Epizoda 3.09 - "Reflex"

[V minulých dílech. Dr. Brown a Amanda stojí na mostě.]

IRV (HLAS): V minulých dílech...

AMANDA: Určitě bylo fajn nebýt sám. Jako s Lindou.

DR. BROWN: Jak moc jste se vyptávala?

[Dr. Brown v domě Abbottových.]

DR. BROWN: Ephram a Amy se spolu vyspí.

DR. ABBOTT: Jak se to stalo?

DR. BROWN: Uklidněte se, Harolde. Přišel jsem sem, abychom...

DR. ABBOTT: Neříkejte mi, abych se uklidnil, Andy. Mou dceru se chystá zbavit panenství místní Sperminátor. Nemám být v klidu.

[Ephram a Amy jdou po ulici.]

EPHRAM: Chci, abys věděla, že jestli to uděláme (ukáže na výsledky testů), bude to pro mě taky velká věc. Nebudu to brát na lehkou váhu, protože tě neberu na lehkou váhu.

{Konec souhrnu minulých dílů}

[Autokino – Ephram a Amy se líbají v autě a přitom slyšíme, co si v duchu myslí.]

AMY (HLAS): Dřevění mi noha. Zkusím s ní trochu pohnout.

[Ephram ucítí, že se Amy pohne, a přeruší líbání.]

AMY: Promiň.

EPHRAM: Není ti nic?

AMY: Jo, ne. V pohodě. V pohodě.

EPHRAM: Určitě?

AMY: Hmm, hmm.

EPHRAM: Dobře.

[Znovu se začnou líbat.]

AMY (HLAS): Neměla jsem s ní hýbat.

EPHRAM (HLAS): Vyjeď po uchu. Vyjeď po uchu. Kdybych naklonil hlavu...

[Ephram se bouchne hlavou o střechu auta a přeruší líbání.]

AMY: Není ti nic?

EPHRAM: Jo, ne, svědilo mě to.

[Amy se opře v sedadle.]

AMY: Chceš popkorn?

EPHRAM: Jo. Mám pro něj skočit?

AMY: Ne. Ne. To je dobrý. Dojdu tam. Stejně potřebuju na vzduch.

EPHRAM (HLAS): Potřebuje na vzduch. Co to znamená?

AMY (HLAS): Proč jsem to říkala?

[Amy vystoupí z auta.]

EPHRAM: Sakra.

[Ephram se sám na sebe zlobí.]

[Amy se vrací k autu s popkornem.]

AMY: Terri? Terri?

[Amy zaklepe na okénko nějakého auta. Uvnitř auta se nějaká dvojice muchluje.]

AMY: To nic.

[Amy se vrátí k Ephramovi do auta.]

EPHRAM: Obří stonožka právě snědla toho doktora. Moc hezký.

AMY: Myslím, že Terri a Brian sexujou v autě jejích rodičů.

EPHRAM: Co? Kde? Tady?

AMY: Jo, o dvě auta dál.

EPHRAM: Páni. Fakt?

AMY: Nevím, jestli přímo sexujou, ale...

EPHRAM: Jo, pochybuju, že přímo sexujou. Oni...

AMY: Jo, já taky.

EPHRAM: Asi jenom...

AMY: Jo. Jo.

[Rozhostí se trapné ticho. Ephram a Amy se vyhýbají vzájemnému pohledu.]

EPHRAM (HLAS): Samozřejmě, že sexujou.

AMY (HLAS): Zaručeně sexujou. Neměla jsem mu to říkat, teď si bude myslet, že to taky chci.

EPHRAM (HLAS): Počkat, nebyl to signál?

AMY (HLAS): Ačkoli určitě ví, že bych nechtěla mít naše poprvé na veřejnosti v autě.

EPHRAM (HLAS): Určitě to byl signál. Asi jsem prošvihnul narážku.

AMY (HLAS): Ale tady se to asi dělá. Teda lidi to tu očividně dělají.

EPHRAM (HLAS): Když se na mě podívá, bude to znamení.

AMY (HLAS): Jak bychom vůbec mohli...?

[Amy pohlédne na Ephrama a ten rychle odvrátí zrak.]

EPHRAM (HLAS): Ne, to nebylo znamení.

AMY (HLAS): Zavírá pusu. To znamená, že nechce, abych ho líbala. Řeč těla je tak vypovídající. People v tom má úplnou pravdu.

EPHRAM (HLAS): (v duchu komentuje dění na plátně) Ta holka vypadá jako Jennifer Lopez. Nejsou příbuzné?

AMY (HLAS): Žařídil by mi táta předplatný? Asi jo.

EPHRAM (HLAS): Proč myslím na Jennifer Lopez?

[Ephram si odkašle a nabídne Amy limonádu.]

EPHRAM: Chceš...?

AMY: Jasně.

[Ephram podá Amy limonádu, usměje se a Amy se napije.]

EPHRAM (HLAS): To je strašný.

AMY (HLAS): To je děsný.

EPHRAM (HLAS): Fakt se dívá na film.

AMY (HLAS): Očividně ho zajímá film.

EPHRAM a AMY (HLAS): My si nikdy nezasexujeme.

{ÚVODNÍ TITULKY}

[Před školou - Dr. Brown se opírá o své auto a čeká, až Delia vyjde ze školy. Všimne si Amandy, která stojí u svého auta. Přijde k ní.]

DR. BROWN: Proč naše děti vždycky vycházejí ze školy až jako poslední?

AMANDA: Nespíš proto, že se Charlie rád muchluje u věšáků, až ostatní odejdou.

DR. BROWN: Tu vaši prořízlou pusu zbožňuji.

[Objeví se paní Baxworthová, a když spatří dr. Browna a Amandu, zastaví se.]

PANÍ BAXWORTHOVÁ: Dr. Browne, Amando, to je překvapení, že vás tu vidím.

DR. BROWN: Pokaždé, když se pokusím Delie zbavit, stejně si vždycky najde cestu domů.

PANÍ BAXWORTHOVÁ: Amando, chudinko, kde se stará o Johna, zatímco vás tu dr.Brown rozptyluje?

AMANDA: John ještě musí během těch pěti minut, co vyzvedávám Charlieho ze školy, spálit barák, takže...?

PANÍ BAXWORTHOVÁ: Budu se za vás modlit.

AMANDA: Momentálně sázím na vědu, ale stejně děkuji.

[Paní Baxworthová po té poznámce odejde.]

AMANDA: Nejsnadněji se sousedů zbavíte, když předstíráte neznaboha.

[Amanda spatří Charlieho a Deliu, kteří ruku v ruce vycházejí ze školy.]

AMANDA: Ahoj, mládeži.

[Charlie a Delia se pustí.]

AMANDA: Rozluč se se svou přítelkyní. [k dr. Brownovi] A my se uvidíme zítra, že?

DR. BROWN: Ve dvě.

[Teta Běta – Dr. Hartman si prohlíží jídelní lístek a Nina na něj zpoza pultu mluví.]

DR. HARTMAN: Není to skvělé? Dýňová polévka, dýňová zmrzlina - za jeden oběd doženu, co jsem za celý život zameškal.

NINA: Na 90210 nemají dýně?

DR. HARTMAN: V tomto množství ne. Zimy jsou tu neuvěřitelné. Je to poprvé v životě, kdy nemusím jet tři hodiny, abych spatřil sníh. Uvědomuješ si, v jaké kouzelné zemi žiješ?

NINA: Takže kluziště by tě asi porazilo?

DR. HARTMAN: To ne? Už je zamrzlé?

NINA: Je zima, Jakeu. Ještě mi po ranní sprše roztávají vlasy. Tenhle víkend je první bruslení. Je to tu velká věc. Děti krouží po ledu. Dospělí si dávají svařák. Dobré časy.

DR. HARTMAN: To zní skvěle.

NINA: A se Samem tam v sobotu jdeme. Měl bys jít taky.

[Dr. Hartman neodpoví.]

NINA: Co to říkám? Na sobotu už máš nejspíš rande nebo tak.

DR. HARTMAN: Ne. Ne. Ne. Je to jenom... o nic nejde.

NINA: Nemusíš to vysvětlovat. Můžeš randit, Jakeu. Máš randit.

DR. HARTMAN: Jo, já vím. Ale přijde mi trochu divné o tom s tebou mluvit.

NINA: To by nemělo. Být divné. Můžeš o tom se mnou mluvit nebo nemusíš. Je to na tobě.

[Dr. Hartman pohlédne na hodinky a vstane.]

DR. HARTMAN: Jéje. Paní Langdonová už na mě 15 minut čeká, takže...

NINA: Máš práci.

DR. HARTMAN: Měj se.

[Nina mu zamává na rozloučenou a dr. Hartman si vezme kabát a odejde.]

[Kuchyně Abbottových – Dr. Abbott a Hannah si u stolu prohlížejí fotoalbum, zatímco poněkud nerudná Amy myje nádobí a Rose ho uklízí.]

DR. ABBOTT: Tady si Amy staví svou slavnou polštářovou pevnost. Použila úplně všechny polštáře v domě. Když nebylo zbytí, vytrhla ti ho z pod hlavy. Pamatuješ se na to, srdíčko?

AMY: Ani ne.

DR. ABBOTT: Tady to vypadá skoro jako podkroví.

HANNAH: Panebože, to je jako dům na stromě, ale uvnitř.

DR. ABBOTT: To byl jeden z hlavních důvodů, proč jsme tu chatu koupili. Možná bychom ji prodávat neměli, Rose. Možná se tam jednou zase odvážíme zajet.

ROSE: Nevkročili jsme do ní od 1998, Harolde. Je na čase, aby si tam vzpomínky utvořila zase jiná rodina.

AMY: Já hlasuju pro prodej.

HANNAH: To je Bright v dětských papučích?

DR. ABBOTT: Ano, Bright byl jimi posedlý.

[Hannah se zasměje.]

DR. ABBOTT: A Amy zase nedala dopustit na plyšáky.

AMY: To stačí. Hannah, mohla bys jít se mnou nahoru? Musíme si promluvit.

[Amy si osuší ruce a vydá se z kuchyně.]

DR. ABBOTT: Budeme koukat na film.

HANNAH: Jo, co bude s filmem?

AMY: Můžou začít bez nás. Je to fakt důležitý.

[Odejdou z kuchyně. Dr. Abbott a Rose si dál prohlížejí fotoalbum.]

[Pokoj Amy – Amy a Hannah vejdou dovnitř.]

HANNAH: Děje se něco?

AMY: Ne, nic se neděje, jenom jsem odtamtud musela vypadnout. Někdy se prostě nedá zastavit.

[Amy se frustrovaně posadí na postel.]

AMY: Jako by si myslel, že když bude mluvit o tom, jak mi bylo osm, tak mi zase osm bude. Leze to na nervy.

HANNAH: Je jen nostalgický.

[Hannah pohlédne do tašky.]

HANNAH: Nechala jsem pyžamo u Niny.

AMY: To nevadí, půjčím ti.

[Amy vstane a jde najít Hannah pyžamo. Hannah se posadí na postel.]

HANNAH: Tak jak bylo včera večer? Užili jste si to s Ephramem v autokině?

AMY: Šlo to.

[Amy zajde do koupelny.]

HANNAH: Jaký byl film?

AMY: (z koupelny) Nevím.

HANNAH: Chápu. Nejspíš jste...

AMY: (z koupelny) To vůbec ne. Hráli jsme "Jak dlouho se vydržíme líbat, než to začne být taková nuda, že se radši budu dívat, jak někoho sežere obří stonožka?"

HANNAH: To je hra?

[Amy vyjde z koupelny v pyžamu.]

AMY: Ne, Hannah, to je můj život.

[Amy si frustrovaně lehne na postel a Hannah se jde převléknout.]

HANNAH: To znamená, že už se ti líbání s Ephramem nelíbí?

[Hannah zmizí v koupelně.]

AMY: Ne, znamená to, že jsme ustrnuli v líbací fázi moc dlouho, ani jeden z nás se neodváží dalšího kroku k... "tomu".

[Hannah vykoukne z koupelny.]

HANNAH: Ty chceš dělat "to"?

AMY: Nevím. Možná. Před měsícem jsme o tom mluvili a zdálo se, že jsme oba připravení, ale nic se nestalo. Jako bychom si o tom jenom promluvili a tím to haslo. Od té doby se o nic nepokusil.

[Hannah vyjde z koupelny a posadí se na postel.]

HANNAH: Možná ti jen ukazuje, jak moc si tě váží.

AMY: Je to děs.

[Hannah věnuje Amy zmatený pohled.]

AMY: Už bych si to přála mít za sebou. Napětí z toho, kdy se to stane, mi zabírá až moc místa v hlavě.

HANNAH: Jo, určitě.

AMY: Ten rozhovor se ti nelíbí.

HANNAH: Ne, to ne.

AMY: Víš co? Musím si prostě s Ephramem promluvit. Najdu nějaký nenucený způsob, jak to nadhodit, tak aby to nevypadalo na další Versailleskou dohodu, a uvidíme.

HANNAH: To zní dobře. Tvůj táta na nás nejspíš čeká s filmem, takže...

[Hannah vstane a Amy ještě zůstane na posteli.]

AMY: (k sobě) Jo, umím být nenucená.

[Školní jídelna - Amy a Ephram sami u stolu obědvají.]

AMY: Proč ses se mnou ještě nepokusil vyspat?

EPHRAM: Co..? Co tím myslíš, proč jsem se nepokusil?

AMY: A pokusil?

EPHRAM: Ne, neudělal jsem všechno, co jsem mohl, ale ty jsi mi nijak nenaznačila, že to chceš.

AMY: A jak jsem to měla naznačit?

EPHRAM: Já nevím, třeba že sebou necukneš pokaždý, když ti zavadím o přesku na pásku.

AMY: Necukám sebou.

EPHRAM: Ale cukáš.

AMY: Ale necukám.

EPHRAM: Ale cukáš. Chceš, abych ti to ukázal, protože je to docela sranda?

AMY: Tak možná cukám, ale to je jedno, je to jen reflex. Až se to stane příště, tak klidně pokračuj.

EPHRAM: Fajn.

AMY: Fajn.

[Ephram se uchechtne.]

AMY: Je v tom ještě něco, že jo?

EPHRAM: Ne, nic v tom není.

AMY: Nechceš to?

EPHRAM: Děláš si srandu? Samozřejmě, že to chci, jenom...

AMY: Jenom co?

EPHRAM: Mohla bys mi dát dvě sekundy? Je to tvé poprvé a naše společné poprvé a já... mám pocit, že si to zaslouží výlet do Paříže nebo tak. Paříž je ovšem v tomhle ročním období trochu drahá.

AMY: Ephrame.

EPHRAM: Jenom chci, aby to bylo památný a výjimečný.

AMY: A dokonalý, jo, já vím. A to z toho dělá aneurysma připravený na prasknutí. Vážně, Ephrame, ten tlak, který na sebe vyvíjíš, a na mě, když na to přijde, to je nemožný a brzdí nás to, takže bychom na to měli úplně zapomenout. Nepotřebuju svíčky. Nepotřebuju okvětní lístky růží. Nepotřebuju Paříž. Nemusí to být výjimečný, jen to musíš být ty.

[Ephram se usměje.]

AMY: Udělejme to v autě.

EPHRAM: Co..? V tuhle chvíli? To ne. Ne.

AMY: Zapomeň to. Až moc kýčovitý. (pauza) Panebože, to je dokonalý, moji rodiče mají chatu. Není daleko. Je tam postel.

EPHRAM: Postel je dobrý začátek.

AMY: Bezva, tak to teda uděláme. Dám ti instrukce a klíče.

EPHRAM: My tam nepojedeme spolu?

AMY: Moc nápadný. Řeknu tátovi, že přespím u Hannah. Takže v sobotu v osm?

EPHRAM: Na sex? V osm, v devět, v půl osmý.

AMY: Bezva, tak přines kondomy a já zkusím mámě vyfouknout nějaký kuře na potom.

[Amy vezme tác a vstane, jako by o nic nešlo, a Ephram tam jen poněkud paf sedí.]

AMY: Jdeš?

[Zaražený Ephram vstane a jde za ní.]

[Kuchyně Brownových – Ephram vejde, dr. Brown si čte noviny.]

DR. BROWN: Věděl jsi, že se paní Hanoverové usadila na dvorku koza? Je tam už tři dny. Nechce odejít.

EPHRAM: Jo. Možná bychom tam měli vyrazit. Vzít si židličky. Přinést pivo.

DR. BROWN: Jo. To by se ti líbilo.

EPHRAM: Ne.

[Dr. Brown začne znovu číst.]

EPHRAM: Přemýšlel jsem, jestli bych mohl dneska večer zůstat venku.

DR. BROWN: Jak dlouho?

EPHRAM: Přes noc.

DR. BROWN: S Amy?

[Ephram přikývne.]

DR. BROWN: Kde?

EPHRAM: V horách.

DR. BROWN: Razíte kempovat?

EPHRAM (sarkasticky): Jasně, tati.

DR. BROWN: Jen by mě zajímalo, když ti to nedovolím, stejně to uděláš?

EPHRAM: Doufal jsem, že když se zeptám, dostanu body navíc.

DR. BROWN: To jo. (pauza) Můžeš jet.

[Ephram se vydá ke dveřím.]

DR. BROWN: Ale dávejte si pozor, ano, Ephrame?

EPHRAM: Já vím.

DR. BROWN: Já vím, že víš. Ale i když to víš, tak se tím nemusíš řídit. Víš?

EPHRAM: Já vím.

[Ephram otevře dveře a tam stojí Amanda. Upře na něj zrak.]

EPHRAM: Ahoj.

AMANDA: Ty jsi Ephram. Jsi vyšší, než jsem si představovala.

EPHRAM: Dobře.

[Ephram projde kolem Amandy a ta vejde dál.]

AMANDA: Katastrofa?

DR. BROWN: Jo. Právě mě polila hrůza. Dvě minuty jsem nedýchal.

AMANDA: To zní zajímavě.

DR. BROWN: Udělal jsem vše, co jsem mohl. A existuje hranice, za níž už by to bylo směšné. Že?

AMANDA: Určitě. Teď se nadechněte. Dejte se kofein.

[Dr. Brown si nalije kávu.]

DR. BROWN: Už je to lepší, díky. Tak co vás sem přivádí?

[Amanda vytáhne z kapsy propisku.]

AMANDA: Vaše propiska, pane. Tuhle jste ji u nás nechal a myslím, že tohle je její manžel.

[Amanda vytáhne z druhé kapsy blok s recepty.]

DR. BROWN: Co tam máte ještě?

AMANDA: Šest holubic. Chtěla jsem je vypustit při odchodu.

DR. BROWN: Díky, ale nemusela jste se sem s tím trmácet.

AMANDA: Vlastně jsem dostala bláznivý nápad. Ve skutečnost to byl Charlieho nápad. Spolupráce, jestli chcete. Já vím, že je pozdě, ale mám ráda spontánnost, vy ne? Z plánování panikařím.

DR. BROWN: Ten nápad se mi z toho nějak vytratil.

AMANDA: Ne. Tady je. Napadlo mě, že by si Charlie a Delia mohli jako vyrazit. Já vím, ale Charlie po tom strašně touží, ale nezeptá se jí, tak s ptám já vás. Zveme vás ven. Jako. Máte rád dětské restaurace s koutky na hraní a balónky?

DR. BROWN: Zrovna jsem si říkal, že jsem dlouho nikde nebyl.

AMANDA: Bezva. Tak dneska večer. Určitě najdu pro Johna pečovatelku. Nemyslím, že by pro něj bylo dobré brát ho s sebou, a nebudeme tam přece celý večer.

DR. BROWN: Hm…

AMANDA: Pokud se vám ale dnešek nehodí...

DR. BROWN: Ne. Ne. Hodí. V pořádku. Takže se sejdeme tam nebo...?

AMANDA: Jo.

DR. BROWN: Dobře.

AMANDA: Tak to uděláme.

DR. BROWN: Dobře.

AMANDA: Dobře.

DR. BROWN: Dobře.

[Amanda se vydá ke dveřím.]

AMANDA: Později vám zavolám instrukce.

DR. BROWN: Dobře. Skvěle.

[Amanda odejde.]

[Pokoj Amy – Amy a Hannah leží na posteli a čtou si v knize "Průvodce sexem".]

AMY: Kapitola 35 – Miluj své tělo.

HANNAH: Panebože.

AMY: Tohle je docela zajímavý. Je to o tom, jak jsou muži a ženy nespokojeni se svými těly.

HANNAH: Tu kapitolu měli nazvat "Hannah".

AMY: Nemám čas na tyhle psychologický záležitosti. Stačí základy. Jako kam dát ruce a jak sebou necukat, když se tě kluk dotkne.

HANNAH: Ty sebou cukáš?

AMY: Trochu, jo. O nic nejde.

HANNAH: Ne, já vím, ale třeba to znamená, že to ve skutečnosti nechceš udělat.

[Amy na ni pohlédne.]

HANNAH: Ucuknutí je reflex a reflexy jsou ochranné mechanismy těla.

AMY: Jo, před ohněm a tak.

[Posadí se.]

AMY: Ale v tomhle případě mě chrání před mým přehnaně analytickým mozkem, což je úplně něco jiného.

HANNAH: Dobře.

AMY: Věř mi, Hannah, chci to, ale je to trochu nápor na nervy, pročež jsem si koupila tu knížku. Když se na to podíváš z tohohle úhlu pohledu, nepřipadá ti to tak obrovský. Nazveš to horizontální gymnastikou a najednou to nic není.

HANNAH: Ne. Já vím, asi máš pravdu.

AMY: Poznáš to sama, až si najdeš kluka, s kterým budeš chtít být. Prožiješ si totéž.

HANNAH: Možná, ale já budu mít sex až po svatbě, takže...

AMY: Cože?

HANNAH: Jo, rozhodla jsem se tak už dávno.

AMY: Jde o náboženství?

HANNAH: Částečně jde o náboženství, ale taky se mi líbí představa, že bude jen jeden člověk, s kterým se podělím o tu výjimečnou část sama sebe.

AMY: To je super.

HANNAH: Jo, a všechno se tím zjednodušuje. Nebudu mít takové nervy, jestli budu mít vůbec někdy kluka, protože jsem se už rozhodla. A když s tím bude mít problém, tak pro ně stejně není ten pravý.

[Amy o tom začne přemýšlet.]

HANNAH: Ale s Ephramem jste úplně jiní než já. U vás to dává smysl, že chcete být úplně spolu.

AMY: Jo, dává.

[Hannah Amy obejme.]

HANNAH: Nemůžu uvěřit, že zítra budeš úplně jiný člověk.

[Pokoj Deliy – Brittany fotí Deliy.]

DELIA: Proč mě fotíš? Stojím přímo před tebou?

BRITTANY: Takhle to dělají slavný lidi. Věř mi, funguje to.

DELIA: Jak to všechno víš?

BRITTANY: Sukni si v žádném případě vzít nemůžeš.

DELIA: Říkala si, že si ji vzít musím.

BRITTANY: Než jsem viděla modřiny na nohách. S tím hokejem musíš přestat.

[Brittany ji znovu vyfotí. Vejde dr. Brown.]

DR. BROWN: Připravena?

DELIA: Ne. Co to smrdí?

BRITTANY: Calvin Klein, že?

DR. BROWN: Hugo Boss. Jak to víš?

DELIA: Tati, musím přestat s hokejem.

DR. BROWN: Dobře.

BRITTANY: Moc hezká košile, dr. Browne.

DR. BROWN: Ani ne, je to jen košile.

BRITTANY: Tak kdy vás vyzvednou?

DR. BROWN: Mysleli jsme, že se raději sejdeme tam. Že, Delio?

[Delia pokrčí rameny.]

BRITTANY: Není to skutečný rande, když se setkáte až tam.

DR. BROWN: Není to rande, Brittany. Je to jen...

DELIA: Jako, že jo, tati?

DR. BROWN: Přesně tak. Jdu se převléknout.

DELIA: Já taky.

[Abottovic chata. Je půl sedmé a Ephram tam zatím sedí sám a čeká. Začne se procházet po chatě, prohlíží si dětské kresby, fotky malé Amy a podrží si jejího plyšového medvídka. Nakonec se zamyslí, vezme klíče a odejde.]

[Kluziště – Nina mluví před kluzištěm se Samem.]

NINA: Už půjdeme?

SAM: Ještě pět minut.

NINA: Tějc pět minut, co jsem ti dala před pěti minutama.

SAM: Nechoď na mě s matikou, je sobota.

[Sam se pokusí vlézt na kluziště, ale Nina ho zadrží.]

NINA: No tak, Same.

SAM: Ale Roxy a Michael právě přišli a musíme dám dohromady hokejový tým a Roxy mi slíbila, že mě naučí skákat.

NINA: Dobře. Dohodneme se. Dám ti dalších deset minut, když slíbíš, že nikdy v životě nebudeš skákat.

SAM: Patnáct. Celý život je dlouhá doba.

NINA: Dohodnuto.

SAM: Ano!!!

[Sam se rozjede po ledě a Nina ho sleduje.]

[Hala Abbottových – Hannah a Amy scházejí ze schodů. Dr. Abbott tam přijde z obývacího pokoje s filmy v ruce.]

DR. ABBOTT: Právě jsem vás chtěl zavolat. Hannah, myslím, že dnes vybíráš film ty.

HANNAH: Oh, ummm.

[Hannah pohlédne na Amy. Dr. Abbott se posadí v obývacím pokoji na gauč.]

DR. ABBOTT: A udělal jsem svůj pověstný popkorn. Má velmi dobrodružnou chuť.

[Dr. Abbott vyhodí do výšky zrnko popkornu a chytne ho do úst.]

AMY: Víš, tati, myslím, že dneska přespím u Hannah, jestli to nevadí.

DR. ABBOTT: Ale? Tvá matka ovšem udělala lazaně.

AMY: Promiň, myslela jsem, že to víte.

DR. ABBOTT: To nic. Navečeřte se a pak jděte.

AMY: Vlastně musíme jít hned-ka.

DR. ABBOTT: Oh.

[Dr. Abbott vstane a dojde do haly.]

DR. ABBOTT: Proč?

HANNAH: Protože nám Nina vaří na oplátku večeři, protože mě vy a paní Abbotová pořád děláte večeři, takže...

AMY: Přesně. Mysleli jsme, že to není fér, že máma musí pořád vařit.

HANNAH: Opravdu to není fér. Vůbec to není fér.

AMY: A Hannah tu vždycky spí, tak jsem myslela, že bude hezké, když pro jednou přespím u ní.

HANNAH: Tak. I když tu jsem ráda. Jenom ne dneska.

[Dr. Abbottovi to začne docházet.]

AMY: Tak můžu?

DR. ABBOTT: Takže ty tam budeš celou noc?

AMY: To se míní tím přespáním, tati.

DR. ABBOTT: A určitě to chceš?

AMY: Určitě.

[Dlouhá pauza.]

DR. ABBOTT: Dobrá, řeknu matce, aby ti něco nechala na zítra.

AMY: Díky, tati. Mám tě ráda.

[Amy a Hannah zamíří ke dveřím.]

HANNAH: Dobrou noc, dr. Abbotte.

DR. ABBOTT: Dávejte si pozor. Myslím na silnici.

[Hannah před odchodem na dr. Abbootta pohlédne. Dr. Abbott se tváří znepokojeně.]

DR. ABBOTT: Touhle dobou bývá náledí.

[Hannah se usměje a pak odejde.]

[Před chatou – Amy přijde k chatě a zkusí otevřít dveře. Je zamčeno. Zabouchá na dveře.]

AMY: Ephrame?

[Ephram otevře dveře od chaty.]

AMY: Ephrame? Co ti trvalo tak dlouho, mrzla jsem tam?

[Amy vejde do chaty a spatří růže, zapálené svíčky a hořící krb. Hraje pomalá hudba.]

AMY: Ephrame…

EPHRAM: Vím, že jsi říkala, že z toho nechceš dělat velkou věc, ale pro mě to je, takže... chtěl jsem, aby byla i pro tebe. Není to Paříž, ale..

AMY: Ano, je.

EPHRAM: Takže se nezlobíš?

[Delia, Charlie, Amanda a dr. Brown jí zmrzlinu v restauraci.]

AMANDA: Charlie, proč se nezeptáš Deliy, jaké filmy se jí líbí?

DR. BROWN: Myslím, že přeceňujete schopnost komunikace v jejich věku.

DELIA: Mám radši čokoládový drobení než to druhý.

CHARLIE: Já mám rád banány.

DR. BROWN: Jak je na tom dnes John? Nějaký pokrok?

AMANDA: Dobře. Má se dobře.

DR. BROWN: Děje se něco?

AMANDA: Bude to znít trochu divně, ale co kdybychom se o Johnovi dnes nebavili? Pro jeden večer na to zapomeňme, prospělo by mi to.

DR. BROWN: Samozřejmě. Chápu.

AMANDA: Děkuji.

DR. BROWN: V pořádku.

CHARLIE: Můžeme jít odpalovat míčky?

DELIA: Jo, můžeme?

DR. BROWN: Jistě.

AMANDA: Jo.

[Delia a Charlie odejdou.]

DR. BROWN: Myslíte, že bychom měli jít s nimi?

AMANDA: Jo, pojďme.

[Dr. Brownovi zazvoní mobil.]

AMANDA: To je váš?

[Dr.Brown se podívá, kdo mu volá.]

DR. BROWN: Jo. Není to Ephram. Nespěchá to.

[Dr. Brown a Amanda vstanou a jdou za Delií a Charliem.]

[Dům Abbottových – Dr. Abbott chodí v hale sem a tam a kouká se z okénka ve dveřích. Z obývacího pokoje se na něj dívá Rose.]

DR. ABBOTT: Uvědomuješ si, že teď mohou být kdekoli? Jak jsem jí to mohl dovolit? Musel jsem mít psychický zkrat. Je to lékařský termín, Rose. Znamená to, že nejsem odpovědný za své činy.

ROSE: Samozřejmě, že nejsi, drahý.

DR. ABBOTT: Myslím, že bychom měli začít tou zatracenou garáží. Ačkoli to by od nich bylo trochu nestoudné. Kolik je asi tak v Everwoodu motelů?

ROSE: Zlato, než začneš prohledávat každý motel v zemi, zamysleme se nad tím. I když je najdeme, co uděláme?

DR. ABBOTT: Zabráníme jim v největší chybě jejich životů.

[Dr. Abbott začne na gauči procházet telefonní seznam.]

ROSE: Opravdu věříš, že je to největší chyba jejich životů?

DR. ABBOTT: Proč? Ty myslíš, že je na to připravená?

ROSE: Ne. Nevím. Taky se bojím. Přála bych si, aby s tím za mnou přišla, samozřejmě, ale věřím naší dceři.

DR. ABBOTT: Oh…

ROSE: Učinili jsme vše, abychom ji připravili, abychom ji ochránili.

[Rose se posadí na gauč.]

DR. ABBOTT: Ano, já vím, ale...

ROSE: Ale co? Vzpomeň si na minulý rok, co se málem stalo. Jak to mohlo být. Teď alespoň víme, že je v bezpečí s klukem, kterému můžeme věřit.

[Dr. Abbott na ni pohlédne s obavami.]

ROSE: Co je? Proč jsi tak vyděšený?

[Dr. Abbott neodpoví.]

ROSE: Skrýváš přede mnou něco, Harolde?

DR. ABBOTT: Ne, samozřejmě, že ne. To jenom, že tak rychle dospívá, toť vše.

ROSE: Jo. To ano.

[Rose se k němu přitulí.]

DR. ABBOTT: Možná, že kdybychom jí připomněli, co jako malá slíbila v nedělní škole, mohlo by to zabrat.

ROSE: Mohl jsi to zkusit. Jen pamatuj, že jsme byli jen o dva roky starší než oni, když jsme...

DR. ABBOTT: Jo... Jo... Bůh nás ztrestal Brightem.

ROSE: Ty...

[Rose Harolda praští. Pohlédnou na sebe a pak se začnou líbat.]

[Luxusní restaurace – Dr. Hartmanovi zazvoní mobil, zatímco je na rande s pěknou mladou blondýnkou, kterou hraje manželka Scotta Wolfa, představitele dr.Hartmana.]

MLADÁ ŽENA: Nemůžu uvěřit, že jsi opustil LA kvůli tomuhle. Umřela bych, abych tam žila.

DR. HARTMAN: To si trochu odporuje, ne?

MLADÁ ŽENA: Co si odporuje?

[Dr. Hartman se nakonec podívá na telefon.]

DR. HARTMAN: Promiň, musím to vzít (do telefonu) Doktor Hartman ...

NINA: (do telefonu) Díkybohu, že jsi to vzal.

DR. HARTMAN: Nino?

[Nina jede v autě a Sam vedle ní krvácí.]

NINA: Jo. Sam se zranil. Bruslil a upadl a myslím, že si rozsekl bradu nebo něco.

DR. HARTMAN: Jeď rovnou do mé ordinace. Sejdeme se tam.

NINA: Dobře. Děkuju. Moc děkuju.

[Dr. Hartman zavěsí a vstane.]

MLADÁ ŽENA: Odcházíš?

DR. HARTMAN: Promiň, případ nouze.

[Dr. Hartman nechá na stole peníze a políbí dívku na tvář. Pak rychle odejde.]

[Restaurace – Charlie odpaluje baseballovou pálkou míčky a Delia čeká, až přijde na řadu.]

DELIA: Skvělý, Charlie.

[Uvnitř – Dr. Brown a Amanda se dívají z okna na Deliu a Charlieho.]

AMANDA: Není vám něco?

DR. BROWN: Umm, hmm. Jen přemýšlím.

AMANDA: A o čem?

DR. BROWN: O Ephramovi. Právě teď asi provozuje sex a já se neumím rozhodnout, jestli jsem rád, že to vím, nebo by to bylo lepší naopak. Nevědomost, pravda, bla, bla, bla.

AMANDA: Aha. Víte, že se těmhle věcem nemůžete stavět do cesty?

DR. BROWN: Vím.

AMANDA: Jaká je?

DR. BROWN: Prosím?

AMANDA: Ta dívka. Jaká je?

DR. BROWN: Amy je skvělá. Opravdu skvělá. Je chytrá. Přemýšlivá. Nejspíše je jediným stvořením na Zemi, které Ephramovi rozumí, což mě překvapuje a uvádí v úžas.

AMANDA: To zní fantasticky.

[Usmějí se na sebe.]

DR. BROWN: Co se to tu děje?

AMANDA: Na to jsem čekala. Nevím. Co si myslíte vy?

DR. BROWN: Nevím, ale na chvilku se mi zdálo, že máme rande my.

AMANDA: Zdálo, že?

[Dr. Brown přikývne.]

[Charlie stále odpaluje míčky a Delia stále čeká.]

DELIA: Super. Tak, Charlie, jsem na řadě.

[Charlie ji ignoruje.]

DELIA: Dej mi pálku. Jsem na řadě.

[Zpět u dr. Browna a Amandy.]

AMANDA: Omlouvám se, neměla jsem vás zvát ven.

DR. BROWN: Nezvala jste mě ven, Charlie pozval Deliu.

AMANDA: Nepozval. Byl to můj nápad. Chtěla jsem vědět, jestli blázním, nebo mezi námi něco je. Bála jsem se být s vámi sama, tak jsem do toho zatáhla své dítě. Měli by mě zastřelit.

DR. BROWN: To nemůžeme.

[Delia připochoduje k Amandě a dr. Brownovi.]

DELIA: Odcházíme.

DR. BROWN: Cože?

DELIA: Charlie je idiot. (k Amandě) Bez urážky.

[Chata – Ephram leží na Amy a líbá ji. Vtom si všimne, že Amy pláče a hned líbání přeruší.]

EPHRAM: Ty brečíš?

AMY: Ne.

EPHRAM: Ale ano.

AMY: Ne, to nic.

EPHRAM: Žádné nic. Co se děje?

AMY: Nic. Nevím, co to se mnou je. Omlouvám se.

EPHRAM: Určitě ti nic není?

[Amy se posadí.]

AMY: Jenom je toho na mě moc. Tohle místo. Všechno, co jsi udělal. Já... co když nejsme připraveni?

EPHRAM: Tak počkáme.

AMY: Co když nebudeme nikdy připraveni?

EPHRAM: V pohodě.

[Amy se otočí a pohlédne na Ephrama.]

AMY: Co když to uděláme a všechno se změní. Přestaneme se milovat. Nebo to nebude tak dobré jako s Madison.

EPHRAM: Amy.

AMY: Co když, Ephrame? Uděláme to a oba se budeme cítit strašně. Zamysli se. Možná jsme to zatím neudělali, protože něco v nás ví, že se tím všechno pokazí, nebo nám říká něco, co nechceme vědět.

EPHRAM: Co jako?

AMY: Že jsme možná víc přátelé než cokoli jiného.

[Ephram se posadí a pohlédne Amy do očí.]

EPHRAM: Opravdu tomu věříš?

AMY: Ne, ale bojím se. Nechci, aby se to mezi námi změnilo.

EPHRAM: Já taky ne.

[Amy si povzdechne.]

EPHRAM: Smeteme to ze stolu.

AMY: Cože?

EPHRAM: Nerozhodujme se teď hned. Není to něco, co se musí stát. Nemusíme to udělat, ne?

AMY: Fakt?

EPHRAM: Jo.

AMY: Dobře. Co budeme dělat?

EPHRAM: Půjdeme spát.

AMY: Dobře.

[Ephram a Amy si lehnou na postel a Ephram ji láskyplně obejme.]

[Ordinace dr. Hartmana – dr. Hartman zašívá Samovi bradu. Nina to sleduje.]

DR. HARTMAN: Vedeš si skvěle, kámo. Skoro každý má na bradě jizvu. Je to jako purpurové srdce pro děti. Vídíš tohle?

[Dr. Hartman ukáže Samovi bradu.]

SAM: Jo.

DR. HARTMAN: Znáš Star Wars?

SAM: Jo.

DR. HARTMAN: Když jsem byl v tvém věku, hráli jsme si pořád s mým nejlepší kamarádem Larrym s plastikovými světelnými meči a jednou se ten jeho zlomil a rozsekl mi bradu. Šeredný, co?

SAM: Ošklivý.

DR. HARTMAN: Musel jsem na pohotovost. Pět stehů. Larry omdlel a dal mi všechny své komiksy se Spider-manem, abych to nikomu neřekl. A hádej co?

SAM: Co?

DR. HARTMAN: Jsi první, komu jsem to řekl.

[Sam se na něj usměje.]

DR. HARTMAN: A ty budeš mít o jeden steh víc než já, což z tebe dělá nejdrsnějšího chlapáka, kterého jsem kdy viděl.

NINA: Je úžasné, jak to děláš.

DR. HARTMAN: Stehy? Ty se naučíš během rezidentůry jako první.

NINA: Ne, jak s ním mluvíš. Určitě nemáš děti?

DR. HARTMAN: Připiš to na vrub mé nedospělosti. (k Samovi) A hotovo. (k Nině) Budeš ho sem muset zítra přivést, abych se podíval, jestli se to zacelilo.

NINA: Dobře. Nevím, jak ti mám poděkovat, Jakeu.

DR. HARTMAN: Nemusíš. (k Samovi) Jsi borec, chlapče.

SAM: Díky. Nechceš jít s náma a dát si kakao?

DR. HARTMAN: Už bych měl dávno spát. Ale zapíšu si to do diáře na jindy, ano?

SAM: Co je diář?

NINA: Ahoj zítra.

DR. HARTMAN: Jo. Dobrou noc, Nino.

NINA: Jo, Jakeu. Pojď, broučku.

SAM: Ahoj, Jakeu.

DR. HARTMAN: Ahoj.

SAM: Ahoj zítra.

DR. HARTMAN: Jo.

[Chata - Ephram se dívá, jak Amy spí. Hladí ji po vlasech a Amy tiše pochrupuje. Ephram se uchechtne a Amy se vzbudí.]

AMY: Je mi zima.

EPHRAM: Přikryju tě.

[Ephram Amy přikryje.]

EPHRAM: Ahoj.

AMY: Byl jsi vzhůru?

EPHRAM: Jenom chvilku. Chrápala jsi.

AMY: Nechrápala.

EPHRAM: Chrápala. Ale neboj, bylo to roztomilý.

[Amy se zasměje.]

AMY: Chrápu?

EPHRAM: Jo.

AMY: To jsem netušila. To je strašný.

[Amy pohlédne na přikrývku.]

AMY: Tu deku mám ráda. Ušila ji máma, věřil bys tomu?

EPHRAM: Věřil. Ta žena řídí Everwood a ještě stíhá vařit tři jídla denně pro celou rodinu. Měla by být příští dalajláma.

AMY: Nemapatuju si, kdy jsme sem přestali jezdit. Jezdili jsme sem každé léto a pak jsme sem jeden rok prostě nejeli. Bright měl mononukleózu nebo něco. Pak už jsme se sem nikdy nevrátili. Nikdy jsem se o tom ani nemluvila. Nebo ano?

EPHRAM: Neřekl bych. Myslím, že lidé mění své návyky pořád, aniž by o tom mluvili. Jednoho dne se prostě vzbudíš a všechno je úplně bez důvodu jiné.

AMY: Pořád je mi zima.

EPHRAM: Pojď sem.

[Ephram nadzvedne přikrývku a Amy se k němu přitiskne. Chvíli tak leží, až Ephram dostane erekci, což Amy neunikne.]

EPHRAM: Promiň.

AMY: To nic.

EPHRAM: Nechtěl jsem.

AMY: Ne. Ne. Je to reflex.

EPHRAM: Hmm, hmm.

[Zasmějí se, Amy se nadzvedne a políbí ho. Leží teď na něm. Vášnivě se líbají.]

EPHRAM: Amy. Amy.

AMY: Miluju tě, Ephrame. Líbí se mi, že o mně víš víc, než já sama. Myslím, že je úžasný, že se to mohlo stát. Nemyslíš?

EPHRAM: Jo.

AMY: Pořád jsem přemýšlela. Přemýšlela jsem, co se stane. Jak se budeš cítit. Jak se já budu cítit. Ale teď nepřemýšlím.

EPHRAM: Já vím.

AMY: Jsem tu s tebou a nebojím se.

[Amy ho znovu políbí.]

EPHRAM: Jsi si jistá?

AMY: Jo.

[Znovu se začnou vášnivě líbat a následuje zatmívačka.]

[Kuchyně Brownových – Dr. Brown dělá toasty a vejde Delia.]

DR. BROWN: Ahoj, kotě. Jak se po ránu cítíš?

DELIA: Fajn.

DR. BROWN: Takže už nejsi naštvaná z Charlieho?

DELIA: Ne, stejně jsem kluka nechtěla. Byl to spíš nápad Brittany.

DR. BROWN: Ne že bych se o tom chtěl hádat, ale proč nechceš kluka?

DELIA: Nevím. Už takhle mi ty a Ephram pořád říkáte, co má dělat. Nepotřebuju, aby se mi do života pletl další kluk.

[Otevřou se dveře a do kuchyně vejde Ephram.]

DR. BROWN: Dobré ráno.

EPHRAM: Dobré ráno.

DR. BROWN: Tak jaké bylo kempování?

EPHRAM: Bylo to fajn.

DELIA: Ty jsi byl kempovat?

EPHRAM: Jo.

DELIA: Nesnáším kempování. Nikdy s klukem kempovat nebudu.

DR. BROWN: Ne. Ne. To nebudeš.

DELIA: Proč?

[Ephram se jen směje.]

[Kuchyně Abbottových – dr. Abbott a Rose sedí v pyžamech u stolu.]

DR. ABBOTT: Výborná káva, drahá.

ROSE: Děkuji, drahý.

[Přiťuknou si šálky. Rozzářená Amy vejde do kuchyně.]

AMY: Dobré ráno.

ROSE: Dobré ráno, srdíčko. Chceš vajíčka?

AMY: Nevstávej, obsloužím se. Moc ti to dnes sluší, mami.

[Amy si nalije horkou vodu.]

ROSE: Děkuji.

[Dr. Abbott vědoucně pohlédne na Rose a pak na Amy.]

DR. ABBOTT: Měla ses u Hannah dobře?

AMY (s blaženým úsměvem): Jo, bylo to fajn.

ROSE: Nemáš hlad?

AMY: Teď zrovna ne. Ale díky.

[Amy otevře album s fotkami z chaty.]

AMY: Fakt prodáme tu chatu u jezera?

DR. ABBOTT: Nevím. Možná bychom si ji ještě jeden rok mohli nechat. Mohli bychom tam v létě zajet. Uvidíme, jestli má pro nás ještě kouzlo.

[Amy se posadí ke stolu k rodičům.]

AMY: Jo, to je dobrý nápad.

[Dr. Abbott a Rose na Amy pohlédnou, všechno jim došlo.]

AMY: Půjdu se mrknout na emaily.

[Amy políbí Rose na tvář a odejde.]

DR. ABBOTT: Víš, kde byli?

ROSE: Vím.

DR. ABBOTT: Tu chatu ještě dnes prodáme.

[Dům Hayesových – Zazvoní zvonek. Amanda otevře. Před dveřmi stojí dr. Brown.]

AMANDA: Zdravím.

DR. BROWN: Je pozdě, já vím.

AMANDA: To nic. Pojďte dál.

DR. BROWN: Ne, díky. Nemohu se zdržet. Jen jsem vám přišel dát tohle.

[Dr. Brown podá Amandě list papíru.]

AMANDA: Co je to?

DR. BROWN: Sepsal jsem vám seznam lékařů pro Johna. Všichni velmi dobří.

AMANDA: Působivé.

DR. BROWN: Zítra je začnu obvolávat a zasvětím je do vašeho případu. Vzhledem k pokroku, kterého už John dosáhl, si jsem jistý, že jeden z nich rád...

AMANDA: Nemusíte jim volat. Udělám to sama.

DR. BROWN: Ne. Mně to nevadí.

AMANDA: Vím, že ne. Ale měli by asi mluvit přímo se mnou. Nechci je poplést.

DR. BROWN: Jo, asi máte pravdu. Jsou tam čísla do nemocnic i do soukromých ordinací, takže by neměl nastat žádný problém.

AMANDA: Jsem si jistá, že to zvládnu. Byl jste velmi nápomocný, doktore.

DR. BROWN: Nechci vás zdržovat.

AMANDA: Dobrou noc.

DR. BROWN: Dobrou noc.

[Amanda zavře dveře.]

[Ephram leží v posteli a nemůže usnout. Nakonec sáhne pro telefon a zavolá Amy.]

[Pokoj Amy – Amy má zavřené oči, když vtom jí začne na nočním stolku vibrovat mobil a ona ho zvedne.]

AMY: Ahoj.

EPHRAM: Ahoj. Volám, jen abych zjistil, jestli už chrápeš.

AMY: Mlč.

EPHRAM: Taky skřípeš zuby. Řekl jsem ti to?

AMY: Neskřípu.

EPHRAM: Já vím.

AMY: Co děláš?

EPHRAM: Nic moc. A ty?

AMY: Nic.

EPHRAM: Fajn.

[Amy usne s telefonem u ucha.]

KONEC