Epizoda 3.13 - "Dokonalý den"

[Z minulých dílů. Ephram hraje na piáno.]

DR. ABBOTT (HLAS): V minulých dílech...

[Ephram a Amy se baví před domem Niny.]

EPHRAM: Nemůžeš mě pořád takhle trestat, Amy. Nevím, kolik toho ještě zvládnu.

AMY: Vzdala jsem se pro tenhle vztah všeho, Ephrame.

[Ephram a Amy čekají na Jasona.]

EPHRAM: Jen jsem nový vylepšený podporující přítel, kterého si zasloužíš.

[Amy a Hannah spolu mluví u Amy v pokoji.]

AMY: Bright nebere vážně nic. Vážně chceš, aby tě poprvé políbil někdo takový?

HANNAH: Myslíš, že je mimo mou ligu.

[Hannah a Bright spolu mluví v kuchyni.]

HANNAH: Nechceš si nakonec najít někoho výjimečného?

[Amanda a dr. Brown čekají na Charlieho a Deliu před školou.]

[Amanda a dr. Brown se u Brownových baví o svém vztahu.]

AMANDA: Jsem volná, ty jsi volný, potkáme se, tancujeme kolem sebe. Co ke mně cítíš? Protože jestli nic necítíš, půjdu. Už žádné omluvy, už žádné návraty.

[Amanda odchází z ordinace dr. Browna po té, co mu dala telefonní číslo.]

{Konec souhrnu minulých dílů}

[Abbottovic obývací pokoj – Amy pracuje s laptopem, když vtom vejde Bright a nějaká starší dívka.]

BRIGHT: To je má rozmazlená sestra, o který jsem ti povídal.

AMY: Mám jméno, Brighte.

JILLIAN: Ahoj, já jsem Jillian.

AMY: Ahoj.

JILLIAN: Neboj, pořád se tebou chlubí. Amy.

[Objeví se Hannah a pak spatří Brighta a Jillian.]

HANNAH: A co Ben Kweller? Jestli děláš šťastný mix, tak... Och. Pardon.

[Hannah ztuhne a jen hledí na Brighta a Jillian.]

BRIGHT: Tohle je Hannah, ségřina kámoška.

HANNAH: Ahoj.

JILLIAN: Ahoj.

BRIGHT: Půjdeme si něco zakousnout. Potřebuju peněženku. Vteřinku.

[Bright se vzdálí a nechá Jillian, Amy a Hannah samotné.]

HANNAH: Promiň, jakže se jmenuješ?

JILLIAN: Jillian.

HANNAH: Jillian. Aha. To je dobré jméno.

JILLIAN: Díky.

HANNAH: Lepší než Barbie. Myslela jsem, že bys mohla být Barbie.

JILLIAN: Ne. Jillian.

HANNAH: To je dobře.

[Bright se vrátí.]

BRIGHT: Můžeme vyrazit?

JILLIAN: Určitě. Ráda jsem vás poznala.

AMY: My tebe taky.

[Bright a Jullian odejdou. Amy si všimne, že je Hannah rozrušená.]

AMY: Fajn, dýchej.

[Hannah se posadí na gauč.]

HANNAH: Co? Nic mi není.

[Amy se posadí vedle ní.]

AMY: Fakt? Protože už jsou pryč. Můžeš brečet, křičet, mlátit do zdi...

HANNAH: Tak má tvůj brácha slabost pro dokonale vypadající ženy. Zdá se ti, že mi na tom záleží? Protože nezáleží.

AMY: Tak mi můžeš pomoct s tím úkolem.

HANNAH: To nemůžu. Všichni nechodíme do posledního ročníku.

AMY: Což je mimochodem ještě lepší, než si myslíš. Učitel ti zadá domácí úkol a ty na něj jen upřeš pohled "Páni, to je super, že si myslíte, že to fakt udělám." Přihlášky na výšky odeslaný. Ephramovo konkurzní nahrávka bude odeslána zítra.

HANNAH: Panebože, už ji dokončil.

AMY: Ano, dokončil. Zítřkem moje noční můra oficiálně končí. Ephram je teď nejspíš uvolněný, klidný, široký úsměv na tváři.

HANNAH: Páni, uvolněný Ephram. To bych chtěla vidět.

[Kuchyně Brownových – Dr. Brown si prochází cédéčka, která Ephram nahrál.]

EPHRAM: Nepomáháš mi.

DR. BROWN: Promiň, Ephrame, ale nevídím rozdíl.

EPHRAM: Jde o pořadí nahrávek. Když vyberu Bacha, říká to, že jsem ctižádostivý. Když vyberu Chopina, říká to, že jsem tradicionální.

DR. BROWN: Co říká, že jsi cvok?

EPHRAM: Zítra to všechno skončí. Hudbu mám hotovou. Nezkazím to obalem. Prezentace se počítá. Což mi připomíná, jak se ti líbí ten font?

[Dr. Brownovi zazvoní mobil. Melodie "Hawaii Five-O".]

EPHRAM: To je Hawaii Five-O?

DR. BROWN: Nemám to pořád. Vezmu si to ven.

EPHRAM: To ti ještě připomenu.

[Dr. Brown vyjde na verandu.]

DR. BROWN: Bílý dům? Přepojte mi prezidenta.

AMANDA (do telefonu): Musíš si vymyslet něco nového.

DR. BROWN: Tak jak je v San Diegu? Užíváš si s mámou?

[Amanda sedí na verandě domu své matky a kouří cigaretu.]

AMANDA: Asi takhle. Co děláš zítra?

DR. BROWN (do telefonu): Já? Nevím. Proč?

AMANDA: No, přemýšlela jsem, že bych Charlieho nechala u mámy a vrátila se domů dřív. Řekněme zítra ráno. 7:15. Denverské letiště.

DR. BROWN: Chápu. Dáma potřebuje odvoz. Jsem levnější než autobus, co?

AMANDA: Taky mě napadlo, kdybys chtěl, že by sis možná mohl vzít den volna. Já nevím. Chybíš mi.

DR. BROWN: Ty mně taky. Zítra toho moc nemám. Louisa by mi to mohla přeložit.

AMANDA: Vážně? Tak to půjde?

DR. BROWN: Jistě, proč ne? Těším se na zítřek. Takže se uvidíme v 7:15?

AMANDA: Jo, v 7:15. A přines kofein.

[Dr. Brown se zasměje a zavěsí.]

{Úvodní titulky}

[Amy vyjde z domu. Ephram na ni čeká v autě. Je 8:03 ráno. Amy chce otevřít dveře auta, ale Ephram popojede. Amy to zkusí znovu a Ephram opět popojede.]

AMY: Jako malej, Ephrame.

[Amy otevře dveře a nastoupí. V autě hraje hlasitá hudba.]

AMY: Už jsi to poslal?

EPHRAM: Cože?

AMY: Jestli jsi už poslal tu nahrávku?

[Ephram ztiší hudbu.]

EPHRAM: Jo. Jo, Jo. Jo, pošťák zrovna odjížděl s poštou. Dal jsem mu jako dýško burrito. Fazole a sýr.

[Amy se na něj usměje.]

EPHRAM: Víš, že mám teď keramiku? Tam jsem to dopracoval. Mé akademické zážitky se skládají z matlání mokré hlíny v zástěře s holakam v dřevácích.

AMY: Je to pracovní oděv a o co ti jde?

EPHRAM: Tohle je Virginia Avenue. Můžu tu udělat dvě věci. Může zabočit doprava, můžeme zamířit do světa naší střední školy, světa konformity a očekávání. Světa, kde hodina dr. Billawally nabízí fascinující pohled do království fyziky. Nebo můžu zabočit doleva.

AMY: A co je vlevo?

EPHRAM: Vlevo je svoboda a příležitosti. Vlevo je šance strávit pár následujících hodin čím budeme chtít, jak budeme chtít a kdy budeme chtít.

AMY: Chceš jít za školu?

[Ephram jí pohledem naznačí, že je to na ní.]

AMY: Zajímavé. Zahrnuje to i palačinky?

EPHRAM: Čím větší, tím lepší. Tik tak, Abbottová. Semafor přepne každou chvíli.

AMY: Jdeme do toho.

[Auto za nimi zatroubí.]

EPHRAM: To je moje holka.

[Ephram zabočí doleva.]

[Před Tetou Bětou – Dr. Abbott přichází s pohárkem kávy k ordinaci a potká Louisu. Je 8:35.]

DR. ABBOTT: Den nám slibně začíná. Káva je čerstvá. Štrůdl je teplý. A pokud mě neopustili bohové, věřím, že nás jistý newyorský neurochirurg na celý dne ušetří své přítomnosti.

LOUISE: Dostal jste můj vzkaz?

DR. ABBOTT: Vskutku. Uvědomujete si, co to znamená? Žádné hádání o kopírku. Nepřerušovaný přísun sterilních latexových rukavic.

LOUISE: Ano, je to úžasné.

[Objeví se Thurman Revere.]

THURMAN: Dr. Abbotte, já vím, že si potrpíte na objednání, ale mě děsně bolí v krku.

DR. ABBOTT: No, máte šťastný den, Thurmane. Můžu vás vzít, řekněme, hned. Vyhovuje?

THURMAN: Stoprocentně.

DR. ABBOTT: Výborně. Myslím, že to byli Keyneští, kdo postuloval, že "produktivita je funkce počtu pracovníků." No, dnes budete svědkem vyvrácení této teorie. Uvidíte, jak jeden skromný lékař pracující odhodlaně, ale sám bude schopen poskytnout plnou profesionální péči těch nejvyšších parametrů a přesto ještě stihne kanastu o čtvrté.

[Dr. Abbott vyndá klíče, aby odemkl dveře do ordinace.]

DR. ABBOTT: Můžeme?

[Otevře dveře a z nich se vyvalí voda.]

DR. ABBOTT: Ach ne. Bože.

LOUISE: Panebože.

[Dr. Abbott, Louisa a Thurman vejdou dál. Dr. Abbott spatří u stropu viset prasklou trubku, ze které tryská voda.]

DR. ABBOTT: Ach ne. To je hrůza.

THURMAN: Asi bych měl skočit k tomu novýmu.

DR. ABBOTT: Ne, Thurmane, ne. Ne. Jste vážený pacient. Postaráme se o vás. Jen potřebujeme...

THURMAN: Opravdu velký mop.

DR. ABBOTT: Bože.

[Jídelna. Ephram čeká u stolu, když k němu přijde Amy a hodí mu čepici. Je 8:50.]

AMY: Tu máš.

EPHRAM: (čte nápis na čepici) "Všem pannám. Díky za nic."

AMY: Super, ne? Líbí se mi tu.

EPHRAM: Jo, skvělý. Třeba k tý slanině můžu dostat ještě klobásu. Zajímalo by mě, jestli je nějaká část prasete, kterou tu nepodávají.

AMY: No, k Tetě Bětě jít nemůžeme. Jsme psanci na útěku, brouku. Chceš být Butch nebo Sundance?

EPHRAM: Řekla jsi mi "brouku"?

AMY: Jo, k nám to nesedí, co?

[Ephram přisvědčí.]

AMY: Co dál? Co jsi našel?

EPHRAM: Ehm… (pročítá Borovou šišku) Výběr je poněkud zúžený. Máme tu darování krve. Garážní výprodej.

AMY: Mohli bychom... Ne, nuda. Nebo... ne, to je protizákonný.

EPHRAM: Není to tak snadný, co?

AMY: Možná potřebujeme posilu.

[Před domem Brownových – Dr. Brown a Amanda vystupují z auta. Je 9:07.]

AMANDA: Koupelna?

DR. BROWN: Nahoře, ale nemůžu ti slíbit ženskou čistotu.

[Dr. Brown jí hodí klíče od domu. Amanda jde dál. Dr. Brown začne z auta vykládat její věci. Nina v županu vyjde z domu pro noviny a spatří, že Amanda zašla do Andyho domu.]

NINA: Jsi ještě doma?

DR. BROWN: Jo, ty taky, co?

NINA: Mám volno. To byla Amanda Hayesová?

DR. BROWN: Kdo?

NINA: Ona. (ukáže k domu)

DR. BROWN: Jako teď?

NINA: Šla do domu, jo.

[Nina přijde k dr. Brownovi a vypadá rozzlobeně.]

DR. BROWN: Jen se stavila na návštěvu.

NINA: Chvíli se asi zdrží. (ukáže na tašky v autě)

DR. BROWN: Já vím, jak to vypadá.

NINA: A víš, že to vypadá špatně? Očividně ano, protože jsi to tajil. Děti to vědí?

DR. BROWN: Delia ne, ale Ephram si to tak nějak dal dohromady, takže...

NINA: A co John?

DR. BROWN: Zadrž na chvíli. Ani nevíš, o co tu jde.

NINA: To máš pravdu, nevím, protože jsem nějak přestala být tvá nejlepší kamarádka a ty jsi spadnul do maléru. Byla to divná zima.

DR. BROWN: Sám si nejsem jistý, co se děje, tak jsem myslel, že ti to nemá smysl říkat, dokud...

NINA: A co bys mi řekl? Že máš poměr s vdanou ženou, jejíhož manžela jsi měl léčit, ale místo toho ho jen využíváš.

DR. BROWN: To není fér, Nino.

NINA: Tak prý to není fér. Bože, Andy, já... byl jsi slepý tolikrát, ale tohle už je moc. Nevěřím, že tohle děláš. Ani nevím, co na to říct. Je to poprvé od chvíle, co tě znám, kdy...

DR. BROWN: Poprvé od chvíle, co mě znáš, kdy co?

NINA: Kdy si přeju, abych tě neznala.

[Nina se otočí a vrátí se do domu. Dr. Brown vyndá z auta tašky, a když jde s nimi k domu, vyjde od Niny dr. Hartman, aby se s ní pozdravil.]

DR. HARTMAN: Ránko, krásko. (k dr. Brownovi) Zdravím, Andy. (k Nině) Zrovna jsem hledal noviny.

NINA: Pojď, Jakeu, udělám ti snídani.

DR. HARTMAN: (k dr. Brown) Není skvělá?

[Dr. Hartman zamává šokovanému dr. Brownovi a následuje Ninu do domu.]

[Ordinace dr. Hartmana – Edna utírá prach v čekárně. Vejdou dr. Abbott a Thurman. Je 9:43.]

DR. ABBOTT: Dobré ráno, matko. Pamatuješ na Thurmana?

EDNA: Ať prodáváte cokoli, nemám zájem.

DR. ABBOTT: Obávám se, že máme problém. Zdá se, že Louisa včera opomněla správně nastavit termostat. Utrpěli jsme menší trhlinu.

EDNA: Trubky zamrzly a praskly, co?

DR. ABBOTT: Jo.

EDNA: Jak je to zlý?

[Thurman zvedne nohu, aby naznačil, kam až sahala voda. Thurman a Edna se zasmějí.]

DR. ABBOTT: Uniká mi, co je na tom směšného.

EDNA: To tobě vždycky. Chudák Louisa, všechny ty sesterské zkoušky a stejně se pořád ještě nenaučila dávat pozor na mráz.

[Edna obejde pult a sedne si ke svému stolu.]

DR. ABBOTT: Ujišťuji tě, že to nebyl její nápad umístit ordinaci do 90 let starého nádraží. Nicméně, doufal jsem, že bych mohl využít vaše zařízení.

EDNA: Já ti nevím, Juniore. Máme vlastní pacienty a nechci, abys mi je vyplašil, nebo se mi pletl pod nohy.

DR. ABBOTT: Pokusím se být neviditelný.

EDNA: To ty neumíš. A kromě toho tu mám systém a nechci, aby ses čehokoli dotýkal. Zásoby na vyšetřovně 1 jsou tabu, a jestli tě nachytám blízko pořadačů, zmaluju ti zadek.

DR. ABBOTT: Pro lásku boží, zapomeň na to. Poradím si jinak.

[Dr. Abbott chce odejít, když vejde dr. Hartman.]

DR. HARTMAN: Ale, ale. Kam ten spěch?

DR. ABBOTT: Chtěl jsem si na jednu rychlou procedůru vypůjčit vaši ordinaci, ale změnil jsem názor, za ty potíže to nestojí.

DR. HARTMAN: Nemáte dnes kde pracovat? Žádný problém. Máme spoustu místa. Moc toho dnes nemám. A vlastníte to tady přece vy.

DR. ABBOTT: To máte pravdu, možná byste s tím ale měl obeznámit i támhle Attilu.

DR. HARTMAN: No tak, Hale. Trvám na tom. Co říkáte?

DR. ABBOTT: No, děkuji, doktore. Rád vidím, že tu někdo rozumí pojmu kolegiální výpomoc.

EDNA: Dám si na tebe pozor.

[Střední škola – Hannah vejde na záchodky. Amy jí zatáhne do kabinky. Je 9:49.]

HANNAH: Amy?

AMY: Pššt. Pššt.

HANNAH: Není mi to příjemný.

AMY: Pamatuješ, jak jsi mi říkala, že si nikdy neužiješ žádnou zábavu?

HANNAH: Ne.

AMY: Že je tvůj život jen nudná řada nudných událostí přerušená občasným dramatem kolem Katie nebo hádkou při tělocviku? No, to se teď změní, Hannah. Unáším tě.

HANNAH: Cože mě?

AMY: Jo. Vezmem město útokem. Zmizíme jako dým.

HANNAH: Ale já mám písemku z Americký historie.

AMY: Tak si ji nahradíš.

HANNAH: Ne, pan Grinali to nedovoluje a tyhle písemky tvoří asi 50% známky, takže nemůžu...

[Amy otevře dveře od kabinky a vytáhne Hannah ven.]

AMY: Pojď, vezmem tvý věci.

HANNAH: Amy? Nevyčůrala jsem se.

[Dům Brownových – Dr. Brown sedí na posteli a Amanda stojí ve dveřích koupelny jen v tričku. Je 10:05.]

DR. BROWN: Pořád musím myslet na Jakea a Ninu. Věděla jsi, že jsou spolu?

AMANDA: Něco jsem zaslechla. Padnou k sobě.

DR. BROWN: Vážně? Vždyť se k ní vůbec nehodí.

AMANDA: Atraktivní okouzlující svobodný doktor, jo, měla by okamžitě vycouvat.

DR. BROWN: Tak to nemyslím. Já mám Jakea rád. Všichni ho mají rádi. To jen, že se pořád culí.

AMANDA: Jo, to se ženám líbí.

DR. BROWN: Nina potřebuje někoho, já nevím, skutečnějšího.

AMANDA: Není skutečný?

DR. BROWN: Vůbec se k sobě nehodí, ale co já vím.

AMANDA: Moc ne. Rajcuje mě to.

[Dr. Brown nereaguje.]

AMANDA: Fajn, co se to tu děje? Dělám vtipy a ty nic. A dávala jsem si nejdelší sprchu na světě a ty jsi za mnou nepřišel. Není ti něco?

DR. BROWN: Měli jsme jít k tobě.

AMANDA: Nina mě viděla vejít do domu, co?

DR. BROWN: Ummhmmm. Promiň, zaskočilo mě to. Byla, no, řekněme, že má velmi pevný názor.

AMANDA: Sakra.

DR. BROWN: Nemyslím, že něco řekne.

AMANDA: To je mi jedno. Vidím to takhle.

[Amanda si přisedne k dr. Brownovi na postel.]

AMANDA: Lidi se na nás můžou dívat. Můžou si říkat, co chtějí, můžou předpokládat nejhorší. Že je to nějaká pikantní aférka, o které se dá drbat, ale nevědí, o co tady ve skutečnosti jde.

DR. BROWN: Já vím, že ne, ale...

AMANDA: Ale nic. Nenechám se odsuzovat lidmi, kteří nevědí, jak můj život v posledních pěti letech vypadal.

DR. BROWN: Souhlasím. Ale není to lehké.

AMANDA: Pokud lidi mají problémy, je to jejich věc. Nezničí nám to.

[Usmějí se na sebe.]

AMANDA: Tenhle den je přesně to, co jsme potřebovali. Začněme už.

[Amanda políbí dr. Browna a pak zamíří zpěv do koupelny.]

[Ephramovo auto – Ephram, Amy a Hannah jedou po Main Street. Hannah sedí na zadním sedadle a má na hlavě Ephramovu novou čepici. Je 11:20.]

HANNAH: Mohli bychom jít na kuželky.

AMY: Zamítá se.

HANNAH: A co železniční muzeum?

EPHRAM: Prosím tě, sundej tu čepici. Děsíš mě.

[Hannah si sundá čepici.]

HANNAH: Promiň.

[Ephram zabočí vlevo.]

AMY: Co to děláš? Tam nemůžeme. Někdo nás uvidí.

EPHRAM: A kam pojedeme? V tomhle městě jsme už všude byli dvakrát.

HANNAH: Co je to?

[Hannah spatří, jak Louisa před ordinací vysouší losí hlavu.]

EPHRAM: Je to děs. Kdybychom byli v New Yorku, mohli bychom jít do Chelsea Piers, nebo třeba zajet do Village.

AMY: Nejsme tam, tak sklapni.

EPHRAM: Jít do parku, omrknout tamní týpky.

HANNAH: Vždycky mě můžete odvézt zpátky do školy.

AMY a EPHRAM: Ne!

HANNAH: Bezva, unesená párkem škarohlídů.

AMY: To on se hádá.

EPHRAM: Já se nehádám, mně tečou nervy. Je skoro poledne a my jsme pořád v tom zatraceným autě.

HANNAH: Vím, kdo by věděl, co dělat.

[Kancelář – Bright sedí u svého stolu. Je 11:34. Dostane email. Otevře ho. Na obrazovce se objeví fotka Ephram a Amy se vzkazem.]

BRIGHT: (čte email) Kuk.

[Bright vzhlédne a spatří, jak k němu jde jeho šéf, pan Perch, a Hannah, která vypadá zničeně.]

HANNAH: Pan Rolnička. Došlo ke strašné nehodě. Couvala jsem z vaší příjezdové cesty a naskočil Jack Johnson, tak jsem se podívala na rádio a... ani jsem ho neviděla. Moc mě to mrzí.

BRIGHT: Panebože.

PAN PERCH: Jestli potřebuješ odejít, Lena to za tebe vezme.

BRIGHT: Jo. Jo, to by bylo skvělé. Děkuji vám, pane Perch. Jste dobrý člověk.

[Bright si vezme kabát a smutně se spolu s Hannah vydají z kanceláře.]

[Chodba – Bright a Hannah jdou k výtahu.]

BRIGHT: Pan Rolnička?

[Výtah se otevře a tam je Jillian.]

JILLIAN: Ahoj, krasavče. Jdeš na oběd?

BRIGHT: Ne, na pohřeb. Rodinný přítel. Asi se nevrátím, takže...

JILLIAN: To je mi líto. Chceš to večer zrušit?

BRIGHT: Večer? Ne, to pořád platí. Zavolej mi.

JILLIAN: Spolehni se.

[Jillian pokračuje v chůzi a Bright a Hannah nastoupí do výtahu.]

[Ordinace dr. Hartmana – Dr. Abbott vejde do čekárny. Je 14:58.]

EDNA: Zapomněl ses podepsat.

DR. ABBOTT: To určitě ne.

EDNA: 3.stránka. Laboratorní řád. A nepotřebovala jsem na to počítač.

[Dr. Abbott vyndá propisku a podepíše se. Dr. Hartman si vezme kabát a chystá se odejít.]

DR. HARTMAN: Tak já mizím.

EDNA: Stát. Vy mě tu s ním necháte?

DR. HARTMAN: Jo, prospěje vám to, Edno. Člověku se moc času na děti nedostává.

EDNA: Ne, když o něj nemá zájem.

DR. HARTMAN: Jste kouzelná. Užijte si to, Hale.

DR. ABBOTT: Jo.

DR. HARTMAN: Přeji vám krásný víkend.

[Dr. Hartman se usměje a odejde.]

DR. ABBOTT: Přijde v 10, odejde ve 3. Doufám, že se z té tvrdé práce nehroutíte.

EDNA: Jenom žárlíš. Vede si skvěle.

DR. ABBOTT: To je snadné, když nemá žádné pacienty.

EDNA: A já pro tebe nemám žádnou trpělivost.

DR. ABBOTT: Klid, matko, jakmile skončím s paní Ewingovou a její lupénkou, zmizím odtud rychlostí blesku.

[Objeví se matka s nemocným dítětem.]

PANÍ LACEYOVÁ: Zdravím. Promiňte, že vyrušuji, ale s Jacksonem něco je. Šel na narozeninovou oslavu a před hodinou mu ještě nic nebylo, teď říká, že ho bolí břicho.

DR. ABBOTT: Co tě trápí, synku?

[Kluk pozvrací dr. Abbottovi boty.]

DR. ABBOTT: Tak to jsou dnes už druhé.

[Dr. Abbott vzhlédne a vidí, že do čekárny přicházejí další rodiče s dětmi.]

PANÍ LACEYOVÁ: Byla to velká oslava.

[Dr. Abbott vypadá, jako by se dostal do pekla.]

[Lázeň - Dr. Brown a Amanda si užívají v lázni. Je 15:06.]

AMANDA: Byl jsi někde ve Vermontu?

DR. BROWN: V tom státě?

AMANDA: Ummhmm.

DR. BROWN: Nemyslím. Ne.

AMANDA: Je úžasný. Bratr se ženou tam loni byli. Máma mi ukazovala fotky. Bydleli v malém penziónu ve městečku jménem Manchester. Měli vlastní krb, obrovskou postel. Bylo to tam moc útulné a romantické.

DR. BROWN: To zní hezky.

AMANDA: To jsem si taky pomyslela. Tak jsem tam zavolala. Sezóna začíná až příští měsíc, kdy naťuknou stromy kvůli sirupu, takže jsem nám mohla zarezervovat příští víkend. Taky mě napadlo, že když jsem nejala na Havaj, tak tohle bude moje dovolená.

DR. BROWN: Chceš, abychom spolu na příští víkend odjeli?

AMANDA: Ummhmm. Vím, že je to narychlo, ale není to nic komplikovaného. Jenom letadlem do Montrealu a pak kousek autem. Užijeme si. Mohli bychom si i vypůjčit džíp.

[Dr. Brown přemýšlí.]

AMANDA: Co je?

DR. BROWN: Nic. Je to velký krok - společný výlet. Teoreticky jsem pro, ale co bych řekl dětem nebo Haroldovi?

AMANDA: Řekni jim, že jedeš na dovolenou.

[Dr. Brown si povzdechne.]

AMANDA: Nebo na to zapomeň.

DR. BROWN: Ne, promiň. Ne…

AMANDA: Ne, zapomeń na to. Je to jedno. Očividně se ti nechce. Nebudu tě přesvědčovat.

DR. BROWN: Kdy se to stalo?

AMANDA: A co?

DR. BROWN: Říkáš o nás matce a plánuješ dovolenou. Já nevím, jako bys zapomněla na naši situaci. Pořád jsi vdaná a já jsem...

AMANDA: Jsem si toho plně vědomá, pitomče.

DR. BROWN: Tak chápeš, o čem mluvím?

AMANDA: Samozřejmě, že chápu. Když jsi říkal, že se bojíš, že nás budou lidi odsuzovat, lhal jsi. Pravda je, že to ty nás odsuzuješ. Pořád v tom vidíš něco, za co se má člověk stydět.

DR. BROWN: To není pravda. Nemůžu si pomoct, cítím se provinile.

AMANDA: Nejde o provinilost, Andy. To ta tvá dominance. To u tebe převládá. Nezvládnu to. Nechci být tvé malé špinavé tajemství.

DR. BROWN: A co chceš?

AMANDA: Víc, Andy. Chci víc.

[Amanda vstane a rozzlobená odejde.]

[Hannah, Amy, Ephram a Bright jdou sněhem. Je 15:29.]

EPHRAM: Kéž by mi bylo 21. To bychom si mohli užít. Jít do baru a zahrát si kulečník.

AMY: Myslela jsem, že jste do baru šli za Madison.

EPHRAM: Zaprvý, nebyl to bar, byla to kavárna. Zadruhý, nebyla tam. Jasný?

AMY: Díky za přehled faktů.

HANNAH: Lidi, mám z vás migrénu.

BRIGHT: Nápodobně. Nechápejte mě špatně, zbožňuju šílenství, ale váš problém je, že v tom šílenstvý nemáte systém. Chození za školu je vážná věc, nic pro amatéry, zelenáči.

EPHRAM: Nevidím, že bys sršel skvělými nápady, zálesáku.

BRIGHT: Neposmívej se, hošánku, protože jsem nadhodil poker, wurleyball a ledního medvěda. Všechno jste zamítli.

AMY: Neskončím do jezera, když mrzne, Brighte.

BRIGHT: Dobrá, je 15:30. Mám přesně 2 hodiny, než vyzvednu Jillian.

EPHRAM: Není bratříčkování s kolegyní zakázaný?

BRIGHT: Nevím, co jsi právě řek, ale s bratrama to nemá nic společnýho.

HANNAH: Mohli bychom jít rybařit na led.

BRIGHT: To beru.

HANNAH: Jo, když jsem byla malá, s tátou jsme tam chodili pořád. V Minnesotě, kde bydlíme, je spousta jezer, a měli jsme vlastní chatku s postelí a kamny. Dělával horkou čokoládu se skořicí. Milovala jsem to.

BRIGHT: Vaši ti chybí, co? Jak dlouhu jsou už v Číně?

EPHRAM: V Hong Kongu.

HANNAH: Oni vlastně nejsou v Hong Kongu. Jsou pořád v Minnesotě.

AMY: Hannah?

HANNAH: Táta je nemocný. Od mých osmy má Huntingtonovu chorobu a teď už je to moc zlé, tak mě poslali sem, abych u toho nemusela být až do konce.

EPHRAM: Tvůj táta umírá?

[Všichni ztichnou.]

HANNAH: (přikývne) Je to onemocnění mozku, tak trvá dlouho než... Každý týden mu píšu. Nemůže si to přečíst, ale dává mi to lepší pocit, že jsme spojení.

EPHRAM: Proč jsi nám to neřekla dřív?

HANNAH: Nevím, asi jsem nechtěla všechny omráčit hned na začátku. Ale teď mě napadlo...

[Bright přijde k Hannah a obejme ji.]

BRIGHT: Moc mě to mrzí.

HANNAH: Promiň, to jsem nechtěla.

[Hannah s pláčem odběhne. Amy běží za ní.]

AMY: Hannah.

[Dům Niny – Nina připravuje v kuchyni jídlo. Vejde dr. Hartman. Je 16:15.]

DR. HARTMAN: Nevím, co vaříš, ale voní to úžasně.

[Dr. Hartman krátce políbí Ninu na tvář.]

NINA: Jen polévku, žádná věda.

DR. HARTMAN: Mohu s něčím pomoct?

NINA: Ne, to je dobré.

DR. HARTMAN: Jsi v pořádku?

NINA: Jo. V pohodě.

DR. HARTMAN: Měl jsem nejdřív zavolat, viď? Jsem v tom nový, takže jestli mi ušla nějaká rodinná rutina, prostě mi to řekni.

NINA: Ne, všechno v pořádku. V pohodě.

DR. HARTMAN: Ale ty nejsi v pohodě. Pořád jde o tu záležitost s Andym? Povíš mi o tom?

NINA: Nemůžu. Věř mi, nechceš to vědět. Ani já to nechci vědět.

DR. HARTMAN: No, víš co se říká: "Dobré ploty dělají dobré sousedy."

NINA: Na světě není dost vysoký plot, aby ho zadržel. Ne, když tě chce soudit nebo ti říkat co se životem, ale když přijde na něj, všechno je jinak. Na Andyho Browna se pravidla nevstahují. To musí být zatraceně fajn.

[Nina začne krájet zeleninu energičtěji.]

DR. HARTMAN: Ten nůž ti budu muset za chvíli vzít.

[Dr. Hartman ji sleduje a pak mu to dojde.]

DR. HARTMAN: Je to on, že jo?

NINA: Kdo jako?

DR. HARTMAN: Andy je ten chlap ze střední. Ten, ke kterýmu chováš city.

[Nina přestane krájet a podívá se na dr. Hartmana. Vezme zeleninu a hodí ji do hrnce.]

DR. HARTMAN: Proč jsi mi to neřekla?

NINA: Není co.

DR. HARTMAN: No, to by mě nenapadlo.

NINA: Co to znamená?

DR. HARTMAN: Nic. Ne, myslím, že Andy je skvělý. To jen... je chirurg. Ti mají velká ega. Mají tendenci stavět se na první místo a mě nenapadlo, že by tě mohl přitahovat někdo takový.

NINA: Nepřitahuje.

[Dr. Hartman na ni jen hledí.]

DR. HARTMAN: Asi bych měl jít.

[Dr. Hartman si vezme svůj kabát.]

NINA: Promiň. Omlouvám se. Vylévám si to na tobě a není to tvá vina. To má. Nejsem nadšená, jak jsem se ráno chovala, a měla bych být schopná tam zajít a omluvit se, ale z nějakého důvodu nemůžu.

DR. HARTMAN: Řídím se tímhle. Nikdy nechoďte do postele naštvaní. Zůstaňte vzhůru a pohádejte se. Ať tě trápí cokoli, musíš si s ním o tom promluvit. S omluvou, nebo bez omluvy. Není zdravé to v sobě takhle dusit. A co je důležitější, narušuje to mé chvíle s tebou.

[Dr. Hartman za ni přijde a aobejme ji.]

NINA: Polévka už bude.

DR. HARTMAN: Takže ten světoznámý lékař, co bydlí padesát metrů od tvých dveří, měl bych se bát?

NINA: Ne, pokud nejsi typ, který se pořád staví na první místo.

DR. HARTMAN: Žertuješ? Já se rozdávám.

[Dr. Hartman si otočí Ninu k sobě.]

DR. HARTMAN: Jestli chceš, dokážu ti to.

[Políbí se.]

[Veřejné záchodky – Amy klepe na dveře. Hannah je uvnitř. Je 16:43.]

AMY: Hannah, pusť mě dovnitř.

HANNAH: (uvnitř) Jsem v pořádku, Amy.

AMY: Nejsi v pořádku. Brečíš. Slyším, jak vzlykáš. Nehnu se odtud, dokud mě nepustíš dovnitř.

[Hannah otevře dveře a Amy vejde dovnitř.]

AMY: Panebože, tady je to ale hnusný.

HANNAH: Radši se ničeho nedotýkej.

AMY: Jsi v pořádku?

HANNAH: Ne. Jsem strašná, zlá, zkažená osoba, která si nezaslouží lásku.

AMY: To je pravda.

HANNAH: Ne, myslím to vážně. Nevěřím, co jsem právě udělala. Jak se na mě vůbec můžeš podívat?

AMY: Hannah, držela jsi to v sobě dlouho. Jen jsi to ze sebe dostala. Jen jsi řekla pravdu.

HANNAH: Jo, ale ze špatnýho důvodu. Zahrála jsem na city a bylo to manipulativní a nesnáším se za to.

AMY: Nikdo neví, proč jsi to řekla.

HANNAH: Ale jo, já to vím. Protože jsem chtěla, aby mě Bright litoval.

AMY: Jo, ale já si nemyslím, že je možný Brighta zmanipulovat. Stejně si dělá, co chce.

HANNAH: Nesnáším, jak kvůli všem těm holkám žárlím. Vím, že se na mě nikdy nebude dívat tak, jako na ně, takže mám pocit, že se k němu musím dostat jinak, ale tohle bylo prostě špatný. Mám pocit, že bych měla jít do kostela a dát si pár Zdrávas Maria.

AMY: To se klukům bude líbit. Vážně, Hannah, jsi skvělejší než všechny ty holky dohromady. Žárlivost je nesmyslná emoce. Nic než ztráta energie.

HANNAH: Vážně? Takže jsi nikdy nežárlila na Madison?

AMY: To je jiný. Je to bývalka.

HANNAH: Máš pravdu, je to jiný, protože nemáš proč žárlit, Ephram je tvůj kluk a je do tebe dočista zblázněný.

AMY: Jo, proto jsme strávili půl den hádáním.

HANNAH: To proto, že se na tom zpoloviny sama podílíš.

AMY: Hannah, i kdyby to byla pravda, to nemáš říkat.

HANNAH: Vím, že teoreticky jsi Ephramovi to s Madison odpustila, ale budeš mu muset skutečně odpustit. Protože jestli ne, tak vás tahle pasivně agresivní záležitost skutečně rozdělí a já vím, že to nechceš, Amy.

AMY: Myslela jsem, že jsem já měla pomoct tobě.

HANNAH: Otočila jsem to. Jsem mazaná.

AMY: Pojď sem.

[Obejmou se.]

[Ordinace dr. Hartmana – Edna a dr. Abbott mají plné ruce práce s čekárnou plnou dětí. Je 16:46.]

DR. ABBOTT: Matko?

EDNA: Dobrá, vojíni, poslouchejte. Čeká vás věc zvaná diferenciální diagnostika. Ve Vietnamu mi to fungovalo. Jestli je to dost dobré pro mariňáky, je to dobré i pro vás. Teď mi řeknete, jakým koncem to jde. Růžová je dolejšek, žlutá pro hořejšek. Jsme si jistí, že jde o otravu jídlem, chceme jen vědět jakou.

[Edna začne obcházet děti.]

EDNA: Zaručeně růžová. A zaručeně žlutá.

[Ze záchodků vyjde matka s nemocným dítětem.]

PANÍ LACEYOVÁ: Je volno.

DR. ABBOTT: Jděte. Jděte. Matko, docházejí nám nádoby.

[Dr. Abbott podá dítěti koš, právě když začne zvracet.]

DR. ABBOTT: A podle mě je to určitě stafylokok. Viděl jsem spoustu kousků Bostonského krémového dortu.

[Dr. Abbott pohlédne do koše.]

EDNA: Jestli je to stafylokok, musíme těmhle kovbojům dodat tekutiny. Zkus najít pedialyt.

DR. ABBOTT: Pedialyt, mám ho.

[Dr. Abbott ho Edně podá.]

EDNA (k dítěti): Dáme ti vypít medicínu, bude ti chutnat.

[Kuchyně Brownových – Dr. Brown dělá sušenky a ve dveřích se objeví Nina. Je 17:01.]

NINA: Ahoj.

DR. BROWN: Ahoj.

[Nina přijde blíž.]

DR. BROWN: Obvykle, když se přijdu omluvit, rád to dělám bez okolků. Rychleji se tak dostaneme k sušenkám. A když na to přijde, dám tyhle do trouby

[Dr. Brown začne dávat sušenky do trouby.]

NINA: Ne, nedávej. Nemůžu zůstat.

DR. BROWN: Přijde ti Jake?

NINA: Už je tam, ale to... chci se omluvit za to křičení předtím.

DR. BROWN: To je v pořádku. Věci řečené před kávou se nepočítají.

NINA: Ale nejsem si jistá, jestli mě mrzí, co jsem řekla.

DR. BROWN: Takže je to omluva neomluva?

NINA: Nevím, co to je.

[Dr. Brown na ni jen hledí.]

NINA: Celý den jsem přemýšlela, jestli sem jít. Poslední, co ode mě potřebuješ, je přednáška, ale jsi můj nejlepší přítel. A když mám pocit, že pro tebe mám radu, neměla bych se o ní s tebou podělit?

DR. BROWN: Rada zní fajn, ale mohla bys vynechat tu přednášku, těch mám dost od dětí.

NINA: Myslím, že máš vážný problém, Andy. Nemyslím přímo Amandu. Myslím obecně. Přemýšlel jsi někdy o tom, co jsi po smrti Julie dělal? Co se vztahů týče?

DR. BROWN: Nejsem si jistý, jestli rozumím otázce.

NINA: Připadá mi, že vyhledáváš nedostupné ženy. Dr. Trottová, o které jsi věděl, že nezůstane na jednom místě. Linda a teď někdo s manželem. Jako bys navazoval jen vztahy, o kterých víš, že nemají budoucnost.

DR. BROWN: Nevěděl jsem, že je Linda nemocná. Zpočátku ne.

NINA: Věděl jsi, že je Amanda vdaná. Nechci se hádat. Snažím se ti jako kamarádka říct, že se nad sebou musíš zamyslet. Zamysli se nad tím, co děláš, a proč to děláš, nebo bys mohl skončit navždy sám.

DR. BROWN: Jo. Možná mám být sám.

NINA: Co?

DR. BROWN: Většina lidí nemá takové štěstí jako já s Julií. A zvoral jsem to, tak si možná zasloužím být sám.

NINA: Tomu nevěřím a ty taky ne.

DR. BROWN: Nevím. Byl jsem hodně špatný manžel.

NINA: Jo, a jsi taky strašný otec, ale poradil sis. Lidé se mění, Andy, pořád a zasloužíš si být šťastný, a jestli si v tom sám sobě bráníš, no, promiň, to tě nemůže nechat dělat.

DR. BROWN: Ne.

NINA: Ne. A nemusíš se trestat. Byl jsi vytrestán dost. Zamiluj se do někoho, kdo ti může lásku oplatit. Tak, jak si zasloužíš být milován.

[Dr. Brown nabídne Nině sušenku. Začnou jíst sušenky.]

[Bright dělá sněhovou kouli a Ephram sedí na nějaké plošině. Je 17:08.]

BRIGHT: Nechápu, proč by ji rodiče posílali pryč. Kdyby mi umíral táta, chtěl bych tam být.

EPHRAM: Nejspíš. Nevím, možná ne.

BRIGHT: Jo, já taky nevím, kámo. Sakra.

[Bright se posadí vedle Ephrama.]

EPHRAM: Není v tom žádná naděje. Zůstane a uvidí tátu zemřít strašnou smrtí. Odjede a po celý život ji bude provázet vina. Blbý tak i tak.

BRIGHT: Hannah nepotřebuje, abysme ji litovali, takže...

EPHRAM: Život je pes. Nikdy mě to nepřestane udivovat.

BRIGHT: Neblbni. Jestli si podřežeš zápěstí, dej mi nejdřív vědět, jo?

EPHRAM: Ne, vážně. Vem si to. Vem si nás tři. Mě a mou mámu. Vás a Colina. Teď Hannah. Tragédie je jediný, co máme společný. Je to hlavní důvod, proč se kamarádíme.

BRIGHT: No a? Alespoň jsme našli jeden druhýho. Jsme přátelé.

EPHRAM: Ale máme zničený životy. Jsme mnohem starší, než se píše v našich řidičácích. Většina děcek našeho věku nemusí procházet tím, co my. Proto většina děcek našeho věku ví, co se dnem za školou.

[Ephram vstane a rozejde se k autu.]

BRIGHT: Ve svý době jsem si věděl se dny za školou rady. A zvládnul bych to i dneska, kdybyste mě nechali.

[Bright vstane a jde za Ephramem.]

BRIGHT: Pravda je, Ephrame, že je naděje. Jen ji nevidíš. Myslím, že to je část tvýho problému.

EPHRAM: Díky, dr. Phile.

BRIGHT: Ne, vážně, hned první den jsi tu potkal Amy. Protože jsi v oblacích, jsi do ní zamilovaný, odvádí to tvou mysl od toho, co by pravděpodobně byl pekelný rok.

[Ephram se posadí na kapotu auta.]

EPHRAM: Nebyl jsem v oblacích.

BRIGHT: A díky tomu, čím sis prošel kvůli mámě, jsi byl schopen pomoct jí - Amy - s Colinem a teď se Hannah čirou náhodu přistěhovala vedle tebe. Kámo, my jí můžeme pomoct. Jestli to není štěstí, tak nevím co.

EPHRAM: Myslíš si, že máme štěstí?

BRIGHT: Sakra jo, myslím. Jo. Myslím, že máme štěstí. A taky si myslím, že jsme mladí. Nemusíš si tak cítit pořád, ale jsi. Takže když se chceš pobavit, zvedni se a něco s tím udělej.

EPHRAM: Dobře, přístě to bude lepší.

BRIGHT: Na to kašli, máme ještě spoustu času teď.

EPHRAM: Je pět. Je moc pozdě.

BRIGHT: To určitě. Nastup do auta.

[Bright se vydá k dveřím řidiče.]

EPHRAM: A co holky?

[Bright zatroubí na holky a Ephram obejde auto na stranu spolujezdce.]

[Ordinace dr. Hartmana – Dr. Abbott a Edna vypadají vyčerapně. Dr. Abbott se dívá v čekárně na televizi. Edna je za svým stolem. Je 18:15.]

DR. ABBOTT: Musím říct, že ten nápad s videem byl brilantní. Fungovalo to jako kouzlo. Kdysi jsem ten film miloval.

EDNA: Já vím. Snažil ses přidělat křídla na vagón, vzpomínáš? Zničil jsi pěknou řádku deštníků.

DR. ABBOTT: Asi už bych měl jít.

EDNA: Máš čas, koupím ti drink.

DR. ABBOTT: To zní dobře, ale nemylsím, že mám energii někam jít.

[Dr. Abbott vstane a vypne televizi. Edna vstane do stolu a zamíří dozadu.]

EDNA: To ani nemusíš.

[Dr. Abbott následuje Ednu dozadu. Edna začne otvírat skrýš.]

DR. ABBOTT: Měl bych opravit ty praskliny ve stropě. Déšť. Co to? Co to děláš? Matko?

[Edna vytáhne láhev a dvě sklenice.]

EDNA: Přesně tam, kde ji ten starý blázen nechal.

DR. ABBOTT: To je tátova láhev?

[Edna podá dr. Abbottovi láhev.]

EDNA: Vždycky si potřpěl na trochu sladu.

DR. ABBOTT: Jak dlouho tam byla?

EDNA: Asi dvacet let, hádám. Schovával si ji pro naléhavé případy a zvláštní příležitosti. Dnes máme obojí.

[Edna podá dr. Abbottovi sklenici. Dr. Abbott jim nelije.]

EDNA: Na biftek, když máš hlad, whiskey, když máš žízeň, na všechny holky, který poznáš, a nebe, až umřeš. Na zdraví.

[Přiťuknou si a napijí se.]

DR. ABBOTT: Zdá se to jako v jiném životě, co? My dva tady spolu. Táta štěkající příkazy. Pamatuješ, jak jsem byl zpočátku vyděšený?

EDNA: Zaboha jsi nemohl zavést infuzi. Nebo nabrat krev.

DR. ABBOTT: S jehlami jsem se nikdy necítil dobře.

EDNA: Co jsem ti říkala? Poklepat...

DR. ABBOTT: A zabodnout. Vzpomínám si. Měl ajsi se mnou velkou trpělivost. Oba jste měli. Kdysi jsme byli dobrý tým. Ty a já.

EDNA: Jo. To byli.

DR. ABBOTT: Díky, že jsi tu se mnou dnes byla, matko.

EDNA: Nic jiného nepřipadalo v úvahu, Juniore.

[V tichosti popíjejí.]

[Dům Hayesových – Amanda je v kuchyni. Ozve se zaklepání na dveře. Je 18:39.]

AMANDA: Je otevřeno.

[Dr. Brown vejde dál s taškou v ruce.]

DR. BROWN: Ahoj.

AMANDA: Ahoj.

DR. BROWN: Přemýšlel jsem.

AMANDA: Byla to jen otázka času. (přemýšlí) Promiň, nejsem v tom dobrá.

[Dr. Brown k ní přistoupí.]

DR. BROWN: A v čem?

AMANDA: Sama jsem přemýšlela. A zaprvý musím říct, že nazvat tě pitomcem bylo nezdvořilé. Mrzí mě to. Ale víc mě to mrzí, protože jsi měl pravdu a já se mýlila a to nesnáším.

DR. BROWN: V čem jsem měl pravdu?

AMANDA: Jsem vdaná žena. A nechovala jsem se tak. John je už několik týdnů mimo domov.

DR. BROWN: Cítíš se svobodná.

AMANDA: Volná, jo. Je k tomu třeba jen návrat do tohohle domu. Rampa pro vozík a všechny Johnovy léky ve skříňce v koupelně a najednou je realita...

DR. BROWN: Nechci tě přestat vídat.

AMANDA: Cože?

DR. BROWN: Sám jsem přemýšlel. No, ne úplně sám. Měl jsme pomoc od dotěrné sousedky, ale důležité je, že jsem si uvědomil, co chci.

[Dr. Brown přistoupí k Amandě.]

DR. BROWN: Chci tebe, Amando. Chci s tebou být a chci to teď. A jestli máme nějakou budoucnost, chci ji rovněž. Chci, cokoli můžeme mít. Cokoli vidíš, chci to vidět taky.

AMANDA: Uvědomuješ si, že jsi to právě úplně obrátil?

DR. BROWN: Chci do toho skočit.

AMANDA: Takže dnešek byl úplná ztráta času.

DR. BROWN: Ne. Ne. Ne. Ne. Ne, nebyl. Přemýšlela jsi správně. Myslím. Dostala ses na tuhle úroveň. (ukáže rukou nad hlavu) A já byl o něco níž na téhle úrovni. (ukáže druhou rukou níže) A pak tě to přemýšlení posunulo do tohohle bodu. (dá první ruku o něco níže) A mé přemýšlení sem. (teď má obě druce ve stejné výšce) A tak...

AMANDA: Setkáváme se uprostřed.

DR. BROWN: Je to zázrak.

AMANDA: Co bude s palačinkami?

DR. BROWN: Vlastně... protože jsem odmítl tvůj nápad vzít mě do Vermontu, napadlo mě, že ho přinesu s sebou.

[Dr. Brown vyndá láhev javorového sirupu.]

DR. BROWN: A máme tady...

AMANDA: Ummm.

DR. BROWN: Vermontský prvotřídní javorový sirup z malé farmy z městečka jménem Manchester.

AMANDA: To tedy není.

DR. BROWN: Byl by, kdybychom tu měli pořádný obchod.

[Obejmou se.]

[Kopec – Ephram sedí na bobech, Bright je za ním a Hannah a Amy je stranou sledují.]

EPHRAM: Víš co, nejedu.

[Ephram chce vstát, ale Bright mu to nedovolí.]

BRIGHT: Ale jedeš. Jdeme na to. Připraven?

EPHRAM: Jak se to řídí?

BRIGHT: S tím si nemusíš dělat starosti. Raz. Dva.

EPHRAM: Narazím do tvýho auta.

BRIGHT: Tři.

[Bright do Ephrama strčí a Ephram se rozjede z kopce. Amy a Hannah se smějí. Pak Bright naskočí po břiše na boby a rovněž se rozjede dolů. Ephram a Amy jdou společně dolů. Bright zvedne Hannah. Smějí se a užívají si. Když skončí, seběhnou na úpatí kopce, kde stojí jejich auta.]

HANNAH: To je taková švanda.

BRIGHT: Ephrame, kámo, když jsi narazil do toho auta, to byla taková prča.

EPHRAM: Jo, možná pro tebe.

[Brightovi zazvoní mobil. Vyndá ho z kapsy a pohlédne na něj.]

HANNAH: To je nejspíš Jillian.

BRIGHT: Jo.

HANNAH: Rychle, než to spadne do schránky.

BRIGHT: Můžu to vynechat. Do kina můžu jít vždycky. Ještě jedna jízda, mladá dámo?

HANNAH: Já?

BRIGHT: Kdo bude dřív nahoře, jestli se teda nebojíš.

HANNAH: Tvůj zoufalý pokus o obrácenou psychologii na mě neplatí, Brighte. Uvidíme se nahoře.

[Hannah se rozběhne a Bright běží za ní. Amy a Ephram je sledují.]

EPHRAM: Nebylo to tak zlý.

AMY: Já vím.

EPHRAM: Kdo by si pomyslel, že bobování bude taková sranda.

AMY: No, Bright. V tomhle je dobrý.

EPHRAM: Promiň, že jsem dneska kazil náladu.

AMY: Nekazil. Jenom jsi byl sám sebou. A jelikož tě miluju, tak mi to nevadí.

EPHRAM: Vážně? Pořád mě miluješ?

AMY: Divný, já vím.

[Usmějí se na sebe.]

AMY: Cítím se trochu blbě, že jsem z toho udělala hromadnou akci. Nikdy jsme nebyli sami. Nebo o samotě.

EPHRAM: No, nikdy není pozdě.

AMY: A co oni?

EPHRAM: Mají auto. My máme auto.

AMY: To je fakt.

[Ephram a Amy se vydají k autu.]

[Dům Niny – Hannah si ve svém pokoji píše deník. Je 22:40.]

HLAS HANNAH: Pátek, 28.ledna 2005. Milý táto, moc toho nenapíšu, jsem strašně unavená.

[Střih na Hannah a Brighta, jak jedou z kopce.]

HLAS HANNAH: Ale je úžasné, jak ty nejmenší drobnosti mohou všechno změnit. Vše, co asi musíš vědět, je, že dnešek byl dokonalý den.

[Bright a Hannah sedí na sáňkách a Bright je odstrčí.]

KONEC