měj mě pořád ráda.

[Zasmějí se.]

[Dům Hayesových – dr. Brown, Delia, Charlie a Amanda jsou kolem pultu v kuchyni a připravují se na pizzu k večeři.]

DR. BROWN: Máme tu sýrovou. A s feferonkami.

AMANDA: (k Charliemu) Ta je tvoje.

DR. BROWN: A s ananasem.

[Charlie si dává pizzu na talíř.]

DELIA: Abys neprasknul, tlusťochu.

CHARLIE: Co kdybyste si sehnali vlastní pizzu a najedli se doma?

AMANDA: Whoa!!!

DELIA: Nemůžu uvěřit, že jsi byl můj kluk. Jsi takovej idiot.

CHARLIE: Jo, a ty jsi snob. Všichni ve třídě to říkají.

AMANDA: Charlie.

DELIA: Neříkají.

AMANDA: Přestaň s tím.

CHARLIE: Proč jsou vůbec tady?

DR. BROWN: To byl vlastně můj nápad, Charlie. V poslední době jsme se s tvou matkou spřátelili. Trávili jsme spolu čas, tak mě napadlo, že společná večeře by byla fajn.

DELIA: Vy spolu chodíte?

CHARLIE: Ne. Nechodí, idiotko.

AMANDA: Charlie.

DELIA: Mně se zdá, že chodí, pitomečku.

DR. BROWN: Delio.

CHARLIE: Nechodí. Máma je vdaná za mýho tátu, což znamená, že s nikým chodit nemůže. Což znamená, že nemáš páru, o čem mluvíš.

DELIA: Ale tvůj táta ani není při vědomí.

DR. BROWN: Delio, okamžitě se omluv.

DELIA: Omlouvám se. Nemyslela jsem to zle.

AMANDA: Teď si sníme pizzu a promluvíme si o tom později.

CHARLIE: Já o tom nechci mluvit! Nikdy!

AMANDA: Charlie. Sedni si.

CHARLIE: Vypadněte z našeho domu, nepatříte sem. Nesmíte sem. Táta se brzo vrátí domů. Vrátí.

AMANDA: Charlie.

[Charlie vyběhne z kuchyně. Amanda ho následuje.]

DELIA: Nechtěla jsem ho rozbrečet.

DR. BROWN: Vím, že ne, kotě. Vím, že ne.

[Dům Hayesových – Amanda stojí před Charlieho pokojem.]

AMANDA: No tak, Charlie, pusť mě dál.

CHARLIE: (z pokoje) Nech mě být.

AMANDA: Prosím, kamaráde, musím s tebou mluvit.

[Amanda zavře oči a následuje další vzpomínka.]

{VZPOMÍNKA: Amanda sedí na posteli, když vtom vejde do ložnice John.}

JOHN: Musím s tebou mluvit.

AMANDA: Nemůže to počkat, jsem uprostřed...

JOHN: Ne, nemůže. Volala jsi právníkovi.

[John jí ukáže vizitku, kterou našel.]

AMANDA: Nevolala.

JOHN: Máš jeho vizitku.

AMANDA: Tu mi dala Susan. Nechtěla jsem volat, než...

JOHN: Než co? Já tomu nevěřím.

AMANDA: Nejsi tady, Johne.

JOHN: Máme malýho kluka.

[John si klekne před Amandu.]

JOHN: Hypotéku a chalupu. Víš, kolik lidí by pro to, co máme, zabíjelo? To znamená partnerství. Dobré časy i zlé, nemoc i zdraví. Nebo jsi na to zapomněla?

AMANDA: Ne, nezapomněla. Slíbila jsem to člověku, kterého jsem milovala nejvíc na světě, ale nevím, kam se poděl. Vzpomínáš si, jaké to bylo na začátku? Tančili jsme v tomhle domě bez hudby. Jezdili jsme autem bez mapy. Na týden jsme odjeli na místo, o kterém nikdo ani neslyšel.

JOHN: Nemůžeš se prodírat deštným pralesem s pětiletým klukem.

AMANDA: Kdo říká, že nemůžeme vzít Charlieho na druhý konec světa? Myslela jsem, že o to jde. Bože, kdy ses začal tak bát?

JOHN: Udělej, co musíš.

[John po Amandě hodí vizitku, vstane a odejde. Amanda na vizitku hledí a neví co si počít.]

{KONEC VZPOMÍNKY}

[Amanda je stále před dveřmi Charlieho pokoje.]

[Dům Abbottových – Bright a Ephram leží na gaučích v obývacím pokoji a dívají se na klipy.]

BRIGHT: Slyšíš ten super zvuk?

EPHRAM: Jo, parádička.

BRIGHT: Jo, táta to zrovna pořídil.

[Zhora schází naštvaná Amy.]

AMY: TY IDIOTE.

EPHRAM: Jeden z nás má malér.

[Ephram se posadí. Vejde Amy a pohlédne na Brighta.]

AMY: Ničíš jí život, uvědomuješ si to?

EPHRAM: To mě vylučuje.

BRIGHT: To se může týkat asi deseti různých bab. Čí?

[Amy vypne televizi.]

AMY: Hannah. Topher Cole ji pozval ven a ona nepůjde, protože z nějakýho šílenýho důvodu se jí pořád líbíš ty. Jako by jí někdo vymyl mozek a potřebovala vymítání.

BRIGHT: A co chceš, abych s tím udělal?

AMY: Nevím, ale něco musíš, protože je to tvoje vina, že jo, Ephrame?

EPHRAM: Mám Hannah rád, přeju jí jen to nejlepší, ale do tohohle se plést nebudu.

AMY: (k Ephramovi) Díky, budu si to pamatovat. (k Brightovi) No tak, udělej alespoň jednou v životě něco dobrýho.

BRIGHT: Hele, sestřičko, nemůžu za to, že mě dámy zbožňujou. Jako ty nemůžeš za to, že jsi obsesivně neurotická žába.

EPHRAM: Má pravdu.

AMY: Myslela jsem, že se do toho nebudeš plést.

EPHRAM: Ne, ne s tou neurotičkou. Uznej, oba víme, že Bright je jen dobře vypadající prázdná skořápka zbavená jakékoli jedinečnosti, ale ženský na něj stejně letí. Možná je to jejich vina, že jsou tak povrchní.

AMY: Nepomáháš.

BRIGHT: Pravda, kámo.

AMY: Hannah si na to rande zaslouží jít. Je připravená.

BRIGHT: Tak jí to řekni.

[Amy na něj jen hledí. Ephram hledí na Amy a pak pohlédne na Brighta.]

EPHRAM: Jsem si dost jistý, že už se stalo.

BRIGHT: Tak jsi svou úlohu splnila. Jsi super kámoška, Amy. Jestli ti nechce naslouchat, možná bys to pro jednou v životě mohla nechat být.

AMY: Fajn. Nedělej nic, ale jestli Hannah 50 let neopustí dům, nezamiluje se, nevdá se, skončí jako jedna z těch starých dam se spoustou koček, bude to tvoje vina.

[Amy odejde. Bright se otočí zpět k televizi.]

BRIGHT: Zesilovač. Jako v kině, co?

EPHRAM: Jo, parádička.

[Teta Běta – Dr. Hartman sedí u pultu a Nina mu servíruje jídlo.]

DR. HARTMAN: A co Úžasňákovi? Viděl je Sam?

NINA: Ne, ale ti ještě na dvd nevyšli, ne?

DR. HARTMAN: Zapomněla jsi, že jsem z Los Angeles. Nelegální kopírování tam jen kvete.

[Nina na něj pohlédne.]

DR. HARTMAN: Sebeschazování. Můj nový přístup.

NINA: Určitě se budou Samovi líbit.

DR. HARTMAN: Bezva. Tak bych se zítra večer stavil a můžeme je zkouknout všichni společně.

NINA: Víš co? Mám lepší nápad. Co kdybych já přišla k tobě?

DR. HARTMAN: Ke mně? Vážně?

NINA: Mmm hmm… to je to nejmenší, jak ti můžu oplatit tu masáž nohou. A můžeš mi ukázat tu plochou obrazovku, o které pořád básníš.

DR. HARTMAN: Spíš je to buclatá plazma. Ale co Sam?

NINA: Je mu osm. Řeknu mu, že jsi začal pracovat. Hannah ho pohlídá.

DR. HARTMAN: Vážně? Úžasné. Mohli bychom jít do kina.

NINA: Umm, hmm…

DR. HARTMAN: Nebo tancovat? Tancuješ ráda?

NINA: Zní to skvěle a detaily můžeme probrat později. (pohlédne ke stolu) Musím obsluhovat.

[Dr. Hartman se šťastně usměje a Nina jde obsloužit zákazníky.]

[Pokoj Hannah – Hannah sedí u stolu v pižamu, když na dveře zaklepe Bright.]

HANNAH: Dále.

[Bright vejde.]

BRIGHT: Čau, Nina říkala, že můžu nahoru.

[Hannah vidí, že je to Bright a rychle se zakryje dekou.]

BRIGHT: Nepotřebuješ ještě jednu? Pořád ti vidím zápěstí.

HANNAH: Co tady děláš?

[Bright jde dál do pokoje a odkašle si.]

BRIGHT: Slyšel jsem o Topherovi.

HANNAH: Panebože.

[Hannah je trapně a dá si deku přes hlavu.]

BRIGHT: Ne, to nic. Nemáš se proč stydět.

HANNAH: Ale mám.

BRIGHT: Hej. (sundá ji deku z hlavy) Klídek. Jenom jsem ti přišel říct, že to chápu.

HANNAH: A co?

BRIGHT: Už jsem byl v tvý kůži, Hannah, jakkoli se to může zdát nemožný, ale do osmičky se mnou chodila holka jménem Lisa Caplanová, která si se mnou odmítala vyrazit. Máma ji nenechala randit s nežidovskýma klukama, tak jsem jí řekl, že budu konvertovat, ale pořád nic.

HANNAH: Promiň, ale ty jsi chtěl konvertovat?

BRIGHT: Ve skutečnosti ne, ale to nevěděla. Nicméně, jde o to, že jsem si slíbil, že si s žádnou jinou nevyjdu, dokud se mnou nejdříve nepůjde ona. A byl to hloupý slib. Prostě... rozumíš mi?

HANNAH: Ani trochu.

[Bright se posadí na postel.]

BRIGHT: Nechci, aby sis s Topherem nevyrazila jen proto, že nevypadá tak dobře jako já. A nemá v zásobě tolik vtípků.

[Hannah se rozesměje.]

BRIGHT: Protože jinak je to slušnej kluk.

HANNAH (směje se): Promiń.

BRIGHT: Co?

HANNAH: To bylo moc milé. Totálně narcistické a mimo, ale milé. Nemusíš se tím trápit. Nejsi důvod, proč si s Topherem Colem nevyjdu.

BRIGHT: Ne?

HANNAH: Ne.

BRIGHT: Takže se ti prostě nelíbí nebo...?

HANNAH: No, vlastně se mi líbí moc. Je neuvěřitelně chytrý a zábavný Owen Wilsonovských způsobem, který je nejlepší. A taky má ty pihy, které jsou...

BRIGHT: Fajn... takže ho žereš. No, to je... proč si s ním teda nevyjdeš?

HANNAH: Protože kdyby ano, užili bychom si to a pak bychom si nejspíše vyšli znovu a pak bychom se asi zamilovali, šli na stejnou vysokou, vzali se, měli děti a já nic z toho nemůžu.

BRIGHT: Aha. Proč?

HANNAH: Protože nevím, jestli na to budu žít dost dlouho. Pamatuješ, jak jsem říkala, že má táta Huntingtona? Já to můžu mít taky. Nevím jistě, jestli to mám, ale...

BRIGHT: Jo, jo, jasně, Amy mi o tom testu říkala. Nepůjdeš na něj, že?

HANNAH: Ne, tak já k věcem nepřistupuju.

BRIGHT: Fajn, chápu.

[Hannah na Brighta pohlédne.]

BRIGHT: Teda nechápu, ale...

HANNAH: Já vím…

BRIGHT: Když jsi nám to řekla, nevěděl jsem, jestli bych o tom s tebou měl mluvit. Lidi za mnou obvykle se skutečnými věcmi nechodí. Chodí si pro zábavu. Ve skutečných věcech nejsem dobrý.

HANNAH: To si nemyslím. Ale nemusíme o tom mluvit, jestli...

BRIGHT: Jo...

HANNAH: Jde o to, že jsem viděla, jak se máma vzdala celého svého života, aby se starala o tátu, a než mu bylo skutečně zle, viděla jsem, že jsi za to táta dává vinu, a vím, že bych to cítila stejně. Nemůžu mít děti. Nemůžu nikoho nechat, aby mě miloval, jakkoli je to nepravděpodobný, bylo by to hrozný - zvlášť kdybych ho taky milovala. Dává to nějaký smysl?

BRIGHT: Jak jsem říkal... nevím. Ale jestli si to myslíš...

HANNAH: Jo. Asi bych měla jít spát, tak...

BRIGHT: Jo, dobře. (vstane) Nechám tě spát.

HANNAH: Mohl bys mi prokázat laskavost a neříkat o tom Amy? Myslím, že bude lepší, když si bude myslet, že je to tebou.

BRIGHT: Jo, jasně. Sladký sny, Hannah.

[Bright odejde a zavře za sebou dveře. Hannah dál sedí zamyšleně u stolu.]

[Dům Hayesových – Dr. Brown zazvoní. Amanda otevře.]

AMANDA: Vítej ve studené válce.

[Amanda se vrátí do kuchyně. Dr. Brown vejde dál s taškou v ruce.]

AMANDA: Zdržíš se na dlouho?

DR. BROWN: Charlie s tebou pořád nemluví?

AMANDA: Nechce vyjít z pokoje. Nechávám mu jídlo na tácu před dveřmi. Světlá stránka je, že díky té roli vězeňské dozorkyně vím, za co půjdu o příštím Halloweenu.

DR. BROWN: Jo, no, mrzí mě, že se můj úžasný nápad proměnil v menší fiasko.

AMANDA: To je slabé slovo. Co máš v té tašce?

DR. BROWN: Tohle. Je to videohra. Koupil jsem ji Charliemu.

AMANDA: Prosím tě, řekni mi, že takový nejsi.

DR. BROWN: Jaký?

AMANDA: Člověk se žlutou korvetou, co si snaží koupit náklonost mého syna.

DR. BROWN: Nemám žlutou korvetu. Myslel jsem, že to může pomoct.

AMANDA: Mé dítě není na prodej.

DR. BROWN: Já to vím. Byl to špatný večer. Charlie bude v pořádku. Děti jsou přizpůsobivé. Přemýšlejí jinak. Trvá jim déle, než pochopí.

AMANDA: Nebo možná chápou líp, než si myslíme, a trvá jim kratší dobu spatřit to, co my nevidíme.

DR. BROWN: Ušlo mi něco? Proč mám pocit, že sis sbalila kufry a odjela ze země?

AMANDA: Možná bychom to měli ukončit, možná to teď bude snažší.

DR. BROWN: Pro koho snažší? Zapírali jsme to. Bojovali s tím. Praskl mi vřed. Ale jsem tu. Nemůžu to vzdát kvůli nepovedené večeři a videohře.

AMANDA: Andy, prosím.

DR. BROWN: Hele, nečekal jsem, že mě Charlie přivítá s otevřenou náručí a bude mi říkat "tati", ale to ani ty, tak o co tu jde?

AMANDA: Díváš se na mě jako bych byla to nejlepší od vynálezu televize a já chci, aby to tak zůstalo. (povzdechne si) Hodně toho o mně nevíš.

DR. BROWN: Tak mi to řekni. Co?

AMANDA: Lhala jsem ti.

[Dům dr. Hartmana – Ozve se zaklepání na dveře. Dr. Hartman jde otevřít. Má na sobě oblek. Čeká tam Nina v krásných šatech.]

DR. HARTMAN: Páni. Vypadáš... jsi okouzlující.

[Dr. Hartman přivítá Ninu a políbí se.]

NINA: Tak v kolik ta hra začíná?

[Vejdou dál.]

DR. HARTMAN: Divadlo vždycky začíná v osm. Kromě Denveru, kde podle všeho začínají v půl osmé.

[Zasmějí se.]

DR. HARTMAN: Asi bychom měli vyrazit.

[Nině zazvoní mobil.]

NINA: Měla bych to vzít.

[Nina vyndá telefon z kabelky.]

NINA: Kdyby to byl Sam.

[Nina pohlédne na telefon.]

NINA: Je to Sam.

[Nina přijme hovor.]

NINA: Haló.

[Střih do domu Niny – Hannah je pod stolem.]

HANNAH: Nino, panebože, moc mě mrzí, že ti narušuju rande, ale nevěděla jsem, co mám dělat.

NINA: Co se děje?

HANNAH: V domě je pták.

[K Hannah letí pták a Sam ho honí. Na zem spadne váza a rozbije se. Hannah se lekne.]

HANNAH: A právě rozbil vázu. Vydrž.

[Hannah chytne Sama a zatáhne ho k sobě pod stůl.]

HANNAH: Jsem zpátky. Jsme se Samem pod stolem.

NINA: Hlavně nepanikař. Volala jsi Andymu?

HANNAH: Není doma a zkoušela jsem i dr. Abbotta, ale toho jsem taky nezastihla. A od té doby, co jsem viděla film "Ptáci", mě ptáci k smrti děsí. Moc se omlouvám.

NINA: Neomlouvej se. Neomlouvej se. Uklidni se a zhluboka se nadechni.

[Sam vyleze z pod stolu a snaží se ptáka chytit.]

HANNAH: SAME!!! NECH TOHO.

NINA: Fajn, Hannah, zůstaňte, kde jste, za chvilku jsem tam.

[Nina zavěsí.]

DR. HARTMAN: Co se děje? Je Sam v pořádku?

NINA: Jo, ale musím jít. V domě je pták a děti se schovávají pod stolem. Moc mě to mrzí.

[Nina se vydá ke dveřím.]

DR. HARTMAN: To je v pořádku. Nemělo by to trvat dlouho. Pořád můžeme to představení stihnout.

NINA: Mrzí mě, že nám to dneska nevyšlo.

DR. HARTMAN: Víš co? Zapomeň na divadlo, půjdu s tebou. S ptáky to umím.

NINA: Myslím, že bude lepší, když se uvidíme až zítra.

DR. HARTMAN: O čem to mluvíš? Půjdu s tebou.

NINA: Nechci, abys se mnou chodil. Nepotřebuju tvou pomoc. Jasné?

[Nina se vydá ke dveřím. Dr. Hartman jde za ní.]

DR. HARTMAN: Vím, že nepotřebuješ mou pomoc.

NINA: Prosím tě, nech toho. Nechápeš to.

DR. HARTMAN: Ne, to opravdu nechápu. Co se děje?

NINA: Nechci, abys se mnou šel, protože nechci, aby byl Sam ještě zmatenější, než je teď. Napadlo mě, že když sem dneska přijdu, když se budu chovat jako svobodná žena - svobodná žena, která nemá děti, že bych mohla zjistit, kam to směřuje bez všeho toho tlaku, ale očividně to nejde.

DR. HARTMAN: Samozřejmě, že ne. Jsi matka a já už to vím a nevadí mi to.

NINA: Ale mně ano. Vadí mi, že děláš Samovi náhradního tátu a že tě má pořád radši, protože co se stane, až se rozejdeme? Nesnesu pohled na Samovu zklamanou tvář, až od něj odejde další člověk. To nemůžu dovolit. Promiň.

DR. HARTMAN: Řekla jsi až.

NINA: Co?

DR. HARTMAN: Řekla jsi, až se rozejdeme. Nemyslela sis, že nám to vydrží. Že ne? Od začátku.

[Nině znovu zazvoní mobil.]

NINA: Musím jít.

[Dr. Hartman otevře dveře a Nina odejde.]

{VZPOMÍNKA: Dům Hayesových – Amanda leží ve vaně a poslouchá klasickou hudbu, když tam přijde John.}

JOHN: Čtyři roční období. To je jaro?

AMANDA: Nikdy nepoznám, které je které.

JOHN: Vzpomínáš, jak jsme byli na Chicagské filharmonii?

AMANDA (přikývne): To bylo poprvé, kdy jsi mi řekl, že mě miluješ.

JOHN: Teď z tebe vyřazuje to koulo. To, kvůli němuž jsem se do tebe zamiloval.

AMANDA: Myslela jsem, že to byly mé úspory.

JOHN: Jo, no, předtím než... když jsem chodil se všemi těmi ženami, bylo to snadná, protože mi bylo jedno, jestli odejdou. Ale pak jsi přišla ty a já se změnil. Protože ty jsi byla ta pravá. A posledních 10 let jsem žil ve strachu, že mi odejdeš. Alespoň už se dál bát nemusím, protože ten den nastal. Bolí to jako čert, ale skoro se mi ulevilo.

AMANDA: Johne…

JOHN: Dám ti, co chceš. Rozvedeme se.

AMANDA: Nevím, jestli to chci. Nevím, co chci.

[John se posaíd na kraj vany.]

JOHN: Ale víš. To nic. Ale je tu jedna věc. Nechci, aby sis odvezla Charlieho s sebou.

AMANDA: Nikdy bych...

JOHN: Ne, chci tím říct, že chci Charlieho.

AMANDA: Cože?

JOHN: Nebudu jedním z těch otců, co vidí své děti o svátcích nebo víkendech. Musím ho mít u sebe. Já...

AMANDA: Co tím myslíš?

JOHN: Myslím tím, že můžeš odejít, ale jestli odejdeš, chci, aby Charlie zůstal se mnou. V tomhle domě, kam patří.

[John odejde z koupelny a Amanda přemýšlí.]

{KONEC VZPOMÍNKY}

[Amanda a dr. Brown sedí v pracovně.]

DR. BROWN: Takže jsi přemýšlela o rozvodu?

AMANDA: Myslela jsem na to všechno. Rozvod s Johnem, opuštění Charlieho. Nevím, jestli bych to udělala, zvlášť to poslední. Ale v jednu chvíli se mi to honilo hlavou.

DR. BROWN: A? Víš, kolikrát jsem chtěl děti nechat na autobusové zastávce?

AMANDA: Ale jdi. To není totéž a ty to víš. Všichni v tomhle městě se na mě dívají, jako bych měla chodit po vodě, zatímco já jsem...

DR. BROWN: Co? Přemýšlela jsi o rozvodu. Rozhodla ses proti. A místo toho ses vzdala posledních pěti let svého života, aby ses starala o svého manžela.

AMANDA: Kvůli vině. Nechápeš to? Všechno, co jsem pro Johna dělala, jsem dělala ze špatných důvodů. Nejsem taková, jaká sis myslel. Přiznej to. Úplně jiná. Teď to víš.

DR. BROWN: Když jsem skoro před třemi lety přijel do Everwoodu, udělal jsem to z viny. Neudělal jsem to z lásky ke svým dětem, ztěží jsem je znal. Julia to chtěla, tak jsem to kvůli ní udělal. A teď, když se ohlédnu, myslím, že to asi bylo to nejchytřejší rozhodnutí, které jsem kdy udělal.

AMANDA: Zklamala jsem Johna. Vím, že ano.

DR. BROWN: Nezpůsobila jsi jeho mrtvici. Neudělala jsi mi v srdci díru.

AMANDA: Ne, jen jsem ho rozedrala na kousky. A pořád si za to dávám vinu. I teď. Vím, že mi to nevyčítáš, ale já ano. Nenávidím se za to.

[Dr. Brown se dotkne její nohy, aby ji utěšil.]

AMANDA: Prosím ne. Andy, musíš teď odejít.

[Dr. Brown přikývne, vezme si kabát a odejde.]

[Pokoj Hannah – Hannah si utírá z oblečení ptačí trus. Bright zaklepe na dveře.]

HANNAH: Dále.

[Bright vstoupí.]

HANNAH: Pro lásku boží.

BRIGHT: Musím tě někam vzít.

HANNAH: Hned?

BRIGHT: Jo.

HANNAH: Pokadil mě pták.

BRIGHT: To nic.

[Bright ji vezme za ruku a vyvede ji z pokoje.]

[Bright a Hannah vyjdou před dům. Hannah má teď na sobě bundu. Zastaví se na schodech. Bright vzhlédne k obloze.]

HANNAH: Čekáme na přenos na Enterprise?

BRIGHT: To by bylo super, co? Vlastně jsme tady.

HANNAH: Sem jsi mě chtěl vzít? Na verandu?

BRIGHT: Pamatuješ, co se tu stalo?

[Hannah vypadá zmateně.]

BRIGHT: Chtěla jsi mě políbit.

[Hannah nemá slov. Bright udělá dva kroky a pak se otočí k Hannah.]

BRIGHT: Asi tak tady.

HANNAH: Jo, díky za připomenutí nejtrapnější chvíle mého života, tedy až do téhle.

BRIGHT: Ale o to jde. Všechny jsi ošálila, Hannah. Předstírala jsi, že jsi stydlivá a intro... jak je to slovo?

HANNAH: Introspektivní. Introvertní.

BRIGHT: Správně. Tak. Chováš se jako někdo, kdo neriskuje, ale to není pravda. Viděl jsem tvou druhou stránku, byl jsem u toho. Naklonila ses a zkusila mě políbit. Nepřemýšlela jsi o tom. Prostě jsi udělala, co jsi chtěla. A na krátkou chvíli jsi to viděla.

HANNAH: Co?

BRIGHT: Budoucnost. Nebo její možnost. A pak jsi mi dala co proto, což žádná holka předtím nikdy neudělala. Což znamená, že jsi silnější a lepší, než si myslíš. Což znamená, že nemůžeš nechat tuhle - tuhle nevědomost, aby ti bránila žít, protože, Hannah, tvůj život bude boží.

HANNAH: Myslíš?

BRIGHT: Jo, sakra jo. A to s tím Topherem. Nevím, jdi s ním, nejdi s ním, ale žij svůj život, protože nikdy nevíš. Nikdo z nás neví, jak dlouho tu bude. Můj kamarád, Colin, to určitě nevěděl. Myslím na to každý den. Alespoň se o to pokouším. Musíš každou chvíli brát jako...

HANNAH: Jako dar.

BRIGHT: Jo. Jo. Nemůžeš se toho vzdát a nemůžeš to vrátit, protože jsi na to příliš dobrá. Dobře?

HANNAH: Dobře.

BRIGHT: Dobře.

[Bright sejde ze schodů.]

BRIGHT: A ještě něco. Nikdy neříkej, že není pravděpodobný, že by tě někdo miloval, protože budou. Budou, uvidí všechno to, co vidím já a víc a narozdíl ode mě si tě zaslouží.

[Hannah se nakloní ze schodů a Brighta obejme.]

[Kuchyně Hayesových – Amanda v županu něco kuchtí a Charlie přijde shora a spatří na pultu videohru.]

CHARLIE: Páni, to je pro mě?

AMANDA: Teď mluví. Jo, to je pro tebe.

CHARLIE: Bezva. Můžu si jít hrát?

AMANDA: Možná si dej nejdřív snídani.

CHARLIE: Díky, mami. Je to super.

AMANDA: Mně neděkuj. Poděkuj dr. Brownovi, on ti ji koupil.

[Charlie vypadá zaraženě.]

AMANDA: To je dobré, nemusíš mu volat.

CHARLIE: Můžeš mu poděkovat za mě, jestli chceš. Až ho příště uvidíš.

AMANDA: Nevím, jestli bude nějaké příště.

CHARLIE: Proč ne?

AMANDA: Proč ne? Charlie, pokud sis nevšiml, nemluvili jsme spolu tři dny. Chyběl jsi mi, kamaráde. Jsi pro mě na prvním místě. A jestli moje přátelství...

CHARLIE: Víc než přátelství.

AMANDA: Ano, máš pravdu. Jestli moje víc než přátelství s dr. Brownem poškodí nás dva, tak už se s ním nebudu stýkat. Protože ty a já tak to bude jednou provždy. Chápeš to?

CHARLIE: V poslední době jsi byla šťastná. To kvůli němu?

AMANDA: Trochu, jo.

CHARLIE: Tak je to v pořádku. Ne?

AMANDA: Lepší už to nebude. Teď si jdi hrát.

[Charlie se otočí k odchodu.]

AMANDA: Hej.

[Amanda mu podá banán. Charlie se usměje a odejde z kuchyně.]

{VZPOMÍNKA}

AMANDA: Počkej!

[Pětiletý Charlie vběhne do kuchyně.]

MALÝ CHARLIE: Co?

AMANDA: Přines mi svou krabici na oběd. Je nahoře, vzpomínáš?

[Charlie se otočí, když vtom se objeví John a zvedne ho do vzduchu.]

JOHN: Nazdar, chlapáku. Jsi připraven na první den ve školce? Jsi teď velký chlap. Máš spoustu zodpovědnosti...

MALÝ CHARLIE: Jo. Musím pro krabici na oběd.

[John ho pyšně postaví na zem.]

JOHN: Fajn, jdi pro svou krabici. Pak půjdeme.

[Charlie odběhne a Amanda pohlédne na Johna.]

JOHN: Nevadilo by ti, kdybych ho tam odvezl?

AMANDA: No, nedal jsi mi moc na výběr...

JOHN: O tobě můžu říct totéž.

[Charlie se vrátí s krabicí na oběd. John odejde z kuchyně do koupelny.]

MALÝ CHARLIE: Co jsi mi udělala?

AMANDA: Játra.

MALÝ CHARLIE: Fůůůůůj...

AMANDA: Dobře. A co šunkový sendvič?

[Charlie se usměje. Amanda a Charlie uslyší z koupely rozbíjené sklo.]

AMANDA: Johne? Jsi v pořádku?

[Bez odpovědi. Amanda se jde podívat, co se děje. Najde Johna ležet na podlaze.]

AMANDA: Panebože... (zoufale) Johne. Johne. Johne!

[Charlie se na to dívá ze dveří koupely.]

{KONEC VZPOMÍNKY}

[Teta Běta – Nina je za pultem a dr. Hartman se jí pokouší přimět, aby si ním promluvila.]

DR. HARTMAN: Máme tu případ nouze.

[Dr. Hartman jde za pult za Ninou.]

DR. HARTMAN: Nechci se rozejít.

NINA: To je ztěží případ nouze, Jakeu...

[Nina vezme konvici s kávou a dr. Hartman vezme druhou a následuje Ninu ke stolům.]

DR. HARTMAN: Byl jsem trošku naštvaný z toho, jak se včerejší večer vyvinul, dokud jsem si neuvědomil, že tu nejde o mě. A ani o Sama. Tvrdila jsi, že ano, ale lhala jsi. Použila jsi Sama jako výmluvu, abych odešel a ty jsi nemusela čelit tomu, co tě skutečně trápí.

NINA: A co mě ve skutečnosti trápí?

DR. HARTMAN: Bojíš se. Jsi do mě blázen a to ti nahání strach.

NINA: Jsem ráda, že je tvé ego stále nepoškozené.

[Nina přijde k dalšímu stolu.]

NINA: Ahoj, Martho.

MARTHA: Ahoj.

[Dr. Hartman se na Marthu usměje.]

DR. HARTMAN: Spousta chlapů by skočila na tu výmluvu na Samem, ale já na to jsem příliš mazaný. Ne, že by ses nestrachovala o Sama, samozřejmě, že ano, a měla bys, ale taky se bojíš o sebe. Nechceš, aby si ke mně Sam vytvořil trvalý vztah, protože ty si nechceš vytvořit vztah, protože si myslíš, že tě opustím stejně jako Carl.

[Dr. Hartman pohlédne na Davenporta.]

DR. HARTMAN: Ještě?

DAVENPORT: Jo, díky.

[Dr. Hartman mu naleje kávu.]

DR. HARTMAN: V pořádku.

NINA: Takže ty jsi teď cvokař?

DR. HARTMAN: Na škole jsem absolvoval kolečko na psychiatrii, ale o to nejde. Já nikam nejdu.

NINA: Vím, jak to chodí, Jakeu. Vrátíš se do LA, než vůbec zjistím, že jsi odjel.

DR. HARTMAN: Ne, to mluvíš o mém starém já. Jistě, ano. Ano, ten chlap by přišel a zase odešel a modlil se za co nejmenší škodu. Ale teď chci škodu a bolest a všechno to dobré, co to přináší.

NINA: Takže škoda a bolest jsou dobré? Jsem zvědavá na to špatné...

DR. HARTMAN: Jediné špatné je vzdát se, než budeme mít šanci zjistit, co mezi námi je. Chci vědět, jestli se do tebe můžu zamilovat, dámo. Ty ne? Nebylo by úžasné, kdyby se to stalo? Já vím, že možná ne, já vím, že existuje tisíc věcí, co by to mohly pokazit, ale musíš zkouknout film, než napíšeš recenzi. A jestli zklameme, můžu ti skoro zaručit, že to bude mé srdce, které budeme sbírat z dlažby, ne tvé a určitě ne Samovo. Ale myslím, že to za to riziko stojí.

[Nina ho chytne a před očima všech políbí. Když se odtáhnou, Jake se rozhlédne po ostatních, kteří se zdají neteční.]

DR. HARTMAN: Čekal jsem, že budou tleskat nebo tak.

[Znovu se políbí.]

[Veranda dr. Browna – Amanda sedí na houpačce, když vtom vyjde ven dr. Brown a je překvapen, že tam Amandu vidí.]

DR BROWN: Ahoj.

AMANDA: Ahoj.

DR. BROWN: Klepala jsi?

AMANDA: Ne.

DR. BROWN: Zajímavé. Chceš jít dál?

AMANDA: Ne. Ne. Ne, tohle by se mělo odehrát venku.

DR. BROWN: Jen ze zvědavosti, věděla jsi, že dneska večer pojedu pro mléko, nebo bys tu čekala, než půjdu vyzvednout ranní noviny?

AMANDA: Posaď se, Andy.

[Dr. Brown se posadí vedle Amandy.]

AMANDA: Omlouvám se, že jsem ti nezavolala. Nechtěla jsem, abys vyšiloval, jen jsem se si to musela přebrat o samotě a stalo se a teď vím, co musím udělat.

DR. BROWN: Než to uděláš, tak ti poděkuju.

AMANDA: Nemáš zač, ale za co?

DR. BROWN: Že jsi, jaká jsi. Že mě poháníš.

AMANDA: Nepřišla jsem to ukončit.

DR. BROWN: Ne?

AMANDA: Ne. Jak bych teď mohla odejít? Viděl jsi temná místa. Vnitřek. A pořád jsi tady a pořád se na mě díváš těma milýma očima. Jsem dost stará na to, abych věděla, jak je to vzácné, nemůžu tě teď nechat odejít. To, co jsem si uvědomila, to, co vím, že musím udělat, je, že musím zavolat tomu právníkovi.

DR. BROWN: Právníkovi?

AMANDA: Jo. Dokončím to, co jsem před pěti lety začala. Opustím Johna.

[Dr. Brown se jemně dotkne Amandiny tváře.]

[Jídelna na střední škole – Hannah sedí u stolu a čte si. Ephram a Amy k ní přijdou a přisednou si.]

EPHRAM: Co čteš?

HANNAH: "Léto" od Edith Whartonové.

AMY: Zase? Nečetla jsi to už asi čtyřicetkrát?

HANNAH: Jsem prostě romantička.

[Ephram se ohlédne přes rameno a spatří sedět samotného u stolu Tophera.]

EPHRAM: Teoreticky možná. Ale ve skutečným životě jsi ďábelská ničitelka srdcí.

[Hannah si odfrkne.]

EPHRAM: Ne, to je kompliment. Koukni na toho kluka. Je na dně. Hroutí se nám před očima. Půjdu si s ním promluvit.

HANNAH: Proč?

EPHRAM: Je to mitzvah.

(pozn. překladatele: mitzvah je v jidiš výraz pro správného kluka nebo tak něco :-))

[Ephram si jde sednout k Topherovi. Hannah pohlédne zmateně na Amy.]

AMY: Nevím, někdy hláškuje v jidiš.

[Hannah jen zírá.]

AMY: Co se děje? Rozmýšlím si to, viď? Přála by sis, abys řekla ano.

HANNAH: Možná...

AMY: Tak proč si s ním nevyjdeš? Pořád byste mohli dneska večer něco podniknout.

HANNAH: Ne, dneska nemůžu.

AMY: Na mě se vykašli. Je mi to jedno!

HANNAH: Ne, ne, o to nejde. Zítra musím vstávat brzo kvůli prohlídce.

AMY: Jaké prohlídce?

HANNAH: U doktora v Denveru. Myslím, že půjdu na ten test.

AMY: Na Huntingtona?

HANNAH: Myslím, že jsem připravená vědět.

[Obejmou se.]

KONEC