Epizoda 2.20 - "Buď anebo"

IRV (HLAS): Něco je jasné i bez mluvení.

[Amy a Ephram jdou do školy.]

AMY: Ples.

EPHRAM: Všudypřítomný strašák.

AMY: Jako zkoušky.

EPHRAM: Ne e, zkoušky jsou předvídatelnej strašák, projdeš-neprojdeš-hotovo. Ples je jako beďar na špičce nosu, katastrofa kterou vidí úplně každej a může dopadnout na sto způsobů.

IRV (HLAS): A o některých věcech je lepší ani nemluvit..

[Amy se srazí se spolužačkou.]

AMY: promiň..

PAGE: Ou Amy.. mě to tak mrzí, právě jsem zjistila, že když jsem objednávala limuzínu, tak jsme spolu moc..

AMY: Nemluvily.

PAGE: Jo, tak jsem řekla Melisse, Robin a Erin ať si rozhodí volný místa. Myslela jsem že to bude v pohodě, že budou sólo, ale..

AMY: ..začaly chodit s dvojčatama. No jo, nic se neděje.

PAGE: Jsi zlatá. Musím na dekorační výbor, tak zatím ahoj.

AMY: Jasně. Čau.

EPHRAM: Page zase ujídá bráškovi Ritalin?

AMY: Něco kolem plesu dělá z lidí cvoky, nevím co to je.

EPHRAM: Já jo.. ples.

[Bright přijíždí ke škole v dodávce.]

AMY: A to jsem myslela že hůř nebude.

AMY: Proboha.

BRIGHT: Vidíte?

EPHRAM: To se nedá přehlídnout.

AMY: Brighte to jsi pronajal?

BRIGHT: Ten ples si skvěle užiju dámy a pánové, představuju Vám svoji plesovou káru!..

AMY: Ale ne.

BRIGHT: ..nejnovější výkřik plesový přepravy, plná výbava, sklopný nízký sedadla, kouřový skla, DVD a CD, video, televize, lednice.

AMY: Tím pojedeš na ples?

BRIGHT: MY tím pojedeme na ples. Neděkujte mi, hlavně si rozmyslete s kým půjdete, mám pro vás čtyři sedadla.

EPHRAM: No víš já vlastně..

BRIGHT: Ne ne, nic takovýho, nechci slyšet žádný poznámky že je to blbý, je to můj poslední ples, musíte stát za mnou.

AMY: Třeba bysme za tebou mohli stát jindy..

EPHRAM: Jo třeba na absolutoriu, ačkoliv tam se většinou spíš sedí a kouká.

AMY: Jo jasně, to by šlo.

BRIGHT: Ani nápad, za chvíli mi začne peklo, vážně, budu ten týpek co vypadá jako by věčně chodil do školy, jako Jickers..

AMY: Co pracuje u Sala?

BRIGHT: Vidíš, vůbec tam nedělá, jen ti to tak přijde, protože tam trčí.. chci to rozjet..

IRV (HLAS): Některé věci by se neměly vyslovit nahlas.

BRIGHT: Tak pohyb, domluvte si rande flákači, to je to hlavní.

EPHRAM: Brighte, nechceš s tím někam odjet?

BRIGHT: Ne ne, mám povolení.

IRV (HLAS): A něco musíte slyšet na vlastní uši.. abyste tomu uvěřili..

AMY: Co budeme dělat?

EPHRAM: Co můžu dělat? Jít?

IRV (HLAS): ..a pro sebe si necháváme to..

AMY: Mohla by to bejt i legrace, když na to tak přijde.

EPHRAM: Jsem tupej, tys myslela to rande žejo, někoho si najmu nebo půjčím..

AMY: Jestli nevíš co s tím..

IRV (HLAS): ..co bychom strašně rádi pověděli..

EPHRAM: Ne to je dobrý, asi seberu drobky po Brightovi.

IRV (HLAS): ..ale nepovíme...

EPHRAM: Tak čau.

AMY: Jo, ahoj.

[Linda s Haroldem sedí u stolu u Tety Běty.]

LINDA: Takže přijímáš moje pozvání na večeři Harry?

DR.ABBOTT: Vypadá to tak, vzhledem k tomu, že ji podáváš v mém domě.

LINDA: Nemám prostě dost židlí.

DR.ABBOTT: Protože k sobě nikoho nezveš a slyšel jsem dobře, nejen že zveš hosty ale budeš taky vařit, to ti asi nedostatek práce zatemnil mozek.

LINDA: Hlavně přijď Harry.

DR.ABBOTT: Máme se bavit? nevidím žádný důvod k veselí ani zbytečným výdajům.

LINDA: Prostě chci uvařit večeři pro svou rodinu, co ty na to?

[Dr.Brown vchází do kavárny]

DR.BROWN: Kávu s sebou prosím. Ahoj Lindo.. Harrolde..

LINDA: Ahoj Andy.

DR.BROWN: Sluší ti to.

DR.ABBOTT: Opravdu, děkuji, Roxanna mě ostříhala, na léto mi to trochu zkrátila.

DR.BROWN: No, už se musím vrátit do ordinace.

DR.ABBOTT: No ano, jistě, čau.

LINDA: Ahoj.

DR.BROWN: Ahoj.

DR.ABBOTT: Toho člověka by měli násilím vystěhovat z města.

LINDA: Proč? Za odepření něžných citů?

DR.ABBOTT: Za to že je idiot!

LINDA: Nech to být Harry, už musím jít. Asi se zítra zastavím v ordinaci a vezmu si pár krabic, nevadí?

DR.ABBOTT: Proč ten spěch, pokud se nepletu ordinace je už zavřená.

LINDA: No já už tam určitě nepracuju.

DR.ABBOTT: Nepřipouštěj si kvůli takovému nějakému Andewovi Brownovi žádné černé myšlenky.

LINDA: Harry, ty víš jak na tom jsem, už neprovozuju lékařskou praxi, v tomhle městě už nejsem vítaná a taky s Andy Brownem už nechodím, tak to je a nezměním to.

[Dr.Brown vchází do ordinace a posadí se do křesla naproti Edně.]

DR.BROWN: Myslíte že jsem udělal chybu?.. s Lindou? Právě jsem ji viděl a myslím.. myslím že jsem se hrozně unáhlil.

EDNA: Měl byste to nechat být.

DR.BROWN: Co když se pletu?

EDNA: To ne.

DR.BROWN: Jak to víte?

EDNA: Protože jsem starší a chytřejší než vy.. a taky hezčí.

DR.BROWN: S tím posledním bych souhlasil ale.. chybí mi.

EDNA: Já to přece vím, ale Linda by teď už další zklamání nezvládla tak.. ruce pryč, ano?

[Zazvoní telefon.]

EDNA: Ordinace.. pro Vás..

DR.BROWN: Teď ne, nechci s nikým mluvit.

EDNA: Může Vám zavolat zpátky?..Prý ne, je to doktor Donald Douglas.

[Dr.Brown si bere od Edny sluchátko.]

DR.BROWN: Donalde, jak se máš?

DONALD: Andy?

DR.BROWN: Všechno v pořádku?

DONALD: Ano, mám se dobře.. já.. jsem v Denveru.

DR.BROWN: V Denveru?

DONALD: Ano.. na konferenci, napadlo mě, že bych tě přijel navštívit.

DR.BROWN: No budu upřímný Donalde, není zrovna vhodná doba.

DONALD: Ne ne ne, jistě chápu to, ale víš.. napadlo mě že bych se zastavil.

DR.BROWN: Zastavil? Máš to sem dvě hodiny.

DONALD: Víš Andy.. moc rád bych tě viděl.

DR.BROWN: Jistě..jistě.. tak přijeď, vem si tužku, popíšu ti cestu od dálnice.. taky se těším.

[Ve školní jídelně.]

BUD: Tak mě napadlo, jestli ještě nemáš rande a to ty asi určitě máš.. jestli bys nešla na ples se mnou.. na ples se mnou.

AMY: To je to je..to je moc milý, jenže já.. chystám se právě někoho pozvat.

BUD: Jo.. to je jasný, v pohodě.

AMY: Mrzí mě to Bude.

BUD: Ale kdyby odmítl nebo kdyby měl nehodu..

AMY: Dobře, díky.

BRIGHT: Týjo, máš víc obětí než námořní pěchota, ani jeden se ti nelíbí?

AMY: Ani jeden mě nepřesvědčil, že celej ples.. nebude jen jedna velká depka.

BRIGHT: A co Jackson, ptal se tě?

AMY: Dvakrát.

BRIGHT: Hele, je mi jedno s kým půjdeš, ale hoď sebou jo?

AMY: Proč se vlastně staráš, budeš se tam skvěle bavit i beze mě.. A co ty? Už sis vybral?

BRIGHT: Ne e, zůžil jsem výběr možností na šest, odpoledne je čeká poslední soutěž, budou lovit jazykem třešně z likéru a zítra mají pohovor.. Co? není to snadný, musím dávat pořádnej pozor abych nešláp vedle.

AMY: Mandy Devicková tvou zevrubnost jistě ocení, jestli vůbec ví co to je.

BRIGHT: Hahaha, moc vtipný, jenže já budu mít snový rande, zatímco ty nebudeš mít žádný. Komu to držíš místo? Ephramovi? Čekáš až tě pozve? Hele už jsem ti řek, že celá ta věc s Ephramem..

AMY: O nic nejde jen.. ho mám ráda.

BRIGHT: Já říkám, že to nedopadne. To.. skončí to tak, že až se rozejdete, budu se muset rozpůlit.

AMY: K tomu nedojde, protože on mě nepozve. Myslela jsem že by mohl, když se rozešel s Madison a tak, ale neudělal to a ani to neudělá, takže..

BRIGHT: Tak ho pozvi, mě je to fuk.

AMY: Já se tě neprosím o povolení Brighte, to nemá smysl, kdyby chtěl jít Ephram se mnou, pozval by mě..

BRIGHT: Hmm..nepozval.

AMY: Ale pozval.

BRIGHT: Myslíš že je masochista? Naprostej masochista?.. Loni jsi ho odmítla nejmíň tisíckrát, nebude riskovat a zvát tě ani kdyby to chtěl.

AMY: Já nevím..

BRIGHT: Vždycky ti všechno vycházelo, tak teď se snaž.

[Zazní zvonek u dveří Brownových.]

EPHRAM: Jdu tam.. Amy!

AMY: Ahoj.

EPHRAM: Pojď dál.. Co se děje?

AMY: Přemejšlela jsem jen nad tím plesem a..

EPHRAM: No já vlastně taky, táta by mi na ten večer půjčil auto, aspoň bysme nemuseli jet s Brightem, co říkáš?

AMY: Bright to myslí vážně..

EPHRAM: Jo chápu, nedá se couvnout.

AMY: Ale já přemejšlela o tom, jak jsi říkal že nemáš žádný rande a napadlo mě, že bysme.. no třeba mohli.. nebylo by to tak hrozný, kdybychom tam šli spolu.. jako kamarádi.. prostě.. nebudeme si tak muset nikoho hledat.. Co říkáš?

EPHRAM: Jo, vím o co jde, ale fakt se nemusíš trápit s tím, že nikoho nemám.

AMY: Ne ne, to je.. já..

EPHRAM: Nee, já vím že už tě pozvala skoro celá škola a co se týče mě, když nemůžu jít s Madison, radši tam půjdu sám.. takže stejně..

AMY: Dobře.

EPHRAM: Na mě se neohlížej, klidně běž s kým chceš, bav se, se mnou se netrap, já jsem v pohodě.. ale děkuju..

AMY: To nic.. já.. jo..

EPHRAM: Já už stějně musím něco dělat.

AMY: Jo.. dobrou.

EPHRAM: Dobrou.

[Bright stojí ve dveřích Amyna pokoje.]

BRIGHT: Tak jo, všechno klape. John Rick mi slíbil, že nám bude řídit. Před tejdnem mu vrátili řidičák, chce za to tři babky na hodinu a žrádlo..

AMY: Bezva.

BRIGHT: A co ty?

AMY: A co jako?

BRIGHT: Akce "Pozvi pako".. Jak to šlo?

AMY: Noo.. vlastně nijak.

BRIGHT: Co co? On tě odmítnul?

AMY: No, tak nějak, ale nevím jestli mu vůbec došlo, že ho zvu.

BRIGHT: Ale použila jsi slovo "ples" jo?

AMY: Jo, ale možná si myslel, že ho zvu jako kámoše.

BRIGHT: Ale nee, to jsi mu řekla? Ježíši a zadání bylo tak jednoduchý, už chápu co prožívaj profesoři.

AMY: Hele to je fuk, stejně ani nezaregistroval, že ho zvu..

BRIGHT: Protože jsi ho nepozvala, máš mizernou techniku, hele kluci se takhle nezvou, připadaj si pak jako nějaký kastráti.

AMY: Asi už ke mě nic necejtí.

BRIGHT: On dostal přes čumák od Madison, jasný? Má nateklej nos, nemůže nic cejtit, zeptej se ho znova.. ale opravdu!

AMY: Nikdy.

BRIGHT: Hele, pozvi ho a půjde s tebou, jasný? Až tě uvidí, jak jsi načesaná a oblečená a.. takový ty holčičí blbiny, máš ho hned na háku.

AMY: Ne, kdybych mu řekla znova poznal by, že ho mám ráda.

BRIGHT: A co?

AMY: No, litoval by mě, protože k němu cejtim něco co on už necejtí, hele prostě nechci aby to věděl, tak na to kašli..

[Dr.Brown a Donald Douglas jsou v ordinaci.]

DONALD: Krásné nápisy..

DR.BROWN: Hm, Linda říkala, že jí připomínají dobu kdy byla malá a tady bývalo nádraží..

DONALD: Ona tě zasáhla viď?

DR.BROWN: Jo, něco takového jsem zažil jen s Julií. Byl jsem jako mladíček, mladší než ve škole.

DONALD: No.. splnil sis tu co jsi chtěl.

DR.BROWN: Vážně? A co to bylo?

DONALD: Všechno změnit. Zbavit se starého života a začít nový.

DR.BROWN: Starého života jsem se úplně nezbavil.

DONALD: Smrt tvé ženy pro tebe byla hrozná tragédie.. tvůj odchod byla další tragédie.

DR.BROWN: To se nedá srovnat.

DONALD: No nedá, ale tragédie to byla.. a to s Colinem..

DR.BROWN: S Colinem jsem neudělal chybu, ani nejmenší! A jestli mě chce spolek nějakých zazobaných chirurgů, kteří nerozeznají skalpel od špachtle očerňovat za to, že jsem poslechl svoje svědomí..

DONALD: Ououou.. pomalu pomalu hochu, pacient zemřel, stalo se, když se jednou dostaneš tak vysoko, trvá dlouho než spadneš, ale dá se zas vyšplhat zpět.

DR.BROWN: Hm, nepřijel jsi kvůli konferenci v Denveru, protože v Denveru se žádná nekoná, že?

DONALD: Ne.

DR.BROWN: Tak z té tašky, se kterou tu už dvě hodiny obcházíš vytáhni to, kvůli čemu tu jsi..

[Donald vytáhne z tašky rentgenové snímky. Dr.Brown si je prohlíží proti světlu.]

DR.BROWN: Stáří?

DONALD: Šedesát.

DR.BROWN: Nemoci?

DONALD: Nic zvláštního.. Zvýšený krevní tlak, ale bere na to léky, jedná se o benigní meningiom..

DR.BROWN: Ano, to vidím, je nebezpečně blízko mozkového laloku..

DONALD: Je to nebezpečné, ale nikoliv nemožné.

DR.BROWN: Hm, měl by se spolehnout na štěstí.

DONALD: Jenže to on nechce.

DR.BROWN: Proč to neuděláš sám?

DONALD: Protože nemůžu, stejně jako 99% chirurgů, ale ty ano..

DR.BROWN: Co Frig nebo Carlson?

DONALD: Jistě, odmítli..

DR.BROWN: Aha, tak takhle to tedy je, sem teď ten komu voláš, když je zle. Znám ty chlápky, jen jsem nevěděl, že budu patřit k nim.

DONALD: Udělej to Andy, vrať se kam patříš.

DR.BROWN: Já se nechci vracet.

DONALD: Co tvoje pověst?

DR.BROWN: Je mi jedno, co si kdo myslí..

DONALD: Prosím, ten pacient tě potřebuje a ty zas jeho.

[Dr.Brown se znovu podívá na snímky.]

DR.BROWN: Je to příliš blízko laloku.

DONALD: ..a ten tlak způsobí ochrnutí.. brzy.

DR.BROWN: Možná, ale dřív bych větší poškození způsobil resekcí.

DONALD: Ne ne ne.. ty ne.

DR.BROWN: Poslyš, nejsem všemocný a v medicíně nedělám nic za každou cenu..

DONALD: Dobře, já.. slíbil jsem, že to zkusím.

DR.BROWN: A to jsi splnil. Musíš v tom svém zásobníku sáhnout hlouběji.

DONALD: No, raději půjdu.. a ještě mám před odjezdem čas, abych tě rozdrtil v šachu..

[Ve škole. Bright dělá pohovor se svými čtyřmi slečnami, v pozadí sedí Ephram s Amy u stolu a dělají věci do školy.]

NIKI: A proto si myslím, že jsem skvělá partie..

BRIGHT: To je úžasný Niki, to jsem fakt netušil, že s bráchou pěstujete králíky na kšeft, abyste měli peníze na jeho léčení..

NIKI: Díky.. máme i ovce.

BRIGHT: Tak.. dobře holky.. už je to tady, tak.. Niki má 16 bodů, Mindy má 16 bodů, Suzie má 15.. ne moment 16.. bod navíc za práci jazykem a Sheryl má.. 16 bodů.. To není možný, jste nerozhodně, vyhrály jste!

EPHRAM: Jak to dělá?

AMY: Že se chová jako blb? To jde samo.

EPHRAM: Copak těm holkám stačí jediný rande?

AMY: Možná že je jedinej s kým chtejí jít.

EPHRAM: Jemu stačí, že je vymakanej blonďák, pět holek se pere aby tam nemusely se mnou.

BRIGHT: Chápete to? Jsou nerozhodně. Žádnou jsem přece nemohl zklamat ne?

AMY: Brighte, udělá se mi špatně..

BRIGHT: Ale teď mám tři navíc a v autě zbejvaj jen tři místa, nedá se nic dělat, promiňte, ale musíte jít spolu..

EPHRAM: No, asi to vyjde nastejno jestli tam budeme sedět vedle sebe nebo.. vedle sebe. Přinesu ti kytku.

AMY: Jo.. můžeme tam jít spolu.

EPHRAM: Tak jo, skvělý.. á musím jít.. jakou barvu?

AMY: Hm?

EPHRAM: Kytka.. ať už je to za náma..

AMY: Hm.. á..růžovou.

EPHRAM: Fajn, zatím.

BRIGHT: Tak jakej jsem brácha?

AMY: Jo, jsi skvělej.

BRIGHT: Dobře, já svoje udělal a ty.. musíš mu říct jak to je.

AMY: Brighte..

BRIGHT: Já se snažil sestřičko, teď ty.. Chápeš to? Čtyři rande! Bože, jsem king!

[U Abbottů se koná večeře, všichni sedí u stolu.]

ROSE: Lindo, je to vynikající..

LINDA: Děkuju že jste mi půjčili stůl, židle a talíře.

IRV: Je skoro škoda to jíst..

LINDA: Raději to ochutnej. Možná zjistíš, že je lepší se jen dívat.

EDNA: To byl ale vážně nápad. Máš k tomu nějaký důvod?

LINDA: No já nevím.

DR.ABBOTT: Ano, pročpak jsme tu Lindo?

LINDA: Není žádný důvod.

DR.ABBOTT: Vážně ne? Opravdu? Co takhle večírek na rozloučenou. Rozlučka, na které nikdo neví, že zas odjíždíš?

EDNA: Odjíždíš?

AMY: Kam jedeš?

LINDA: Já, já.. nikam nejedu.

DR.ABBOTT: No jaké máte plány doktorko Abottová?

LINDA: Harry!

DR.ABBOTT: Protože "Lékaři bez hranic" by tě rádi viděli co nejdřív v Namíbii.

[Ticho.]

IRV: Slyšel jsem, že v Namíbii mají moc zajímavé domorodé umění..

LINDA: Ještě tam nejedu, uvažuji o tom, že bych tam jela.

DR.ABBOTT: Jo, to je pro přemýšlivého člověka zásadní rozdíl.

ROSE: Nech sestru domluvit Harrolde.

DR.ABBOTT: Proč? Proč bych měl. Myslíte si snad, že by nám řekla něco co jsme neslyšeli?

EDNA: O co tu jde Lindo?

LINDA: Mluvila jsem se svým bývalým šéfem a ten se zmínil, že by místní klinika potřebovala posily.

DR.ABBOTT: A ty sis řekla.. proč bych to nemohla být já, já která mám tak vážnou nemoc, rodinu které na mě záleží, proč bych se nevrátila do Afriky, kde se můj zdravotní stav jen zhorší a budu daleko od všech blízkých, zajímavé..

LINDA: Já potřebuju práci Harry, potřebuju zas žít.

DR.ABBOTT: Ano, a tady se nudíš, jsme pro tebe tak nezajímaví.

LINDA: Co to říkáš?

DR.ABBOTT: Rodina není život? Ó promiň, to jsem nevěděl.

LINDA: Ještě jsem se nerozhodla, jen o tom uvažuju. V poslední době jsem to měla těžké.

DR.ABBOTT: A já jsem to měl snad lehké? Víš že mě ani jednou nenapadlo, že bys měla odejít z ordinace, abych mohl zase otevřít? Jsme v tom spolu. Proč se vůbec namáhám, vysvětlovat ti co je to soudržnost je jako popisovat slepému barvy. Ty to nechápeš, jen si běž, jako vždycky, stejně jsem to věděl!..

[Dr.Brown a Delia se loučí s Donaldem.]

DR.BROWN: Určitě už musíš odjet Donalde?

DONALD: No bohužel ano.

DR.BROWN: Dobře, příště si to vynahradíme.

DONALD: Pokusím se. Delio, bylo mi potěšením jako vždy, musím říct, že z tebe roste půvabná mladá dáma..

DELIA: Děkuju.

DONALD: Nezapomeň bratrovi vyřídit můj pozdrav ano?

DELIA: Tak mu nech vzkaz.

DONALD: Bude lepší, když mu to vyřídíš ano? Andy, doufám že ti všechno vyjde..

DR.BROWN: Jako co?

DONALD: No tak, prostě všechno.

DR.BROWN: Ty umíš člověka porazit s elegancí v šachu i jinak.

DONALD: To ano. A chci ti jen říct, že tvoje rozhodnutí plně respektuji.

DR.BROWN: Oh, jednou se o to ještě pohádáme.. Kde máš aktovku?

DR.BROWN: Hm, asi je v kuchyni.

[Donald odchází do kuchyně.]

DELIA: A tati, až strejda Donald prijde, vezme nás na tu konferenci?

[Dr.Brown chce odpovědět, ale uslyší tupou ránu z kuchyně. Dr.Brown a Delia vchází do kuchyně, vidí bezvládné Donaldovo tělo ležet na zemi.]

DR.BROWN: Zlato, vem telefon ano? Vytoč 911..

DELIA: Co je strejdovi?

DR.BROWN: Je nemocný broučku. Tady doktor Andy Brown, prosím vás, potřebuju okamžitě záchranku.. Dearborn 2719.

[V karavanu na cestě na ples.]

DÍVKA1: Špatně se mi sedí..

DÍVKA2: Tak smáčkni to tlačítko.

DÍVKA1: A co kdybys mi pomohla, jsi větší..

DÍVKA2: Ty máš s karavanama větší zkušenosti.

EPHRAM: Mel jsem si vzít kameru.

BRIGHT: Jo.. stát Johnny.. Fajn, tak.. která dáma nám dobrovolně obstará nějaký zásoby?

EPHRAM: Já jdu..

AMY: Já taky.

[Ephram a Amy vystupují z karavanu..]

EPHRAM: Zdá se mi to nebo se ta Suzie podobá Jerry ze "Kdo přežije" (Survivor)?

AMY: Jo, ale Sheryl to je katastrofa, viděla jsem jak vzala Nikki z kabelky rtěnku a vyměnila ji za jednu hroznou!

EPHRAM: To je podlý.

[..a vcházejí do samošky.]

AMY: Nejhorší bylo jak se Mindy dožadovala práva na první tanec.

EPHRAM: Čekal jsem, že vytáhne smlouvu.

AMY: Jo.. Já koupím jídlo, ty pití.

EPHRAM: Hm..

[Ephram u boxu s pitím.]

MADISON: Ephrame?

EPHRAM: Madison?.. CO..Co tady..

MADISON: Noo.. jdu si pro křupky, učím se na zkoušky.

EPHRAM: Jasně.

MADISON: Takže.. ples.

EPHRAM: Jo víš.. já jsem.. ale nic.

MADISON: Máte taky limuzínu?

EPHRAM: Ne, my jsme.. máme něco jinýho.. praštěnějšího.

MADISON: Skvělý.

EPHRAM: Tohle bude skvělý teprve až to budu vyprávět za dvacet let ale..

MADISON: Jdeš s někým?

EPHRAM: Jo.

[Amy přichází..]

AMY: Ephrame, myslíš že bych..

MADISON: Ahoj Amy, moc ti to sluší..

AMY: Díky.. tak já to odnesu.

EPHRAM: Ne Amy.. já to tam..

MADISON: Už musím jít, tak..

EPHRAM: Ne ne ne počkej.

AMY: Ne ne to je dobrý, já tam dojdu.

MADISON: Měj se Ephrame.

[Nemocnice. Dr.Brown vchází do pokoje, Donald sedí na posteli.]

DR.BROWN: Vypadáš dobře..

DONALD: Ještě líp než když se válím na zemi?

DR.BROWN: Pořádně jsi nás vyděsil.

DONALD: Ano, moc mě to mrzí. Zapomněl jsem jaký je to pohled.

DR.BROWN: No a.. kdy jsi zjistil že..

DONALD: Asi když jsem poprvé upustil hrnek. Mohla to být jen náhoda, ale podruhé už jsem tušil. Měsíc jsem to odkládal. Víš, ty povídačky o lékařích jsou pravdivé.. a bylo to tam, můj starý známý meningiom začal růst. Snad bych se tomu i zasmál, ale měl jsem takový vztek, když jsem si uvědomil co mě čeká.

DR.BROWN: Proč jsi mi neřekl pravdu?

DONALD: Chtěl jsem aby jsi ten případ posoudil objektivně.

DR.BROWN: To už teď nepůjde. Každý chirurg, který by byl schopen tu operaci provést by věděl, že to nemá dělat, kromě mě..

DONALD: Ne ne ne, to ne.

DR.BROWN: Už jsem se rozhodl.

DONALD: Dobře, beru tedy svoji prosbu zpět.

DR.BROWN: Nech toho.. no tak nech toho..

DONALD: Nepotřebuji tvůj soucit, když sis myslel, že je to někdo cizí odmítl jsi to. To, že jde o někoho na kom ti záleží ještě neznamená, že ten případ má nějakou cenu.

DR.BROWN: Tvůj život pro mě má cenu.

DONALD: Nenechám tě, abys mě operoval ze sentimentálních důvodů. Je to totéž jako s Colinem. To on tě dostal do téhle divné situace.

DR.BROWN: To máš vlastně štěstí.

DONALD: Věřím, že jsem tě učil něco lepšího.

DR.BROWN: Možná ses mýlil..

DONALD: Ach..

DR.BROWN: Ne, není to tvoje vina. Ty jsi viděl, že jsem byl v něčem dobrý, že můžu být výborný, věděl jsi, že to také chci a jako dobrý učitel jsi toho v dobrém využil, naučil jsi mě jak být chladný, racionální i tvrdý, jak to situace vyžaduje, ale já už si tohle dovolit nemůžu.. a ty, ty si nemůžeš dovolit pýchu.. a váhání. Tu operaci udělám.

[Na plese, taneční sál. Amy s Ephramem sedí u stolu, Bright křepčí uprostřed kruhu svých čtyř slečen.]

AMY: Chceš o tom mluvit?

EPHRAM: Mluvit o čem? O tom, jak může být nejblbější školní akce ještě blbější, když tam potkáš svou bejvalou?

AMY: Jo, o tom.

EPHRAM: To je fuk, jako vždycky.

AMY: Nemám ti přinýst něco k pití?

EPHRAM: Ne dík, nechci.

[V reproduktorech se ozve hlas.] Mohu Vás požádat o pozornost prosím..

BRIGHT: Co je?

Přivítejme na dnešním plese absolventů náš královský pár, královnu plesu.. Nikki Sleezovou!

HOLKY: Ta čůza.. děsná.. já ji nesnáším..

..a krále plesu.. Bighta Abbotta!

BRIGHT: Týjo, no, takže.. král plesu, to je pro mě velká čest..

EPHRAM: Aspoň někdo se dobře baví.

AMY: Tak dobře, že ani nepozná, když mu odejde část publika?

[Edna s Lindou jsou sami v místnosti.]

EDNA: Já se ti to nepokouším vymluvit.

LINDA: No to je dobře, protože já se ještě nerozhodla.

EDNA: Ale rozhodla. Chci jen vědět proč. Jestli potřebuješ dobrodružství, nic proti tomu, přesně to jsem ti vždycky záviděla. Už od začátku jsem si říkala, jestli ti v tomhle měste nebude těsno.. ale poprvé mám pocit, že utíkáš spíš od něčeho než k něčemu. Je to kvůli Andymu?

LINDA: Já nevím. Částečně asi ano, je těžké mít ho na očích a přitom s ním nebýt. Cítím se osamělá.

EDNA: Ale nejsi.

LINDA: Já vím, já jen..

EDNA: Chápu že máš ten pocit.

LINDA: Jo.

EDNA: Možná, že to chce čas.

LINDA: Jo, možná.

EDNA: Jsme rádi, že jsi tu. Já jsem ráda. Myslela jsem, že by ti prospělo zůstat chvíli na místě, teď mluvím ze své vlastní zkušenosti, někdy je třeba aby tě někdo donutil zapustit kořeny..

LINDA: Já se o to pokusila, ale někdo je zas vykopal.

EDNA: Ne všechny. Ale jednu věc mi slib ano? Zůstaň tady dokud to neurovnáš s bratrem, bez toho nejezdi.

LINDA: Ale mami, znáš Harryho, nikdy to nepochopí, je jako byl táta, je umíněný a zabedněný a zarytě nesmiřitelný a někdy jednoduše protivný..

EDNA: A bez tebe ztracený.

[Amy s Ephramem sedí v karavanu.]

AMY: Mrzí mě, že jsi potkal Madison, je to blbý.

EPHRAM: Ne to je dobrý, nevím jaký další ponížení mě může potkat, myslím, že jsem si tenhle rozchod vyžral až do dna..

AMY: Miloval jsi ji že jo?

EPHRAM: Já nevím, víš.. jak jsem se loni tak zcvoknul do tebe a.. před tím se mi to nestalo..

AMY: Jo, já..

EPHRAM: Myslel jsem jak je to skvělý, ale cejtit to k někomu o kom víš, že to má taky tak.. to je..

AMY: To je lepší.

EPHRAM: Jo, mnohem.. a to nemluvím o..

AMY: Co?

EPHRAM: ..nic.. nic.

AMY: Sex co?

EPHRAM: Hodně se tím změní. No.. jako ty a Colin.

AMY: Jo.. akorát..

EPHRAM: Já jsem myslel..

AMY: Ne, nikdy.

EPHRAM: Ale milovala jsi ho ne?

AMY: Jo, a moc. Časem se to srovná, jde to.

EPHRAM: Jo a ne. Asi je to jako když umřela máma. Je to jedna z věcí, co tě tak nejak změní. Protože když už jsi to jednou zažila, když jsi k někomu něco takovýho cejtila a on k tobě a pak to skončí a jemu už na tobě nezáleží, je to jakobys byla ještě osamocenější než předtím.. jako bys byla na světě sama.

AMY: No třeba se objeví někdo jinej a už nebudeš jenom sám.

EPHRAM: Jo, možná.

AMY: Víš Ephrame, to co jsi říkal předtím.. Milovala jsem Colina a tak jsem nemohla milovat tebe..

EPHRAM: Jo, já vím..

AMY: Bez něj by to bylo jinak..

EPHRAM: Ne, já to chápu..

AMY: Nee, totiž chci říct..

EPHRAM: Ne, já bych teď taky nemoh.. nemoh někoho mít, není to nic osobního, jen.. že i když už je po všem, tak to neznamená, že bych ji nemiloval, víš?

AMY: Jo.. chápu..

[Dr.Abbott a Louisa jsou v ordinaci. Dr.Abbott v rukavicích přemisťuje bedny se spisy.]

LOUISA: Tedy, opravdu si myslíte, že porovnávání všech záznamů o pacientech nám nějak výrazně pomůže v naší práci?

DR.ABBOTT: Ano Louiso, můžeme porovnat obtíže, výsledky, medikaci, tímto způsobem můžeme průběžně sledovat, jaká onemocnění se oběvují v jednotlivých obdobích.

LOUISA: Jistě. Myslíte, že budeme mít zase brzo i nějaké pacienty?

DR.ABBOTT: Louiso, musíme využít toho dočasného přerušení práce, abychom pracovali na sobě a na ordinaci.

LOUISA: Ano doktore Abbotte.

DR.ABBOTT: Můžeme být za tuhle úlevu od běžného náročného přílivu pacientů vděční.

[Linda vchází do ordinace.]

DR.ABBOTT: Lindo?

LINDA: Ahoj Harry.

LOUISA: Začnu s tím u Vás v ordinaci.

DR.ABBOTT: Matka mi řekla, že ses už rozhodla.

LINDA: No vlastně..

DR.ABBOTT: Louisa ti ráda pomůže sbalit zbytek tvých věcí.

LINDA: Harry, není to tak, že by se mi chtělo odejít.

DR.ABBOTT: Já vím, já vím, to jsou ty tvý toulavý boty, s tím takový dobrodruzi jako ty prostě nic nenadělají.

LINDA: Ne, já nejsem dobrodruh. Chci zůstat, chci být u všeho co se týká našeho společného života, i mámy. Ale nechci ti viset na krku jako stará panna a žít jen s tvou rodinou, musím mít něco vlastního, k čemu se každý večer budu moct zase vrátit. Celý rok jsem měla tebe a Rose na očích, tolik bych to chtěla. Ale to jsem ti nepřišla říct, jen to, že tady zůstanu, jestli mě potřebuješ.

DR.ABBOTT: To ne, prosím.

LINDA: Ne vážně, zůstanu, já.. nechci opustit tebe ani mámu, chci se rozhodnout správně a teď nevím co je správné a tak se tě ptám jako bratra, co mám dělat.

DR.ABBOTT: Jeď, nečekej na souhlas, udělej co musíš, najdi svůj klid, nezáleží na tom kde, vím že nás neopouštíš.

LINDA: Díky Harry.

[Rose stojí u okna, Amy a Bright snídají.]

ROSE: Brighte, vrať už prosím tě ten karavan, to je hrůza.

BRIGHT: Hrůza či vzpomínka, na nejlepší noc ze všech.

ROSE: Bojím se, že na nás Sullivanovi zavolají policii, určitě to dneska odvez zpátky Philovi ano?

BRIGHT: Dobře.

[Rose odchází.]

AMY: Takže se z toho Nikki dostane?

BRIGHT: Hm, je to jen škrábnutí, ale Susie přišla o trs vlasů, kdo by to byl řek, že se tak poperou.

AMY: Byla to fakt tvoje nejlepší noc?

BRIGHT: Jo, to byla, asi si už tolik srandy neužiju.

AMY: Jak to, co až se oženíš a budeš mít děti?

BRIGHT: To tím nemyslím, žádný zásadní věci, sranda víš, dokud jsem mladej a blbej. A co máš pro mě ty? Co ty a Ephram, vysyp to.

AMY: Mluvili jsme v autě.

BRIGHT: A řekla jsi mu to, co? Začal skákat radostí? Vrhnul se na tebe, co?

AMY: Nee, on.. nechce mě.

BRIGHT: Jak nechce, tohle ti řekl?

AMY: Dost jasně.

BRIGHT: Týjo, to je bomba, to jsem nevěděl, že je taková hlava skopová. Fakt smůla, to mě mrzí. Ale vy dva jste stejně úplně jiný. Aspoň se můžeme pořád kamarádit a můžeme bejt spolu, ale stejně měla´s odvahu mu to říct, seš dobrá..

AMY: Díky.

BRIGHT: Zkusím ho donutit, aby semnou zajel s tím svým korábem k Philovi.

AMY: Brighte, slíbila jsem mu, že s tebou o něm nebudu mluvit.

BRIGHT: Nejsem Page, zvládnu mlčet.

AMY: Nech to být, žádný narážky nebo tak, jasný?

BRIGHT: Jsem jako zamčenej trezor, neřek jsem mu ani o Nikki..

AMY: Nikki?.. a nebyla to Sheryl?

[Dr.Brown sedí v kuchyni, vchází Ephram.]

DR.BROWN: Chceme se do toho pustit hned jak budeme mít sál, personál a rád bych tam měl Saunderse, kdybyses ho zeptal, víš co, raději se ho zeptám sám. Čím déle čekáme.. jo, přesně tak. Dobře, dej vědět až najdeš místo v plánu, díky Jeffe, ahoj.

EPHRAM: Operuješ Donalda?

DR.BROWN: Ano, Deborah to zařídí co nejrychleji, takže..

EPHRAM: Není to divný operovat někoho, kdo je jako rodina?

DR.BROWN: Ano je to divný.

EPHRAM: Neexistujou na to pravidla?

DR.BROWN: Ano, nemůžu operovat někoho jako.. třeba tebe.

EPHRAM: A kdybych nebyl přímej přibuznej?

DR.BROWN: Ano, je to celé nejasné, kdyby to bylo jak má, dostal by strejda stejně schopného chirurga, se kterým by nebyl v žádném osobním vztahu, ale to nejde.

EPHRAM: Bez toho by umřel?

DR.BROWN: Zřejmě ano.. patrně.

EPHRAM: Když se to nepovede, umře?

DR.BROWN: Smrt a ochrnutí jsou dvě rizika.

EPHRAM: Určitě to chceš dělat po tom..

DR.BROWN: Nemám na vybranou.

EPHRAM: Já bych teda nemoh bejt chirurg. S takovejma vyhlídkama bych se toho bál.

DR.BROWN: Znamená to, že nemám šetřit na medicínu? .. Harrolde?

DR.ABBOTT: Prosím..

DR.BROWN: Co to je?.. Jízdní řád?

DR.ABBOTT: Rád bych, abyste to v žádném případě nechápal jako přátelské gesto, je to spíš morální imperativ.

DR.BROWN: Oprašujete své znalosti filozofie?

DR.ABBOTT: Svou povinnost jsem splnil, je na Vás jak s tou informací naložíte.

DR.BROWN: Ale já nevím o jakou informaci jde..

DR.ABBOTT: Jste inteligent, alespoň se to říká, přemýšlejte.

DR.BROWN: Harrolde to je..

DR.ABBOTT: Hlavně tam jděte.

[Bright a Ephram vrátili koráb a odcházejí od půjčovny aut.]

BRIGHT: Po tý mašině se mi bude stejskat.

EPHRAM: Ta tu na tebe bude určitě ráda čekat.

BRIGHT: To už není ono. Je to jako z popelky, na jednu noc to byl plesovej kočár, teď je to zas tykev.

EPHRAM: Takovej pocit mám z celýho plesu - velká nepoživatelná zelenina.

BRIGHT: Musím říct, že jsem od tebe čekal víc brácho.

EPHRAM: To se to mluví, když se o tebe perou čtyři holky.

BRIGHT: Namísto jedný, kterou jsi chtěl mít.

EPHRAM: Kterou jsem dřív chtěl mít.

BRIGHT: Hele, řek jsem Amy, že o tom nebudeme mluvit ale..

EPHRAM: O čem jako?

BRIGHT: Takže už tě to přešlo, co? To je blbý, neber to nijak osobně, ale máš špinavej rejstřík vztahů. Nejdřív zblbneš do holky co má kluka v kómatu, to je blbý načasování, pak seš vedle z dvacítky, zas dost blbě načasovaný, ale Amy je zase ve hře a má o tebe fakt zájem a řekne ti to zrovna ten večer, kdy potkáš tu bejvalou.. Co´s to vlastně mý ségře řek?.. Ty´s jí řek, že..

EPHRAM: ..že je to blbě načasovaný.

BRIGHT: Jak jsem řek.. Jedu s tebou, zvu tě k Bětě na hranolky, potřebuješ pomoct. Hele, neříkej ségře, že jsme o tom mluvili, jo? Zabila by mě.. Ale chlapi o takovejch věcech přece taky musí mluvit, nejsme tak nemožný, jak si o nás myslej.

[Irv, Edna a Linda stojí před vlakovým nádražím.]

IRV: Kdybys někde uvázla, zavolej, slyšel jsem, že v Chicagu sněží.

LINDA: Jistě.

EDNA: Hned jak budu vědět kam, pošlu za tebou ty tvoje krabice.

LINDA: Díky mami.

EDNA: Vzala sis jídlo na cestu?

LINDA: Vzala.

EDNA: Tak to je asi všechno..

IRV: Ale určitě ji ještě něco napadne, když se zamyslí.. Tak vás opustím, rozloučím se s tebou Lindo a chvilku vás tu nechám.

LINDA: Dobře.. Ahoj Irve.

IRV: Bylo nám s tebou krásně, brzy se vrať.

LINDA: Určitě.

IRV: Počkám v autě Edno.

EDNA: Říkala jsi, že možná přijedeš už v létě.

LINDA: Asi, spíš až na podzim, na díkůvzdání určitě.

EDNA: Nezapomeň.

LINDA: Jak bych mohla..

EDNA: Ne, myslím abys nezapomněla jak moc se na tebe těšíme, až budeš daleko a budeš se chtít třeba vrátit.

LINDA: Nezapomenu mami.

EDNA: To víš, že ti to budu každý den připomínat pohlednicí. .. Ukaž, mám ti s tím pomoct?.. Ukaž, tak jo.. Už radši půjdu nebo začnu brečet. Nemám s tebou počkat než přijede vlak?

LINDA: Ne, to nemusíš.

EDNA: Tak, já už vážně jdu, ahoj.

LINDA: Ahoj.

[Linda vchází do nádražní haly.]

LINDA: Jak.., jak? Řekla ti to máma?

DR.BROWN: Ne, přišel za mnou Harrold.

LINDA: Omlouvám se, že jsem ti to neřekla. I když jsem tě chtěla vidět.

DR.BROWN: To bych si neodpustil, škoda že jsem o tom nevědel trochu dřív.

LINDA: Nevěděla jsem, jak ti to říct a nechtěla jsem..

DR.BROWN: ..abych tě přemlouval.

LINDA: Bála jsem se, že bys to udělal z nesprávných důvodů a že bys.. mě přesvědčil.

DR.BROWN: Nepřemlouvám tě.

LINDA: Já vím.

DR.BROWN: Pro mě to byla jedna z nejkrásnějších věcí v životě, ten život jsi mi vrátila.

LINDA: Ty už jsi svůj měl.

DR.BROWN: Ne ne ty.. vrátila jsi mu smysl, jenom jsem přežíval, a pak jsem potkal tebe.. a teď nevím, jestli jsem se rozhodl správně.

LINDA: Ještěže jsme na to dva, protože ti můžu říct, že ano..

DR.BROWN: Možná že jednou..

LINDA: Psst..

DR.BROWN: Opatruj se ano? Zůstaň zdravá.

LINDA: Jo. A teď už běž prosím, jestli se za mnou budeš dívat, nedokážu to..

[Dr.Brown odchází, neotáčí se. Linda udělá pár kroků směrem ke vchodu na nástupiště, ale otočí se.. Usedá na lavičku s hlavou v dlaních..]

KONEC